Reality mňau

Jako každá správná manželka a máma dospívajícího syna se po návratu ze zaměstnání věnuji bohulibé domácí činnosti v podobě vaření, praní prádla, žehlení a úklidu. Naštěstí jsem také panička jednoho psího mazlíčka a tak si užívám i odpolední procházky v lese. A večer se u nás, jako ve většině domácností, pustí zprávy z domova i ze světa. Z telky se na nás řítí události dnešního dne a manžel vše patřičně komentuje. Jenomže to já už sedím u jiné obrazovky, na uších mám sluchátka a nemohu oči odtrhnout od reality-šou, tedy popravdě reality-mňau. Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že budu s napjetím sledovat, jak se Edík nechá olizovat od Sárinky, nebo jak se Tobík šplouchá ve vaně, poklepala bych si zřejmě na čelo :-) ..ale taková je skutečnost…

Jak jsem se seznamovala s cizí kočkou II.

Mňauhoj, tady Sofie, tak se zas nakupily příhody, které bych Vám tady chtěla popsat, protože u nás doma je to učiněný drama! Dneska je to 10 dní, co je u nás ten nový bílý člen domácnosti, Lili. No a moc do noty jsme si zatím nepadly, to Vám povím.

Předně chci říct, že se páníčkové docela snažej. Lili má svoje mističky na vodu a jídlo a já mám ty svoje. Stejně tak máme obě svůj vlastní záchodek a tak to má být! No, já jsem tady samozřejmě pánem a tak jím i z Lilinčiných misek a Lilinčin záchodek jsem si přivlastnila. Je v něm jiné stelivo, takové hnědé, hezky voní a když udělám loužičku, tak se v něm udělá hrudka. A tak chodím jen na ten její. Můj velký krytý záchodek s takovými bílými krystalky (prý silikagel, nebo co) se mi už tolik nelíbí a nechodím na něj vůbec a ona taky ne. Páníčkové se taky pořád s tetou Kristýnou radí, aby všechno udělali správně.

Milión a čtvrt pro kočky bez domova

6. ledna 2013 skončilo další kolo akce na podporu bezprizorních koček s názvem Strom splněných kočičích přání. Kočky, které jsou v péči 26 sdružení z celé České republiky, dostaly dárky v hodnotě téměř 1 250 000 korun.

Při sbírce, která se koná již potřetí o vánocích a která je pořádána i v době velikonoc, dárci přispívali několika způsoby. Na stránkách www.kociciprani.cz si mohli vybrat konkrétní kočku a koupit jí dárek, přisypat peníze do mističky na běžné výdaje spojené s péčí o ni, nebo podpořit některý z velkých projektů zúčastněných organizací.

Na křídlech andělů - 1.díl

Že je tento příběh andělský, o tom nemůže být žádných pochyb. Každá kočička se totiž do útulku dostane za různě záhadných okolností, ale pokaždé je tato velká náhoda osudovým plánem. Lidé se domnívají, že je vše náhoda, ale my kočky víme své.

Ráda bych vám vypověděla svůj velký životní příběh sama za sebe. Budu-li vypovídat sama, bude to tak osobitější a vy si z mého příběhu vezmete víc, než kdyby se jakýkoliv pisálek snažil napsat sebelepší román.

Jak jsem se seznamovala s cizí kočkou

Mňauhoj, jsem Sofie, moji páníčkové Štěpánka a Pavel si mě vzali z útulku od tety Kristýny v březnu 2012. Aby taky ne, však se mi líbili už od začátku a tak jsem na ně mňoukala, ducala hlavičkou a všelijak na sebe v kleci upozorňovala, aby si mě všimli a pomazlili mě…No a podařilo se, pěkně jsem to s nimi zkoulela, a teď mám už 10 měsíců fajn domov, plnou misku a spím s páníčky v posteli.

Představte si ale, co mi první den v roce udělali! Nejdřív sundali ze skříně takovou tu velkou krabici s dvířky, co mě v ní vozí k doktoru, to jsem se lekla, protože u doktora to není moc legrace. Kouká mi do tlamičky a mačká mi bříško a nakonec mě píchne nějakou jehlou za krk a to jsem pak vždycky taková unavená a nanicovatá…Tak jsem si vlezla na skříň, aby na mě nemohli, jenže se nic nedělo. Vzali tu krabici a odjeli pryč.

