I. Májovka - umisťovací výstava útulkových zvířat

Kočičí útulek Srdcem pro kočky z.s. bude pořádat v sobotu 17. 5. 2014 od 10 hod. svou I. Májovku - umísťovací výstavu opuštěných koček a psů v KC Zahrada na pražském Chodově. K účasti na výstavě bylo pozváno 20 organizací pomáhajících opuštěným zvířatům. O nový domov se bude ucházet zhruba 120 kočiček a 15 pejsků. Vystavovatelé budou kromě kočiček a pejsků k adopci nabízet i krásné „hand made“ zboží ve svých charitativních obchůdcích. Součástí výstavy bude veterinární poradna kliniky VETLIFE.

Brigitčiny vzpomínky

Ahoj moji drazí fanouškové, velice bedlivě sleduji, jak mi naskakují od vás hlásky v soutěži o nejkočku. Na úvod vám musím mňouknout pochvalu, že jste se rozhodli opravdu dobře. Já jsem totiž moc hodná kočička, která má pro vás velikou spoustu informací. A protože jsem slušná a vzdělaná kočka, musím vám nejdříve nadrápat něco o sobě. Rozhodla jsem se tedy, že vám drápnu nejdříve svůj životopis. A až vám nadrápu ten životopis, tak vám nadrápu život kočky v útulku očima kočky. Tak se pěkně usaďte a čtěte… velký příběh právě začíná…

Blešák pro kočky 4/2014 – blešák pro kočku aneb boj o prodejní místo

Jeden týden jsme trhy vynechali, protože jsme se účastnili jiné prodejní akce v Kladně. Už jsme se ale nemohli dočkat, až se vrátíme na starou dobrou Kolbenku.

Jak už ale název napovídá, ráno bylo náročnější než rána minulá. Ač jsme vstávali opět o něco dříve, stáli jsme o něco dále a déle v koloně před Kolbenkou. Každý týden a každý stupeň oteplení se odráží na počtu prodávajících a konkurence je veliká. My se ale nevzdáváme, jsme již zkušení „trhovci“ :-)

Místní výstava králíků, holubů a drůbeže v Kladně – 15. 3. 2014

Když jsem domlouvala tuto výstavu, vůbec jsem netušila, s jak milým přijetím se setkám. Předseda svazu chovatelů pan Petr Bernard nás přijal naprosto s nadšením, za což mu velice děkujeme. Rovnou jsme byli pozváni i na další výstavy, které Český svaz chovatelů ZO Kladno 1 pořádá.

Můj Streetworking ve Zdiměřicích

Milý kamarádi kočky a kocouři, musím vám povyprávět, co jsem já hlavička vymyslel za pořádné dobrodružství. Před týdnem jsem se konečně dočkal… Jsem adoptovaný, mám rodinu, mám tam kamaráda a hodně mazlících rukou a dokonce mám svoje osobní strážce – velikánský psiska. Kdejaká kočka by si řekla:“Ten se má, ten Mojda…“ ale já ne. Já jsem kocourek vymýšlecí a pořád potřebuju něco podnikat, aby se můj personál nenudil. Když jsem byl v té nové rodině asi tak ten týden, napadlo mě, kde asi tak mají moji noví posluhové venkovní výběhy, na které jsem byl zvyklý z Vrbičan. Zaznamenal jsem velice brzy, že ti dva moji psí osobní strážci, že asi do nějakého takového výběhu musí chodit, protože se vždycky s velkou posluhou, několikrát denně někam vytratí a když se vrátí, tak jsou úplně udýchaní a studení z venku. No to bych se na to podíval, že bych se taky nevylítal, když oni můžou, tak co já bych nemohl. Moc jsem to potřeboval zkontrolovat. Asi dva dny jsem koumal, v jakém intervalu vybíhání osobní strážce probíhá a jak dlouho asi tak trvá.

Blešák pro kočky 3/2014 – blešák pro kočku aneb první slunce nad Kolbenkou

Blešák jako vždy začal brzkým ranním vstáváním a cestou na Kolbenku. Jelikož je počasí stále příznivější, je i více prodejců a tentokrát už se tvořila fronta aut.

