* 2.5.2016 Vážení a milí čtenáři srdíčkových příběhů,
přinášíme velmi smutnou zprávu. Dnes večer jsme se naposledy rozloučili s milovaným Gregorkem: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Gregorek_-_posledni_rozlouceni_s_mi.... I když jsme tušili, že se něco zásadního a závažného děje, přesto jsme nečekali, že se budeme s Gregorkem loučit tak brzy.
Gregorek přišel před třemi lety do útulku na pokraji sil, bojovali jsme o jeho život. Kocourek měl překroucenou a poraněnou tlapičku, hnil doslova zaživa, hrozila celková sepse organismu. Zhnisaný byl Gregorek také v tlamičce a krku, měl akutní zánět močového měchýře a další zdravotní komplikace způsobené a podnícené úrazem. Dodnes živě teta Kristýna vidí, jak si jela dne 9.5.2013 pro zuboženého Gregorka do malé vesničky jménem Dobrovíz poblíž letiště Václava Havla. Gregorek se nechtěl nechat odchytit, zalézal na zahrádce pod dřevník. Tetě se vybavují podrobné detaily, jak vypadala zahrádka, jaké stromečky tam rostly, kde bylo uloženo dřevo, jak nízký byl plot, jak vypadal automobil, který stál před domem, kudy vedla cesta do polí, jaké počasí toho dne bylo a mnoho dalších informací. Kocourek byl převezen na kladenskou veterinární kliniku a začal boj o život. Bylo to velké a těžké, ale Gregorek po velkých peripetiích nakonec vše překonal. Gregorek byl plašánek a bylo až neuvěřitelné, jak po dobu léčby maximálně spolupracoval. Koukali jsme si z očí do očí, Gregorek věděl moc dobře, že spolupráce je jeho jedinou záchranou. Tenkrát poprvé velice intenzivně probíhala komunikace pomocí myšlenek, bylo to velké a nezapomenutelné. Teta vyslala signál: "nechci ti ublížit, jsem tady, abych ti pomohla" a odpověď zněla: "bojím se, ale vše oddaně přijímám" a stejně tak probíhala komunikace několik dalších týdnů. Až jednoho dne, když Gregorek zesílil, spolupráce skončila a kocourek již na sebe nenechal sáhnout. Až v posledních dnech jsme si mohli bez potíží pohladit jeho heboučký kožíšek, ten krásný pocit, bohužel, plný obav v nás již napořád zůstane.
Ještě v roce 2015 jsme o Gregorkovi psali jako o těžké útulkové váze, Gregorek měl přes 8kg. I vzhledem k váhovým proporcím jsme kocourkovi pravidelně kontrolovali krev a testovali jej na různé choroby, i když nevykazoval známky nemoci. Vždy bylo vše v naprostém pořádku. V roce 2016 nastal zlom, kocourek začal hubnout. Vzhledem k jeho váze jsme ale tuto skutečnost uvítali, všechna vyšetření byla navíc opakovaně v pořádku. Nakonec byl ale úbytek váhy zřetelný natolik, že jsme měli podezření na nějaké skryté onemocnění - např. nádor. Krevní zkouška pořízena před pár dny v útulku vykazovala první změny. Krev tedy odešla rovnou do laboratoře a v úterý 3.5.2016 měl kocourek podstoupit na veterinární klinice kontrolní sono a Rtg vyšetření. Avšak naše společná poslední cesta na veterinární kliniku se uskutečnila nakonec o den dříve. Večer teta nalezla kocourka ztěžka dýchajícího, ještě hodinu předtím byl v pořádku a odpočíval v košíčku. Všichni jsme intenzivně vnímali, že tato cesta bude pro Gregorka poslední. Této tiché komunikaci rozumí naprosto přesně kočičky stejně tak jako my útulkoví páníčkové. Nebylo nač čekat, teta zavolala na veterinární kliniku, kocourka naložila a co nejrychleji, ale hlavně bezpečně, kocourka přepravila na pražskou veterinární kliniku. Gregorkovo poslední vyšetření potvrdilo neoperovatelný nádor na slezině. Stav kocourka Gregorka se pondělního večera v útulku z hodiny na hodinu rapidně zhoršil a na veterinární klinice se i nadále zhoršoval. Gregorkovi jsme tedy dopřáli důstojný přestup za Duhový most.
Milovaný Gregorku, vždy na tebe budeme s úctou a láskou vzpomínat, pouto mezi námi je tady v Srdíčkovém útulku nesmírně silné a trvalé. Odpočívej a spinkej v pokoji a klidu, posíláme ti na nebeskou pouť poslední smutné sbohem... a další bublinka za doprovodu ochranných Andílků vystoupala nad Srdíčkový útulek mezi své kamarády, aby už navždy střežila naše kroky...

Vzpomínáme, tvá velká útulková rodina