* 27.8.2016 Ahoj, já jsem Zvoneček, do útulku jsem přišel s velice poraněným očičkem, o které jsem přišel. Druhé očičko bylo slepé, ale postupem času začalo reagovat a tady už se všichni domnívají, že vidím. Někdy zorničku roztahuji více, jindy méně, ale prý vidím. Zaznívají tady slova, jako o nejhodnějším kocourkovi pod sluncem a já tedy zalitý sluncem jsem a to doslova: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Zvonecek_27.8.2016. Jsem velmi milý a hodný kocourek. Jen jednu chybičku mám, říká teta Kristýna. V pokoji Matyáška, kde bydlím, je výklopná postýlka zabudovaná ve velké skříni a já spinkám u tety. Jenže teta říká, že si vždy vyberu to nejhorší možné místečko, ležím totiž napříč postýlky někde v polovině tetiných nohou. Teta mě vždycky vezme a přemístí na jiná místečka, ale za chvíli jsem zase tam a tak pořád dokola. Ráno teta říká: "ty brďo, Zvonečku, já jsem se vůbec nevyspala". To ale není žádná pravda, protože teta velmi tvrdě spí, to my kočičky totiž poznáme, takže mi teta pěkně kecá. Hledám nový domov v bytových podmínkách, kde bych chtěl mít nějakého parádního zvířecího kamaráda, ale není to samozřejmě podmínkou, pokud mi páníčkové věnují dostatek času a pozornosti.