4. čtvrtletní a závěrečná zpráva roku 2012 o činnosti útulku O.S. Srdcem pro kočky

Rozloučili jsme se s událostmi nabitým rokem 2012 a vyšli jsme vstříc novému roku 2013. Máme za sebou úspěšný rok 2012 zakončený absolutně nevídanou dobročinnou nadílkou nejen ze STROMU SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ a těšíme se na nový současný rok 2013. Vykonali jsme společně s vámi dobrovolníky a dárci obrovský kus práce a chystáme se na další velké věci - osudová setkání a velká dobrodružství. Znovu se nám potvrdilo, že útulek není o kvantitě, ale především o kvalitě. Kočičkám je potřeba věnovat nutnou péči, dodržovat hygienické zásady tolik důležité pro zdraví útulkových zvířat a obětovat sami sebe ve prospěch té nejkrásnější činnosti na světě – charitě. To vše proto, aby byla naše činnost nabitá a posvěcená čistou svatou energií. Zasvětili jsme svůj život opuštěným zvířátkům a naše smysluplná činnost je pro nás tím největším zadostiučiněním a vyznamenáním.

Silvestrovský strašák

Vánoce a konec roku jsou spojeny s výbuchy petard a množstvím ohňostrojů. Pro mnoho psů i jejich majitelů to znamená noční můru Proč se tolik psů bojí třaskavých zvuků a co se s tím dá dělat?

Od leknutí k fobii

Psi mají daleko citlivější sluch než my a ostré třaskavé zvuky jsou jim opravdu velmi nepříjemné. Někteří psi, zvláště ti, co jsou dlouho šlechtěni k nějakému speciálnímu účelu, se narodí s přecitlivělou nervovou soustavou a na řadu zevních podnětů, které ostatní psi registrují jen jako nepříjemné, reagují neadekvátně, přehnaně. Viditelné problémy nastávají zpravidla v pubertě, u některých psů až v průběhu dospělého života. Pokud se výstřelu lekne pes s odolnou nervovou soustavou a v souvislosti s výstřelem se mu nic zlého nestane, obvykle se s touto zátěží docela dobře vyrovná. Když se ale pořádné rány lekne jedinec s labilní nervovou soustavou, vyvlékne se z obojku a v hrůze bezhlavě prchá, než se ho podaří dohonit a lapit, pak se samozřejmě situace vyvíjí docela jinak. Z pouhého leknutí vznikne strach, který často končí fobií.

Kočičí plemena – Sokoke

Kočky Sokoke pocházejí z Keni, byly objeveny v roce 1978 v největším lese na pobřeží s názvem Arabuko - Sokoke. Odtud také název tohoto plemene. Původní název byl však Khadzonzos, v řeči domorodého obyvatelstva to znamená „jako kůra stromů". Název si kočka vysloužila od svého zbarvení srsti a mramorového vzoru. Pravý původ Sokoke koček je stálé záhadný, nežily s lidmi ani s domácími kočkami. Chovatelé museli dlouho čekat na rozběhnutí chovu, protože bylo nemožné přivézt více koček.

Rozloučení s milovanou Freynkou

Nenápadná pepřově zbarvená mourinka jménem Freya se nám neodmyslitelně vryla do našich pamětí, srdcí i myslí. Stejně tak jako pokaždé uslyšíte i dnes mou poklonu a úctu před opuštěnými zvířátky, poklonu a úctu před samotnou Freynkou. Uslyšíte mé nesmírně obrovské vyznání k opuštěným zvířátkům, které venku trpí v nepřiměřených podmínkách.

Freya žila společně s ostatními kočičími kamarády v areálu berounské Tiby. Odtud také pochází jedno velké kočičí přátelství berounské Jitky a nás útulkových páníčků. Berounských kočiček již v srdíčkovém útulku byla celá řádka a všechny úžasné a nezapomenutelné. Některé kočičky měly to štěstí a dostaly se do útulku, jiné zemřely napospas svému krutému osudu, a že se skutečně v Berouně mnohdy děly velké věci, přičemž osud kočiček byl v mnohých případech nemilosrdný.

