Pověry se netýkají jen lidí, ale i zvířat

Psi člověka provázejí věrně celým životem a sdílejí s ním většinu jeho zážitků a prožitků.

Kříženci jsou zdravější než čistokrevní psi

Širší genetická základna dává předpoklady k vyloučení extrémně vzácných nemocí. Na druhou stranu je problém, když ani matka ani otec nebyli vyšetření, tudíž není zdravotní jistota. Proto se ve veterinární praxi najdou psi s úplně běžnými nemocemi, stejně jako ti s rodokmenem. Obecně je problém, že obvykle majitelé tyto psíky nedávají vyšetřovat, takže se některé nemoci vůbec nezjistí.

Blešák pro kočky 3/2012 – Slunná Kolbenka po třeskutých mrazech

Letošní třetí blešák v pořadí byl zahájen po únorových třeskutých mrazech. Blešák se pro nás stává pravidelným balzámem na duši, odpočinkem i příjemným pohlazením. Schází se zde mnoho prodejců i nakupujících a obchod na Kolbence jen kvete. Šikovnému štěstí přeje, nešika bohužel prodělá. Venku začíná hezké počasí, a tak na Kolbenku zavítá čím dál tím víc lidí. S teplými měsíci bude také nutné vyrážet z domova dříve, abychom sehnali potřebný plácek k prodeji.

Kočičí postvakcinační sarkom

Postvakcinační sarkom je tumor z měkkých tkání, vyskytující se v místech předchozího očkování u kočky, většinou nemetastazuje. Interval mezi očkováním a vývojem nádoru může být jak doba krátká kolem 6 týdnů ale také až 13 let. Tyto nádory jsou velmi agresivní a je obtížné je léčit i při použití chirurgického odstranění. Onemocnění se může objevit u každé kočky, není plemeno, které by bylo náchylnější, i když už se objevily důkazy, že může být dědičná predispozice ke vzniku sarkomů, protože byly evidovány případy zvýšeného výskytu u příbuzných koček. Odhaduje se, že na 10 000 naočkovaných koček připadá 1-10 koček postižených postvakcinačním sarkomem.

Stěhování

…….„mami, rychle mi řekni něco pozitivního o kočkách, nebo je zabiju…“ ozvalo se ze sluchátka mého úpěnlivě vyzvánějícího telefonu… a přitom to začalo tak krásně a nevinně…
Dcera s přítelem si zařizovali svoje první samostatné bydleníčko v malém útulném 1+1, zpočátku se u nich střídala návštěva za návštěvou, chodili na mejdánky, užívali si společného života bez dohledu. Ovšem po nějaké době se jim začalo stýskat po zvířecích kamarádech, které oba dva v rodičovských domovech měli. A tak začala diskuze, zda si pořídí pejska, rybičky nebo kočičku. Nepomáhaly varovné a v některých případech i výhružné řeči rodičů, že nemají počítat s žádným hlídáním a s podobnými úsluhami. Začalo prohledávání inzerátů, z jednoho obrázku vykouklo malé roztomilé koťátko a bylo rozhodnuto.

Umísťovací výstava v rámci mezinárodní chovatelské výstavy 1.OK 2012

Ve dnech 3.3.- 4.3.2012 v rámci mezinárodní výstavy koček 1.OK 2012 se konala v Kongresovém centru v Praze také umísťovací výstava koček bez domova. Umísťovací výstavy jsme se účastnili pod záštitou Kočičího azylu Katky Kašparové a charitativní krámeček s organizátory výstavy domlouvala Mirka Dobešová.

Duhová kočka

Strejda Martin byl tak trochu černá ovce rodiny, nespolehlivý větroplach, dobrodruh a nezkrotný živel. Byl schopný slíbit, že zítra přijde na oběd, pak se neukázat a za měsíc od něj přišel pohled z Peru nebo třeba z Austrálie. Svým elánem většinou každého dospělého brzy umořil, ale děti ho milovaly. Uměl si hrát, vydržel s klukama nekonečně dlouho u vláčků a autíček, stříleli z praku a hráli si na indiány. „Kdy si pořídíš vlastní?“ Provokovaly ho švagrové, když viděly, jak mu to s dětmi svědčí. „To nevím, žádné ženě se moje cestování nezamlouvá natolik, aby se mnou chtěla dítě.“ Martinovy historky se docela dobře poslouchaly, jen věřit se jim moc nedalo. Přeháněl víc než rybáři. Každá cesta byla ta nejnáročnější, hora nejvyšší, nebezpečí největší. I obyčejný den popsal jako dobrodružství.

