Ahoj Kristýnko a Míšo.

Dneska byli tady na Kladně páníčkové Gábina s Petrem večer moc smutní. Myslela jsem si napřed, že jsou smutní hlavně proto, že jejich pes Agáta byl dneska na operaci s nohou. Chudinka malá. I když tedy vlastně - chudinka velká.

Jenže pak jsem zjistila, že jsou smutní i proto, co se stalo Eliáškovi. Když ráno v deset byli s Agátou u pana doktora Fiedlera, kam jí vedli na operaci té nohy, ještě nevěděli, že jen půl hodiny před nimi tam naposledy vydechl Eliáš a jeho srdíčko se zastavilo. Je jim z toho moc smutno a můj kočičí slovník nemá mňoukání, které by vám řeklo, jak moc je jim to líto.

Nesmíte být smutní, protože jste se snažili udělat maximum. Váš domeček ve Vrbičanech mám pořád v dobré paměti a dobře si pamatuju, jak zvláštně se tam mísí radost se smutkem, štěstí s bolestí a zdraví se smrtí. Jenom tak hodní a obětaví lidé jako jste vy dva dokáží pro kočičky udělat maximum. Ne každý kočičí osud a život ale končí happyendem, a málokdo o tom ví víc než vy dva. Ačkoli vím, že vaše srdíčka jsou teď plná bolesti po Eliáškovi, vzpomeňte si jen na chvilku třeba na mne a na ostatní kočičky, které se vám podařilo zachránit a umístit do nových domovů. Celá ta nepřehlédnutelná řada kočiček a kocourků vám za to nikdy nepřestanou být vděční.

Už zítra na výstavě se vám dozajista podaří umístit další kočičky a sehnat nějakou tu granulku pro ty, které s vámi přebývají ve Vrbičanech. Budu moc držet s Petrem, Agátou a ostatníma kočičkama packy, protože my tam samozřejmě a bohužel nejedeme kvůli té noze Agáty. Ale Gábina v tuhle chvíli už spí, nebo se aspoň snaží, aby zítra byla fit a mohla vám alespoň trošičku pomoct v tom vašem poslání. Takže držíme všecky packy co budou v domě a neteskněte, protože takový je život a potřebují vás další kočičky.

Mám vás oba moc ráda.
Stále Vaše vděčná
Hanulka