Jako vždy jsme si našli místečko, ale zdálo se nám, že není dostatečně velké. To samé se zdálo i našim sousedům, a proto jakmile šel okolo pořadatel trhů, upozornili jsme ho na to a prodejci v druhé uličce si museli přeparkovat. Obávám se, že od teď už bude doslova boj o místa a příště si budeme muset přivstat, abychom nějaké vůbec našli a včas ho obsadili :-(

Blešák pro kočky 2/2014 – blešák pro kočku aneb „Halóóó, tady profesor Ikebara“

První březnový den jsme se vydaly na dámskou jízdu na Kolbenku. Mlha cestou do Prahy by se dala krájet, ale to nás v žádném případě neodradilo.

Jako obvykle jsme si našly své místečko a v teple auta začaly snídat. Kamarádka Radky pro nás upekla výbornou bábovku, Lucka uvařila čaj a připravila tousty k obědu a Kristý dovezla obrovskou termosku kávy, kterou jsme se celý den zahřívaly.

Ve stínu spravedlnosti – 3. díl

Než si začnete číst 3. díl velkého příběhu kočičky Marši (nyní Maryši), přečtěte si 1. díl a 2. díl, abyste věděli, jak strašný příběh to byl a jak se nyní kočička má v novém domově. Zde je současný 3.díl v PDF formátu ve znění, jak dorazil od naší Lu – to z toho důvodu, že příběh nelze na srdíčkovém webu ve stejném kočko pořadí fotografií zveřejnit níže Ve stínu spravedlnosti – 3. díl.
1. díl: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/2256 a 2. díl: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/2261. A nyní již níže navážeme na samotný příběh…

…čas pomaličku plyne dál a já pomaličku plynu s ním. Ukázala jsem všem, že si umím hrát a mám radost ze života. Už se všichni těšíme, až budu moci z karantény ven a ještě víc se těšíme, až si pro mne jednou přijedou páníčkové, kterým nebude vadit, že nejsem dokonalá…

Rozloučení s milovanou Miu

Slyšíte to zvláštní ticho, ten vyrovnaný a hluboký klid tam někde uvnitř? Jen slabounký vítr a šelest větviček lze někde v dáli zaznamenat. To se s námi právě loučí stařičká bezzubá babička Miu. Všichni srdíčkoví kočičí kamarádi na chvíli ztichli, to protože se loučili a vyprovázeli stařičkou Miunku na poslední cestu. V pátek dne 28.2.2014 se Miunka již nevrátila zpět do výběhu za svými kočičími kamarády. Když se teta Kristýna vrátila z veterinární kliniky domů, již nepřivezla přepravku s Miunkou zpět, přesto všichni srdíčkoví kočičí kamarádi včetně tety Kristýny měli hlavičky směrem vzhůru, koukali z výběhů ven a sledovali bublinku vznášející se pomaličku nad srdíčkový útulek, kde již zůstane navěky s tou největší a časově neomezenou a nekonečnou rolí - ochránkyně klidných kočičích snů.

Bezzubá babička Miu byla v srdíčkovém útulku již delší dobu, několik dlouhých let jsme babičku znali, denně se s ní setkávali a tam někde v hloubi v minulosti se začal psát velký příběh malé, ale velice ostré kočičí dámy. Miu byla naprosto jedinečná, osobitá a svá.

Rozloučení s milovaným Inčučunou

Vzpomínky už navždy zůstanou… Kocourek Inčučuna byl v útulku velmi krátce, přesto jsme s kocourkem navázali hluboký vztah. Nikdy nezapomeneme, jak se nastavoval k mazlení, nikdy nezapomeneme na kocourkovo zamňoukání, to když nám chtěl něco říct. Hluboko v mysli zůstanou také uloženy vzpomínky na karanténu na veterině ve Slaném, kde kocourek trávil poslední dny svého života. Samozřejmě měl veškerou možnou péči, byl v teploučku a dostávalo se mu potřebné pomoci i útěchy. Kocourek Inčučuna patřil k nám, promítáme si celý kocourkův příběh od A až po Z. Příběh, který začal před několika lety v kolonii kočiček Strnadova zahradnictví v Praze. Z těchto míst pocházely kočičky, které jsme nazývali “bezdomovci“o tom nemůže být žádných pochyb, že byl Inčučuna jedním z nich. Tenkrát, když probíhal odchyt posledních kočiček, jen Inčučuna zvaný v původní lokalitě Mikeš, jakoby najednou nebyl. Bylo potřeba všechny kočičky odchytit a odvézt do bezpečí, Strnadovo zahradnictví měnilo svou tvář a podmínky pro kočičky – už tak ne nejlepší – by nebyly nakonec žádné.

