Felinoterapie… kočky léčí, kočky pomáhají, kočky jsou fajn!!!

„Kočky jsou jako já. Všechno pozorují a přemýšlejí o tom, i když si všichni ostatní myslí, že nedávají pozor! Promluví, jenom když mají co říct“. (autistický chlapec)

Byl jednou jeden kluk a ten kluk se narodil trošku jiný, než ostatní děti. S nikým si nechtěl hrát, s nikým nemluvil, někdy se hróózně vztekal, když věci nebyly tak, jak on je chtěl mít. Ten chlapeček nebyl zlý, byl jenom jiný. Měl v hlavě něco jinak, jeho mozek fungoval nějak obráceně.

Dobrá kočka, která nemlsá

Na obrázku vidíme jedno z nejznámějších uměleckých zpodobnění kočky. Kresba vznikla v roce 1647 v Antverpách (dnešní Belgie) a byla vytvořena grafickou technikou zvanou lept: výjev se vyryje na měděnou desku potřenou voskovou směsí, deska se po dokončení kresby ponoří do kyseliny a vše se pak tiskne na papír. Autorem byl výtvarník českého původu Václav Hollar.

O Bedříškovi

Bedříšek přišel bydlet k mojí kamarádce Lence už před pěknou řádkou let. Lenka bydlí na okraji Prahy, v domku s velkou zahradou. V té době vlastnila tři psy a dvě kočky. Tehdy ještě bezejmenný prouhatý kocourek začal docházet v pravidelnou hodinu na snídani a stejně tak později odpoledne na večeři.

Péče o kočičí drápky

Čas od času byste měli kočce zkontrolovat také drápy, zejména zachytává-li se na pokrývkách a jiných materiálech. Přitom můžete zjistit, že ostré hroty drápků přerostly. To se stává hlavně u koček, které jsou stále doma a nemají moc příležitostí obrousit si drápky venku, například při šplhání po stromech.

Pokud máte pocit, že jsou drápky přerostlé, bude nejlepším řešením požádat o radu a pomoc veterináře. Je dobré vědět, že drápky na zadních končetinách jsou obvykle kratší než na předních. Pokud máte dost odvahy a správný nástroj, můžete je kočce zkrátit sami. Obyčejné nůžky se pro tento úkon nehodí, protože by mohly drápek spíš rozštěpit než ustřihnout. Obstarejte si speciální nůžky pro stříhání drápků prodávané v obchodech s potřebami pro zvířata, u kterých se můžete spolehnout, že přerostlé konce uštípnou vcelku.

Rozloučení s milovanou Nanynkou

Nanynka, tolik podobná kočičce Lucince. Obě princezny byly tříbarevné a obě trpěly chronickým selháním ledvin. Nanynka k nám přišla v druhé polovině března 2013 a zůstala velmi krátce. Kočenka byla zbídačená, vyhublá a zřejmě již starší. Těžko říct, jaký osud kočičku v minulosti provázel, ale nic dobrého zcela jistě neprožila. V první chvíli, když jsem Nanynku viděla, říkala jsem si, jak moc je podobná kočičce Lucince, která nás loni opustila právě pro onemocnění ledvin: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/1814 a napadlo mne i to, zda nebude mít Nanynka stejný osud. Hned jsem ale tuto myšlenku vypudila z mysli. To tak, abych ještě něco špatného přivolala, napadlo mne.

Zvíře, můj bližní

Obr.: Německý filosof Arthur Schopenhauer (1788-1860), který se zasazoval za práva zvířat.

V Evropě se celkem donedávna mělo za to, že zvířátko je něco jako užitečný nástroj a jeho posláním je sloužit člověku. Býk je od toho, aby pomáhal při orání; ovce nesou vlnu; koza mléko; pes má hlídat chalupu a kočka lovit myši. A divoce žijící jelen se zase hodí na pekáč a na talíř. Existují ovšem zvířata, která nemají pro člověka žádný zjevný užitek – vrabci, myši, komáři. Inu, to je prostě neužitečná havěť. Pán Bůh jí prostě stvořil, nevíme přesně proč. Asi mají nějaký nám neznámý smysl, třeba ten, že sytí sami sebou jiná zvířata.

Rozloučení s milovaným kocourkem Koljou

Od chvíle, kdy jsme věděli o kocourkovi Koljovi, uběhlo několik týdnů. Nakonec se zachráncům podařilo kocourka vytrhnout ze spárů lhostejnosti. Březen 2013 se přehoupl do své druhé poloviny a my jsme se tak konečně mohli radovat z Koljova příchodu domů do útulku.

Nový kocoureček měl být prve pojmenován Šimon. Útulková rada však krásné jméno Šimon zamítla, neboť neseme trvale v paměti našeho černobílého chronicky nemocného kocourka Šimona z Přelouče, který se radoval z nového domova jen chvíli, neboť zanedlouho poté zemřel na selhání ledvin. Páníčkové si užili doslova peklo, ale po ztrátě milovaného kocourka neváhali a pořídili si další kočičky ze srdíčkového útulku. Bylo to tenkrát moc smutné. Nejsme pověrčiví, ale přesto jsme si říkali, že jméno Šimon již podruhé kocourkovi nedáme, a tak jsme vybrali jméno Kolja.

