Jak zkazit narozeninové překvapení v několika vteřinách

Prosím neberte to jako návod :-)

Od malířek Jany a Míši jsem týden před narozeninami dostala dárek. Bylo mi záhadou, jak se mohly dozvědět o mých narozeninách, ale co, jsou to prostě holky šikovné :-) Asi bych měla poznamenat, že jsem si před časem u Jany a Míši objednala obrázek naší kočičí rodiny tj. Amálka, Cipísek a Vojtík.

Holt už jsem tvor od přírody zvědavý a v předvečer mých narozenin jsem již nevydržela a řekla jsem si: „Co mohu zkazit otevřením dárku o několik hodin dříve?!“ A tak jsem dárek otevřela....

Kdo komu pomáhá?

Helenka vyrůstala v láskyplném prostředí, ale přesto hned jak začala plně vnímat okolní svět, měla pocit, že tohle není ten její svět, že to, co se kolem ní odehrává, je jenom sen a že to opravdové ji teprve čeká. Bylo to tiché, málo komunikativní dítě a přesto, díky své lásce k počítání, často předváděné rodinným návštěvám. Největší atrakcí byly její bezchybné matematické schopnosti, nezvyklé u tak malého dítěte.

Mezinárodní výstava koček v Lysé nad Labem 24.-25.11.2012

Každá výstava má svůj půvab, je jedinečná a nezapomenutelná. I v Lysé nad Labem jako před každou výstavou vládl v sobotu ráno předvýstavní ruch. Páníčkové se svými kočičkami se sjížděli ze všech koutů republiky a nazdobené výstavní klece se pomalu plnili. Malé organizační zmatky nás malinko zdrželi při rozbalování našeho „Srdíčka“, ale místečko jsme měli přímo ve výstavní hale. Již brzo po otevření výstavy jsme přivítali první návštěvníky. Opětovně nakupující vyjadřovali obdiv výrobkům. Přicházeli známí i neznámí, a vše se točilo kolem kočiček. Den utekl jako voda, poznali jsme další spřízněné duše a dostali dary pro kočičky z Vrbičan.

Barnabáškovo smutné sbohem

Můj příběh začal jako u mnoha opuštěných kočiček a kocourků. Narodil jsem se s trnitou korunkou, což pro nás venkovní kočičky znamená bídu a nouzi. Zažil jsem ty nejhorší životní chvíle, které bych nikomu zažít nepřál.

Všude to dunělo, až se zem otřásala. Tam a zpět jezdily velké železné příšery, kterým lidé říkali vlaky. Moje maminka byla vyplašená, vždyť ji páníčkové teprve nedávno vyhodili z domova, prostě už překážela, pouštěla chloupky, zkrátka byla páníčkům na obtíž.

Srdíčkové království

Za devatero horami, za devatero řekami, v malém království žili, byli král a královna. Jejich království bylo sice malé rozlohou, ale velké, převeliké svým významem. Zdejší panovníci si totiž nenechali od svých poddaných sloužit, ale naopak se rozhodli, že všechen svůj um a síly věnují péči o své poddané.

František Dobrota rodák z blízké vesnice - 2. díl

Milý člověče, chceš-li se o mne dozvědět víc, prosím, přečti si první díl mého vyprávění: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/2115, na který navazuje vyprávění současné.

Čekali jsme všichni napjatě na výsledky vyšetření. Moje nová panička si zoufala a v duchu si moc přála, abych vše zvládl a překonal. Nakonec to skutečně přišlo, dočkali jsme se. Dozvěděli jsme se, že trpím chronickým onemocněním ledvin. Dostal jsem léky, které byly šetrné k mému onemocnění i věku, dostal jsem také infuze a léčba mohla naplno začít.

Kočičí plemena – Neva Masquarde (Něvská maškaráda)

FIFe považuje Něvské maškarády za neuznanou barevnou varietu sibiřské kočky. V Rusku je však toto plemeno uznáváno již téměř 15 let a takto je uznávají felinologické organizace WCF, TICA a CFA.