Blešák pro kočky 1/2014 - "Blešák pro kočku aneb únorové jaro?"

Začalo to vlastně pípnutím na mém mobilním telefonu..Ve čtvrtek 20.2.mi přišla strohá zpráva od Lucky Facebookové..

"V sobotu jedeme na blešák.." Opatrně se ptám, "to budeme vyjíždět ve tři hodiny ráno?"
.. ne, v pět hodin, jedu já a Michal..nemusíš jezdit..
Přece si nenechám ujít nové zážitky..Lucka připsala, udělám svačinu :)

Rozloučení s milovanou Sonjou

Najednou jakoby docházela všechna slova a nebylo co říct - co dodat. Jen v dáli byly slyšet zvony bít. Zvony, které provázely kočičí babičku Sonju na poslední cestu. Po cestě na veterinu byl nezvyklý klid. Kdykoli Sonja cestovala, pokaždé kňourala a přidalo se i blinkání, tentokrát byl naprostý klid, jen oční kontakt stále fungoval…

Ve čtvrtek večer dne 20.2.2014 jsme se na veterině Vetlife v Kladně naposledy rozloučili s milovanou Sonjou. Stav kočičky byl již nezvratný, Sonjička byla ještě vnímavá a sem tam něco i spapala, ale bylo to již moc smutné. Sonjička se na nás koukala a za chvíli koukala zase do prázdna, jakoby přestávala být v kontaktu s realitou. Věříme, že jsme se rozloučili v pravý čas, pak už by bylo všechno jen a jen horší a horší. Milovaná Sonjička se proměnila v bublinku a vznesla se nad srdíčkový útulek, kde střeží své kočičí kamarády. Všichni víme, jaká byla Sonja velká kočičí dáma. Vzpomínáme se slzami v očích a s úsměvem na rtech. Všechny návštěvy, které poznaly Sonju zdravou a vnímavou, se usmívají s námi! Moc a moc zážitků nás se Sonjičkou pojí. Budeme si pamatovat Sonjičku v plné síle, ale i Sonjičku, která se dívala napůl skrze nás! Vzpomínáme!

Mezinárodní Valentýnská výstava koček – Praha Olympik Tristar, 15.2.-16.2.2014

O víkendu ve dnech 15.2.-16.2.2014 se konala Valentýnská výstava koček - 2 jednodenní mezinárodní výstavy. Na těchto akcích jsme měli možnost postavit prodejní charitativní krámeček.

Po oba dny nás v krámečku zastupovaly holky dobrovolnice – mažoretka Kamilka a slánská Danča.
V charitativním krámečku se podařilo získat ve prospěch srdíčkových kočiček nějakou tu kačku pro kočku.

I.Valentinská výstava opuštěných koček - očima organizátorky Jany

Máme za sebou dlouho očekávanou I. Valentinskou umisťovačku. Hned na úvod musím říct, že je mi líto, že to tak rychle uteklo. Vůbec jsme s Terkou nečekaly, že to bude tak fajn. Pro kočičí lásku si přišlo 43 náhradních kočičích rodičů, takže přesně 50% kočiček našlo nový domov. Největší radost jsem měla z umístění „Last minute“… starý kocourek Honzík našel laskavou paní až těsně před pátou hodinou. Budeme jim držet palce, aby se jim spolu dařilo. Lidé utratili v charitativních krámečcích spoustu korunek. Naše mamina Maruška Michlanová s paní Hajskou u vstupu statečně čelily nejrůznějším smlouvačům, ale holky se nedaly a vyprodaly všechny vstupenky a ještě si musely vyzvednout náhradní lístky ze šatny. Celkem se prodalo 705 vstupenek.

1. Valentýnská výstava opuštěných koček v Praze – 8.2.2014

V sobotu dne 8.2.2014 se konala 1. Valentýnská výstava opuštěných koček v Praze, kterou zastřešil útulek Kočičí domov Sluníčko. O organizaci a propagaci se dokonale postaraly Michlanovic holky a výstava slavila ohromný úspěch. Valentýnská výstava byla mimořádně úspěšná a velice dobře organizačně řešená. Polovina kočiček, které přijely hledat nové domovy, vytoužené domovy skutečně našla.