Jirka Guliverkovec píše :-)

Tak já se také přidám a trochu upřesním... S Míšou jsme si řekli, že to zkusíme spíš vzadu za domy, kde je přítmí a kde bych se já jako kocour a Míša jako kočka zdržovala spíš .... Podle nás ideální prostor pro kočky ....

Navíc to bylo směrem k asi 4 metrovému valu oddělujícím zahrádky (pod valem) a pole (za valem) a s vyšší trávou a různými nálety. Podle mne ideální prostor pro kočky - pole v dosahu pro lov, přitom možnost se skrýt pod valem nebo v blízkých nedostavěných baráččích a různém harampádí, které skýtá ochranu před počasím. Ale nebudu dělat chytrého kocoura, asi to byla spíš náhoda. No každopádně - jsem se tak pomalu potmě posouval nahoru na val (šel jsem potmě, abych zbytečně kocourka neplašil, kdyby mě pozoroval). Míša mě jistila asi 20 metrů ode mě a dělala s mobilem spojku s ostatníma, kteří šli jiným směrem po osvělené ulici směrem k zahrádkám. Občas jsem se zastavil a posvítil si baterkou kolem dokola - protože jak známo kočičí oči krásně a na velkou vzdálenost odráží světlo, když se do něj podívají. A přesně tak jsem odhalil 2 svítící, občas mrkající kukadla asi 30 metrů ode mě na boku valu a přilehlé velké hromadě zeminy.

Tedy žádný můj ostříží zrak, prostě odraz světla od sítnice kočičích kukadel. Míša přivolala ostatní a drželi se opodál. Nejprve jsme zkusili s Lu jít blíž - sami, abychom větší skupinkou kočí nevyplašili. Zdálo se, že je to černá kočka. Při přibližování se Mojda vytratil, tak Lu nechala aspoň v místě posledního výskytu masíčko z výživné kočičí konzervy (jelikož jsem byl hladový, myslel jsem, že se do něj pustím sám, jak vonělo) a vzdálili jsme se opět do bezpečné vzdálenosti na nějakých 30 - 40 metrů. Tvrdila mi, že si myslí, že je to černá kočka a že to bude určitě Mojda. To já mlčel, protože jsem kromě svítících očí neviděl nic, jen tmavý flek ve tmě. Mezitím dorazili ostatní a drželi se ještě ve větší vzdálenosti opodál. Válečná porada, opět lehké přiblížení v malé skupince a ejhle - svítící kukadla a černý flek se po chvíli ticha a klidu opět objevily.

Zkrátím to - ve výsledku jsem šel s Janou (já v ruce odchytovou klec, ona makrelu s baterkou) a pomalu jsme se potmě přibližovali k hromadě zeminy. Mojda (Jana si už v tu chvíli asi i byla jistá, že má bílou náprsenku a že je to tedy on, já to neviděl) začal couvat nahoru na hromadu zeminy. Jana pomalu za ním s házením kousků makrely. Popravdě řečeno jsem si myslel, že ho tím jen vyplaší. Tak jsem potichu, jak to jen šlo, položil a nachystal pod hromadou odchytovou klec, dal do ní na nášlapnou plošku maso z konzervy a potichu se vzdálil. Jana už mezitím byla v půli hromady zeminy a s luskáním a rozličným lákáním komunikovala s Mojdou. Který už ale byl někde nahoře na hromadě a možná i za. V duchu jsem si říkal, že takhle ho přece nemůže nikdy chytnout a svítící baterkou ho akorát vyplaší. Ale protože jsem byl sám na 4 ženské, tak jsem raději mlčel Jana už mezitím plynule přecházela z předklono-podřepu do vodorovného plazení a furt něco říkala, volala, syčela, tšitšítšela, mňoukala, třepala prsty a házela kousky makrely, prostě samé roztodivné a nepochopitelné věci. Ve spojení s plazením docela komické Připojil jsem se raději v bezpečné vzdálenosti k ostatním a doufal jsem, že Jana přijde a nechá Mojdu v klidu, ať se sám chytí do klece.

Jenže omyl - po chvilce čumím jako puk, jak se zpoza plotu blíží Jana se slovy "Mám ho, rychle!" a s něčím mňoukajícím v bezpečném úchopu na hrudi. Opravdu nechápu. Jediné, co jsem pochopil, že když ho "plazením" nalákala k sobě, tak si Mojda chtěl ducnout hlavičkou o nataženou ruku a Jana ho zručným a jistě dobře nacvičeným hmatem chytla za krkem a přitáhla k sobě. Klobouk dolů, skutečná CAT HUNTERka!

A to je asi tak vše... Snad jen ještě, že jsem si říkal, zda na nás z nedalekých domů někdo nezavolá policii (jako že tam někdo krade na stavbě) a nebo zda na nás nevyběhne nějaký ukrajinec z nedaleké unimobuňky, ve kterém jsem zahlédl záblesky malé televize. Obojí by odchyt značně zkomplikovalo. Možná se dotyčný v unimobuňce bál přesily podivných postav s baterkami a nebo se bál, že už po něm jdou, tak raději nevylézal Snad ve zdraví přežil do rána, asi jako spokojený Mojda alias Tom ve svém znovu objeveném peřinovém pelechu (viz fotka na vrbičanském facebooku).