Nezvládnuté emoce

Nezvládnuté emoce

kočičí útulek
Úporné škrábání jednoho místa, dlouhé a vydatné olizování srsti, až vznikají lysé ostrůvky a pruhy, záškuby kožních svalů na zádech a následná agrese nebo bezhlavý úprk – i to mohou být známky stresu, nepohody, rozčilení. Kůže totiž hodně vypovídá o psychickém rozpoložení koček, stejně jako lidí.

Jak souvisí kůže s psychikou

Z humánní medicíny je známo, že téměř v jedné třetině kožních onemocnění hraje významnou roli narušení psychické nebo emocionální rovnováhy pacienta. U společenských zvířat se vzhledem k podobnému způsobu života dá předpokládat totéž. Centrální nervový systém a kůže mají totiž společný základ, a tím je vnější zárodeční list, embryonální ektoderm. Přestože se oba systémy během fetálního vývoje diferencují, některé hormony, endorfiny a další mediátory (přenašeče vzruchů) mají totožné. Ty pak působí současně na kůži, CNS a imunitní systém a vyvolávají jevy jako svědění, překrvení nebo pocení.
Mezi mozkem, emocemi a kůží existuje úzká vazba. U mnoha druhů bylo prokázáno, že jemná stimulace kůže (hlazení) během raného postnatálního vývoje pozitivně ovlivňuje rozvoj CNS a imunitního systému a snižuje výskyt behaviorálních problémů (např. agrese a strachu).

Stres může svědět

Emoční stres, jehož příčinou jsou například neadekvátní interakce se členy rodiny nebo jinými zvířaty, sociální izolace, teritoriální konflikty, ztráta člena rodiny nebo zvířete, změna denního rytmu, nové prostředí, cestování či hospitalizace, spouští nebo zhoršuje pocit svědění aktivací chemických přenašečů, které se dostanou s krví z mozku do kůže. Tyto mediátory se také podílejí jak na zvýšeném vnímání podnětů (bolest, svědění), tak na následných podvědomých projevech chování (škrábání, lízání, kousání).
Je-li prvotní problém v psychice a kožní příznaky jsou jen následkem, hovoříme o primárních poruchách chování. U koček sem zahrnujeme přílišnou péči o srst (psychogenní alopecie), sebepoškozování jako snahu o upoutání pozornosti, a nadměrnou svědivost (psychogenní pruritus).
Naopak sekundární poruchy chování mohou být následkem změn na kůži, které způsobují zvířatům bolest, svědění, popř. zvýšenou citlivost (hyperestezii). Tyto silné a nepříjemné smyslové vjemy pak mohou vést k nižší schopnosti zvládat náročné situace a ke zvýšené reaktivitě, úzkosti a agresivitě jak vůči okolí, tak vůči vlastnímu tělu. Mezi sekundární poruchy řadíme syndrom hyperestezie koček.

Čtyři formy sebepoškozování koček

1. Psychogenní alopecie: Jde o nadměrné olizování srsti hlavně na hrudních končetinách, na břiše, v oblasti třísel, na vnitřních plochách stehen, na ocasu nebo na bedrech. Protože se kočky často myjí o samotě, majitel si nadměrného lízání dlouho nevšimne. Na olizovaných místech pak může dojít k druhotné bakteriální infekci, ke ztluštění a tmavší pigmentaci kůže nebo k zánětu kůže v podobě jasně červených protáhlých oválných míst.
Vedle běžných důvodů, jako je očista, odstraňování parazitů a termoregulace, se u koček olizování objevuje i jako náhražkové chování, tedy aktivita prováděná mimo kontext jako následek stresu nebo frustrace. Olizování pak slouží k uklidnění a uvolnění nebo k odvrácení agrese jiných koček. U divokých koček v přirozeném prostředí nebyla psychogenní alopecie nikdy pozorována, ovšem v zajetí je poměrně častá. Bývá spojována s nedostatkem prostoru a sociálních podnětů. Tytéž důvody se uvádějí i u koček domácích, kde navíc bývají zmiňovány změny prostředí a sociální stres (např. jiná kočka na dohled).
Diagnóza se obvykle dá stanovit na základě vzhledu postižených míst, kde je patrná ulámaná dorůstající srst, a podle velkého množství chlupů v trusu, popřípadě vývrzích.