Mňoukalky

Laura se po příchodu domů přivítala s kočičkami Sisinkou a Norinkou. Uvařila si kafe a sedla si na chvíli k novinám. Byla unavená, v malém obchůdku s potravinami se dnes dveře netrhly, musela také odtahat všechno zboží do skladu, zvlášť ty minerálky jí vždycky dají zabrat. Manžel Pavel i dcera Pavlína se vrátí až večer. Laura doufá, že se konečně vyspí, Nori a Sisi spí teď, sbírají síly na noční řádění. Honičky by tolik nevadily, i když u toho často něco shodí, ale to mňoukání! Nejvíc je to začne bavit tak ve tři ráno. Sisi odmňoukne začátek „koncertu,“ následuje dramatická pauza a pak spustí obehranou árii: „Mně se nechce spát, tak vy taky nebudete!“ Nori je nějakou dobu ticho, ale nakonec to nevydrží a připojí se taky. Spát stejně nemůže, tak přece nebude potichu. Pavel se probudí a začne nadávat i Laura je naštvaná. Už zkoušela všechno možné. Vystrčit kočky za dveře ložnice a kočičí dvířka ve dveřích zajistit.

Lionek na osudové hranici života a smrti

Byl mrazivý pátek, panička právě uklízela v pokoji zvaném zagarážák, když se rozezvonil telefon. Na druhém straně aparátu se ozval milý hlásek, který barvitě líčil příběh poraněné kočičky ležící kdesi na skladě na paletách. Všichni zúčastnění jsme narychlo zorganizovali záchranný plán. Michal tou dobou vracející se z cest mířil rovnou do Chýně na sklad, kde byl již domluvený s manželem volající paní. Paní volala a vše organizovala z Prahy. Manžel této paní našel kocourka na chýňském skladě během pracovní směny, to když poraněné kocourkovo tělíčko leželo bezvládně na paletách.

Kočka masérka

Čtyři kamarádky, Linda, Majka, Tereza a Nikola jsou kočkomilky a rozhodly se, že kromě svých vlastních narozenin budou slavit i ty kočičí. Ukázalo se to jako dobrý nápad. Kamarádky si vždycky udělaly čas, dobře se pobavily a mňoukající oslavenkyně se mohla těšit na spoustu lahůdek a přiměřené množství pozornosti. Dnes slaví třetí narozeniny Lindina kočka Amálka. Amálka je kočka společenská, návštěvy má ráda, zvlášť ty, které nosí kapsičky a hračky, ty má ze všech nejradši. Kamarádky znalé kočičí etikety se s kočkou vítají jemným hlazením a spoustou oprávněných lichotek. Potom se všechny usadily na terase, Linda donesla občerstvení a kočičce hned dala první narozeninovou kapsičku. Kočka při jídle nemluvila, zato holky brebentily jedna přes druhou. Už se dlouho neviděly a novinek bylo spousta. Nikola je čerstvě zamilovaná, Terčina dcerka vyhrála výtvarnou soutěž, Majka uvažuje o změně zaměstnání a Linda by potřebovala pořádný balík na opravu střechy. A pak jsou tu zážitky s domácími mazlíčky. Terčino kotě si sedlo na záda želvě vypuštěné z terárka a nechalo se vozit po pokoji. Nikola má kromě kočky také psa, krásného bígla a ten vždycky po vypuštění na volno ohluchne. Nikola pochybuje, že přivolání vůbec někdy natrénují. Majka má kočky dvě a jejich temperament po ránu jim opravdu závidí. Linda také uvažuje o kočičí kamarádce pro Amálku a tak pilně studuje inzeráty.

Kočka stromová

„Sotva jsme našemu koťátku ukázali zahradu, první co udělalo, vyšplhalo na strom a pak nevědělo jak dolů, mňoukalo o pomoc a vypadalo fakt zoufale,“ vyprávěla Milada své kamarádce Ivoně. Měly společnou cestu z práce, obě měly rády kočky a tak se řeč stočila většinou na ně. „Tonda musel pro žebřík a ta potvora Ája místo aby pochopila, že jí chce pomoct, tak couvala, div že nespadla. Trvalo to hrozně dlouho, než ji přemluvil, už jsem si myslela, že budeme volat hasiče.“ „To znám, taky jsme před lety sundávali kočku ze stromu, ale u nás na ty hasiče došlo. Jenomže ani jim se to nepovedlo. Ujistili mě ale, že kam kočka vyleze, odtam taky dokáže slézt.