Poděkování kočičce

Milá, krásná, něžná, moudrá kočičko. Tak moc bych ti chtěla říct, co vše pro mě znamenáš, jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo. Jsem vděčná, že se naše cesty propojily a já smím být s tebou. S tou moudrou a vznešenou přítelkyní. Kráčíš tichými krůčky mými dny, našlapuješ měkoučce jako když drobná lesní víla tančí po mechovém polštářku. Tvůj pohled, kterým mě sleduješ je nepřekonatelně hluboký, klidný a tajuplný. Je plný důvěry i tajemství, oddanosti a lásky. Je plný bezbrannosti a citu. Každé tvé mňouknutí už znám.

Josefínské trhy ve Slaném 2013

V sobotu dne 16.3.2013 se konaly Josefínské trhy ve Slaném. Ačkoliv už se pár dní zpátky hlásilo jarní počasí o slovo, plánovaný víkend měl být dle předpovědi mrazivý. Naštěstí však od rána svítilo sluníčko a nálada byla výborná.

Rozloučení s milovanou Ingrid

Tento příběh a smutné rozloučení patří stařičké babičce kočičce Ingrid. Kočička Ingrid prožila v srdíčkovém útulku pár týdnů, to aby mohla v teplíčku odejít za duhový most. Psal se 14. březen 2013, byl mrazivý den a ve vzduchu bylo možné vycítit zvláštní atmosféru. Ten den teta Kristýna pochopila, že se čas kočičky Ingrid naplnil.

Umírání je složité, smutné a k životu neodmyslitelně patří. Umírání má mnoho významů, podob a tváří. Jedno takové umírání a v tomto případě se dá se říct “ šťastné umírání“ u nás prožila i kočička Ingrid. A my jsme navíc měli to štěstí a možnost kočičku Ingrid provázet posledními dny jejího života. Bylo to smutné a dojemné, ale zároveň nesmírně potřebné pro staré či nemocné zvířátko, které má přeci právo na důstojné dožití. Umírání kočičky Ingrid bylo zvláštní a my věříme, že bezbolestné. Věděli jsme všichni, co nás brzy čeká, ale kdykoliv tohle všechno víme, stejně se s tím nakonec těžce vyrovnáváme.

Otázky a odpovědi

Vy se ptáte, my odpovídáme

Proč mě kočka kouše?

Máme doma kočičku, plemene ruská modrá kočka, je mazlivá, ale také přirozeně divoká jako kotě. Ráda si hraje, loví a velmi ráda se mazlí a nechává hladit a drbat na bříšku. Vždy spokojeně leží, přede ale občas mně z ničeho nic kousne do ruky, a pak si zase lehne a očekává mé přívětivé drbání. Ze začátku jsem si myslela, že jí vadí určité partie, které jí hladím a dává mi to tak najevo, ale ne vždy reaguje stejně. Kousnutí není nikdy úplně ostré, někdy mně jen tak kousáním i ráno probouzí… Co s tím, mám jí to tolerovat?

Čičíkovo vyprávění

Ahoj kočky a kočičáci

Musím se představit. Jmenuji se Čičík a věřte tomu nebo ne, jsem kočička, černobílá krasavice se zelenýma očima a myslím, že tohle jméno opravdu nedalo mému dvounožci velkou práci vymyslet, je fakt nic moc, teda to jméno, abyste rozuměli. Mám pocit, že jsem bohužel už občas ukázala , že jsem na jméno přiběhla pro dobrůtku a tak se ho zřejmě nezbavím (mezi námi, přiběhla bych i na vyjmenovaná slova, pááč dobrůtka se neodmítá, že?, ale to dvounožcům nevysvětlíte).

Kočičí Plemena – Norská lesní

Zmínky o velkých kočkách s huňatými ocasy a vysokýma nohama nalenezme již v severských legendách z dob Vikingů. Vůz bohyně plodnosti Freyi byl údajně tažen právě norskými lesními kočkami. Kdekoli se objevila Freya se svým vozem, kvetly květiny a klíčila setba. Proto Skandinávci stavěli na svá pole misky s mlékem a doufali, že tak získají přízeň bohyně plodnosti.

Příběh z veteriny

Včera odpoledne jsem seděla na veterině, vedle sebe dvě přepravky se třemi novými přírůstky do útulku.Čekám, až na mě přijde řada, když tu přišel do čekárny staší pán. Dali jsme se do řeči, pán byl moc milý a povídavý, na veterinu přišel pro objednané kvalitní granulky pro svého pejska. Pustili jsme se do rozhovoru o kvalitním krmení, o odčervování,očkování zvířat,o začervení vysoké zvěře - pán je myslivec, a vůbec tak o zvířátkách.

Kočičí plemena – Bengálská kočka

Bengálská kočka patří mezi plemena kočky domácí. Toto plemeno připomíná divokou kočkovitou šelmu druhu kočka bengálská svým vzhledem, nikoliv povahou.
Bengálská kočka vznikla zkřížením kočky domácí a divoké kočky bengálské.

O první šlechtění tohoto plemene se pokusili američtí genetikové ve 20. stol, a to proto, že u divokých koček byla zjištěna nepřítomnost genu kočičí leukemie. I přes jejich snahu se jim však křížení nedařilo, kocouři byli neplodní a koťata prvního vrhu se nedala ochočit. V roce 1963 se o další pokus zkřížení tohoto plemene a vyšlechtění bengálské kočky pokusila američanka Jean Millová, zvolila metodu křížení divokých koček (samiček) s domestikovanými kocoury. Přese všechny problémy byla čtvrtá generace původních koček uznána některými asociacemi a i největší evropská felinologická asociace FIFe bengálské kočky uznala v roce 1998.