Již řadu let se vedou spory o tom, odkud vlastně Něvy pocházejí. Údajně existuje dokumentace, která dokládá, že lesní kočky s kresbou masky byly vídány v okolí řeky Něvy již před desítkami let. Odtud pochází i název plemene. Na druhé straně se ozývají názory, že Něvy nejsou žádné samostatné plemeno. Zdá se pravděpodobné, že Něvy vznikly ze spáření sibiřských lesních a thajských koček.

František Dobrota rodák z blízké vesnice - 1.díl

František Dobrota - rodák z blízké vesnice
Jmenuji se František, jsem již stár, a proto bych vám rád vypověděl svůj nelehký životní příběh potulného kocouřího dobráka. Rád bych, aby tady jednou za mnou zůstala vzpomínka na nezapomenutelného kocourka, kterým bezpochyby jsem.

Psalo se léto roku 2012, cítil jsem, že již dlouho sešlostí věkem nevydržím. Stáří již delší dobu klepalo na dveře, závratě na sebe nenechaly dlouho čekat a navíc se dostavila srdeční slabost. Jednoho dne jsem ztratil rovnováhu, upadl jsem do příkopu a zůstal na místě ležet. Popravdě, bylo mi neskutečně špatně, měl jsem velkou žízeň a voda nikde. Má ouška zachytila ne až tolik vzdálený pískot dětí a hudbu z amplionů. Něco mi říkalo, že je tady opět Třebízká pouť, která se rok co rok u nás ve vsi opakovala. Byl jsem doslova kost a kůže, kocourek na rozsypání. Hlavou se mi rojily myšlenky a vzpomínky mládí, když jsem byl ještě statný a silný kocour bojovník. Náhle jsem však upadl do bezvědomí a jako bych se vrátil o patnáct a možná i víc let zpátky...

Kočičí plemena - Rex

Jak Devon rex , tak i Cornish rex jsou přirozeně mutovaná plemena, která se v Británii objevila poprvé koncem 50.let a počátkem 60.let minulého století. Ačkoli mají obě kudrnatý kožich, jsou geneticky naprosto rozdílná. German rex - toto plemeno se zvlněnou srstí se objevilo poprvé v Německu koncem 2.světové války. Jedná se o totožnou mutaci jako u Cornish rexe.

Plemena rexů jsou živá, inteligentní a aktivní. Tyto kočky milují lidi a jejích rodiny. Dovedou být velice rozpustilé-jsou to plemena s výrazným smyslem pro humor a patří k těm druhům koček, které buď milujete, nebo nenávidíte.

Výstava pro kočku , podzim 2012 - Chvalská tvrz, Praha

Dne 11.11.2012 se konal již patnáctý ročník jarní umísťovací výstavy s názvem Výstava pro kočku v Praze v Chvalské tvrzi. Výstava pro kočku je již dlouholetou tradicí.

Tentokrát se opět potvrdila vysoká návštěvnost a kočičky odcházely nové domovy.
Výstavy se zúčastnilo 14 útulků a jedna soukromá pečovatelka. Útulky vystavily celkem 150 koček, kocourů a koťat, kterýmžto počtem naprosto vyčerpaly prostorové možnosti výstavních prostor. Umístilo se 48 % zvířat. Na výstavu se přišlo podívat 848 návštěvníků, kteří dali domov celkem 47 kočkám. Na pejsky se bohužel štěstí neusmálo, a na své páníčky stále čekají. Srdíčkový útulek umístil do nového domova dvě kočičky.

Kočičí sociální program

Kočičí sociální program není název oficiální, i když se tak tváří. Jak jinak nazvat materiální podporu koček (často bez domova) v původním prostředí? Je to taková malá obdoba lidského Food not Bombs, kdy skupinka dobrovolníků vaří jídlo, které pak rozdává bezdomovcům.