Forestovo sbohem

Nevím, čím začít, jak vyjádřit lítost, pocit bezmoci a podivnou tíseň tam někde hluboko uvnitř. Když jsem viděla nebohého Foresta ležet nehybně v kleci, sevřelo se mi hrdlo úzkostí. Ležel na boku v nepřirozené poloze, v tu chvíli se mi chtělo křičet a vyhrkly mi slzy do očí. Nemohla jsem se vůbec nadechnout a z úst mi vyšlo tlumené: „prosím, ne“. Věděla jsem, že přišlo něco, co jsem někde ve skrytu duše cítila, ale absolutně jsem si nic takového nepřipouštěla, o to větší přišel šok. Bože, kdyby člověk dopředu věděl, co bude, udělal by snad něco jinak? To asi ne, protože vše je tak, jak má být, ale pokaždé přichází stejné myšlenky, obavy, nepochopení. Bohužel, smrt opravdu nelze jen tak pochopit, je totiž složitá.

Jaké to je, když jdu ven na vodítku

Milí vrbičanští a všichni ostatní přátelé,
panička slibovala, že napíše o tom, jak chodím ven na vodítku, ale pořád se k ničemu neměla, tak vám to napíšu já.

To bylo tak: brzo po té, co si mě páníčkové přinesli z plzeňského útulku, mi začali nasazovat takové divné kšandy. Prý si na ně mám zvyknout, protože budeme chodit do parku. Ani trochu se mi to nelíbilo, v kšírách jsem byl jak sešněrovaný a proč bych vlastně měl vůbec chodit ven. Dobře si totiž pamatuju, že venku jsem strávil nepěknou část svého života, vždyť je mi u nás doma s páníčky, v teple a s plnou mističkou moc fajn.

Strom splněných kočičích přání - mise Vánoce 2012

Od 14.prosince do Tří králů můžete pomoci kočkám v útulcích a přitom zůstat sedět v teple svých domovů a kanceláří.V tomto období se totiž opět koná již tradiční internetová sbírka na podporu koček v péči občanských sdružení z celé České republiky. Útulkové micky si i letos přejí krmení, pelíšky, léky, nebo třeba rovnou nové domovy.

První kolo akce, Vánoce 2010, přineslo do útulků 96 tisíc korun a následující Vánoce už to bylo skoro 740 000. Letos budou ve splnění svých přání doufat kočky z 26 organizací z 12ti krajů ČR. Každé kočce je možné koupit jeden dárek a zároveň virtuálně naplnit její misku - tedy přispět na krmení a stelivo na měsíc pobytu v útulku. Letos poprvé můžete podpořit i jeden velký projekt od každého útulku.

STŘÍBRNÉ VÁNOČNÍ DNY, Praha Letňany a 26.výstava opuštěných koček, Praha 2012

Od 6.12.2012 do 9.12.2012 se srdíčkový útulek zúčastnil veletrhu STŘÍBRNÉ VÁNOČNÍ DNY v Letňanech. Veletrh byl velmi časově náročný, ale měli jsme vedle sebe naše milé dobrovolnice, které se po celou dobu veletrhu střídaly. Veletrh byl velmi úspěšný a přinesl pomoc našim kočičkám. Veletrh zastřešili – Michal, Mirka, Terka, blonďatá Verča, Anetka, Lucka, Danča, Míša Cibulka, Alice a Alena.

Kočičí plemena – Ruská modrá

Ruská modrá prý pochází z okolí přístavu Archangelsk. Je to oblast vzdálená od severního polárního kruhu 200 km, což vysvětluje velmi hustý kožich této kočky. Ze země svého původu se ruská modrá dostala v 19. století společně s námořníky, ti ji v této době dovezli do Velké Británie. Roku 1880 v Anglii byla ruská modrá poprvé vystavována a hodnocena s ostatními modrými krátkosrstými kočkami. V této době byla tato kočka nazývána nejrůznějšími jmény - například archangelská, španělská modrá nebo maltézská modrá. Cílený chov započal v Británii, kdy přivezli dvě koťata jménem Yuly a Bayarda z Archangelska roku 1900. Roku 1939 se stala ruská modrá oficiálním samostatným plemenem. V USA se ruská modrá objevila taktéž v roce 1900, ale až ve 40. letech se chovatelé začali o toto plemeno zajímat. Na Novém Zélandu a v Austrálii byly vyšlechtěny ruské bílé a ruské černé. Uznány jsou pouze v Británii. Standart v USA se odlišuje od standardu Anglie.

V neděli dne 2.12.2012 proběhl na Královský advent na Karlštejně. Akce to byla velkolepá a krásná. Jako tradičně byl k vidění karlštejnský královský průvod včetně mnoha atrakcí. Nechyběly zde ani historické hry a další zábavné programy. Michal označil jako VIP vystoupení Mrazíka, přičemž zábavné byly především ruské bábušky a úplně nejlepší byla ježibaba.