2. Snaha upoutat pozornost: Kočka se rychle naučí, že vytrvalým lízáním předloktí a bříška nebo úporným škrábáním za krkem lze upoutat pozornost. Napomenutí nebo pokus o fyzický trest její chování obvykle jen podpoří – reakce paničky je přesně tím, oč kočka usilovala.
K přesné diagnóze nejlépe poslouží videozáznam chování kočky v nepřítomnosti majitelů.

3. Psychogenní pruritus: Svědění je nepříjemný pocit provokující škrábání. U lidí se vyskytuje i bez přítomnosti primárních kožních změn. Dá se tedy předpokládat také u zvířat.
Diagnózu lze stanovit až po vyloučení všech ostatních možných příčin pruritu. Pak se berou v potaz veškeré kontexty prostředí, sociální interakce nebo dočasné jevy spojené s výskytem svědění. Například škrábání, které se vyskytuje jen v přítomnosti určitých jedinců, bude s největší pravděpodobností snaha o upoutání pozornosti. Škrábání v určitém specifickém kontextu nebo v přítomnosti konkrétního stimulu může sloužit k odreagování po konfliktu nebo frustraci.

4. Syndrom hyperestezie koček může mít řadu různých projevů: zvýšená aktivita, válení, zvedání pánve jako při říji, nadměrné lízání nebo kousání ocasu, slabin, anální nebo bederní oblasti, záškuby kůže, především ve hřbetní oblasti, spojené s mňoukáním, běháním, skákáním nebo autoagresí. Postižené kočky je těžké vyrušit. Výskyt příznaků bývá pouze dočasný s různě dlouhými obdobími normálního chování. Stejně jako u psychogenní alopecie mohou být vyvolávacím fenoménem vlivy prostředí a sociální stres. Na základě poznatků u lidí se uvažuje také o halucinogenních, revmatologických nebo neurologických příčinách.

Co se dá dělat?

Přesnou diagnostiku by měl provést veterinář. Nenajde-li žádnou objektivní příčinu zvýšeného zájmu kočky o kůži, bude třeba se pustit do úprav prostředí, režimu a vztahů. Prostě zmírnit stres a napětí a navodit pohodu a uvolněné chování.
Prostředí lze obohatit novými hračkami, prolézačkami, úkryty a pozorovatelnami, denní řád zase zpestří pravidelné příjemné rituály. Významným pomocníkem může být feromonový odpařovač Feliway. Navodí totiž pocit pohody a kočka začne vykazovat tzv. komfortní chování – otírá si tvářičky, rozvaluje se, přede. Když toto chování podpoříme pohlazením, pomazlením nebo příjemnou hrou, problém často sám odezní.

Alopecie z harašení

V praxi jsem řešila úporné olizování bříška devítileté kočky Agáty. Žila v bytě s dvouletou kočičkou Mínou a osmiměsíčním kocourem Barnabášem. Mína s Barnabášem si celé dny hráli nebo pozorovali cvrkot za okny a Agátka pospávala. Kočky byly obě vykastrované, a tak majitelé s kastrací kocourka nespěchali. Jenže ten začal pod vlivem nastupující vlády testosteronu obě kočky obtěžovat, a jak už to u kocourů bývá, nebyl při tom nijak galantní a jemný. Mína si ho dokázala udržet od těla, ale Agátka nebyla bojovnice a raději zalezla do skříně, aby měla od proutníka klid. Jenže občas potřebovala jít na záchod nebo k misce s jídlem a kocour ji začal vyloženě šikanovat. Agátka se uzavřela do sebe, nekomunikovala ani s majiteli a víc a více se věnovala svému kožíšku. Když se dostala ke mně, měla po obou stranách bříška dlouhé lysiny a byla pořádně vyhublá.
Pak to šlo ráz na ráz: Barnabáš přišel o svou samčí chloubu a jeho chování se rychle upravilo. Agátka dostala nový hřejivý pelíšek, panička jí začala pravidelně kartáčovat prořídlou srst měkoučkým navlhčeným kartáčem a podsouvala jí vybrané lahůdky, ze zásuvky voněly pohodové feromony a za tři měsíce by nikdo nepoznal, jakým trápením si prošla.

MVDr. Hana Žertová pro časopis Moja mačka

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"


Nadace na ochranu zvířat