Když máte občanské sdružení pečující o bezprizorní kočky, je jen otázkou času, než se seznámíte s takzvanými krmiči. Tedy s lidmi, kteří na vlastní pěst chodí krmit kočky ve svém okolí, nebo kterým se na pozemku usídlila kolonie polodivokých koček a jejich dobré srdce jim nedovolí ta hladová zvířata nechat jen tak. Nejtypičtějším zástupcem komunity krmičů je hodná starší paní. A staré paní zpravidla nemají vysoké důchody. Někdy zvládnou „své“ kočky nakrmit, na kastrace a veterinární péči však už nezbývá. Kočky se tak dál vesele množí, mají stále větší spotřebu krmiva, šíří se mezi nimi choroby, krmič je bezradný... Útulky ale na takové počty zvířat většinou nemají místo. Navíc vlastně není důvod odchytávat plachá zvířata, pokud mohou zůstat v původním teritoriu, které je bezpečné a kde je někdo ochotný se o ně starat. Řešení je logické – spojit síly.

První organizace chovatelů koček v ČR, 1.OK - Mezinárodní chovatelská výstava koček

O víkendu dne 3.11.-4.11.2012 se účastnil Srdíčkový útulek se svým krámečkem zvaným SRDÍČKO mezinárodní chovatelské výstavy 1.OK. Účast na této akci nám zajistila Mirka. Výstava byla krásná, naučná a přinesla srdíčkovým kočičkám velkou pomoc.

Výstavu chovných kočiček na charitativním stánečku v sobotu zastoupily holky motorkářky – Elis a Markéta. V neděli byli na stánečku Michal, Evča a Anetka.

SOS - Kašlík a Prťousek hledají nový domov

Přátelé - kamarádi, přicházím s jedním příběhem a zároveň obrovskou žádostí o pomoc. Kontaktoval mě můj pan veterinář, zda by nebylo možné najít nový domov dvěma tříletým kočičím klukům. Dva bílo-zrzaví
bráškové Kašlík a Prťousek si dosud spokojeně žili v domku v teplém pelíšku se svým páníčkem. Ten však náhle zemřel a jak už to bývá, kočičky byly vypuštěny ven a zpět už našly jen zavřené dveře. O takové dědictví nikdo nestál.

Umísťovací výstava opuštěných koček v Kongresovém centru, Praha 2012

V neděli dne 28.10.2012 se konala umísťovací výstava opuštěných koček v Kongresovém centru v Praze.

Výstava byla krásná a vydařená, do nových domů odešla polovina vystaviövaných kočiček a vrbičanský útulek slavil rovněž 50% úspěšnost v umísťování.

Zastoupení srdíčkového útulku na výstavě v
Kongresáku bylo následující – Marcela s Terezkou + Šamanka, Eva a kralupská Markét, Kristýna a Michal.

Pínulka, smutné rozloučení

Milovaná Pínulko, stále tě mám plnou hlavu. Nevím vůbec, od kterého začátku či konce začít. Setkání s tebou bylo velmi krátké, velmi smutné, ale velmi cenné a poučné.

Někdy v druhé polovině června jsme přijali černou vyhublou kočičku Pínu z Plzně. Pínulku krmila naše dobrovolnice Alice na sídlišti Skvrňany. Jednoho dne viděla Alice Pínulku jen tak ležet, kočička nebyla schopná se zvednout a byla takřka bez života. Před případným nebezpečím v podobě psa či zlého člověka by neměla kočička v tak žalostném stavu vůbec žádnou šanci. Holky z Plzně - Alice s Alenou neváhaly, domluvily umístění v útulku, Pínulku zajistily a přivezly ji nakonec domů do Vrbičan. Zde je video a foto z prvního dne ve Vrbičanech: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/prijem_z_Plzne_-_kocicka_Pina_19.6...., http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/navsteva_-_utery_19.6.2012_-_jedna_... - nyní už to nejsou pro nás paní Alena a paní Alice, v tuto chvíli už jsou Alice s Alenou - naše SRDÍČKOVÉ holky.