Umísťovací výstava opuštěných koček v areálu Chirany – Praha 2012

Nastal rok novinek a změn a tím pádem i nových projektů. Některá výstavní místa již nebudou k výstavám opuštěných kočiček využívána a navštěvována, jiná nová místa vznikají a rozvíjí se. Někde se ukrojí, jinde se přidá. Tak tomu bylo i tentokrát.

Výstava opuštěných kočiček v prostorách Chirany se nehonosila krásou výstavních prostor, ale rozhodně krásou kočičí. O to víc zaslouží organizátoři výstavy uznání, že se snažili zajistit pro chod výstavy vůbec nějaké prostory, aby bylo možné dát šanci útulkovým kočičkám. Krásné bylo, že jsme se setkávali se známými kočičími opatrovníky, dobrovolníky, přáteli, dárci a obdivovateli. A v tu chvíli vůbec nezáleželo, kde výstava probíhá.

Černá kočka přes cestu

Karolínka vyběhla ze školy dřív než její spolužáci, proběhla náměstím, ohlédla se, nikdo za ní neběžel. Oddechla si. Ale srdce jí ještě bušilo námahou a prožitým strachem. Zdenkova parta teď nejspíš mučí koktavého Páťu. Ten vždycky ztuhne hrůzou a tak je pro své trýznitele snadnější kořist než Karolínka, která umí rychle utíkat. A když je nejhůř, zuřivě se brání. Jednou na ni číhali u parku. Nikde nikdo. Než se na ni stihli vrhnout, popadla spadenou větev a mázla prvního útočníka po hlavě. Dušan se rozbrečel a ostatní se zarazili. Druhý den na ni žalovali ve škole. Naštěstí paní učitelka nevěřila, že by Karolínka čekala u parku na pět kluků aby pak jednoho z nich mohla praštit větví. Svědomitě případ vyšetřila, klukům napsala poznámky, ale ti si z toho nic nedělali. Sice zatím nechávají Karolínku na pokoji, ale pořád vyhrožují. A posmívají se jí. Chodí v obnošeném oblečení, nemá mobil ani kapesné. To Zdenek a jeho parta mají všechno, ale to jim nestačí a berou ostatním dětem peníze a svačiny. Hrozně je baví ubližovat slabším spolužákům i zvířatům. Karolínka slyšela jejich chvástání, jak zbili psa a když jim utekl, ještě po něm házeli kameny. Karolínka se otřásla odporem. Jak můžou být tak zlí? Už ve svých devíti letech chápala, že bez podobných tyranů by byl svět mnohem hezčí. Proč jim všechno projde? Celá třída ví, co jsou zač, ale nikdo se neozve. Koktavý Páťa se stydí za to, co mu dělají a má hrůzu z pomsty. Také Jirka, Ivan a Barča mlčí. Bojí se. A ostatní? Ti jsou rádi, že si parta za obětní beránky nevyhlédla zrovna je.

Malé kotě v novém domově

Koťátku se cesta nelíbila. Nevědělo, co se děje. Tak hezky mu bylo u maminky, najednou je tu potmě, slyší hluk, cítí drncání. Škrábe na stěnu krabice. „Mňaumňau, pusťte mě ven. To si troufáte na slabšího. Sami si vlezte do bedýnky mňau!“ Konečně hukot a drncání ustalo. Ještě chvilka houpání. „Mňau, tak už toho nechte! Nedělá mi to dobře na žaludek mňau.“

Valentýn pro útulky - Metropole Zličín, Praha 2012

Dne 14.2.2012 pořádala naše přítelkyně Kateřina Kašparová s JUDr. Klárou Slámovou pod záštitou Nadace na ochranu zvířat akci Valentýn pro útulky v nákupním centru Metropole Zličín v Praze.

Také srdíčkové kočičky dostaly možnost prezentovat svůj útulek. Páníčkové srdíčkových kočiček s nadšením této příležitosti využili a společně se svými milými dobrovolníky se postarali o účast. Akce to pro nás byla zbrusu nová. Nikdo z nás netušil, co vše nám přinese. Setkali jsme se zde s útulkovými kolegy a mnoha tvářemi.

Zimní vyprávění kočičky Teji

Kdesi na vzdáleném místě zcela mimo velkých měst ležela malá vesnička jménem Vrbičany. Vesnička, ve které mám možnost sdílet své místečko společně s ostatními opuštěnými kočičkami. V jednom malém útulku je nás tady mnoho, ale jeden vedle druhého si vážíme všeho, čeho se nám dostává. Chtěla bych vyjádřit, jak moc jsem šťastná, jak moc miluji své blízké, ale také jak moc si vážím hřejivého tepla domova.