Smutný pes

Ajax byl nádherný pes. Odrostlé štěně německého ovčáka s širokou hlavou a delší srstí. Štěně dychtivé milovat svou smečku, poznávat svět a hrát si. Pro manžele Pánkovy byl ideální. Potřebovali psa na hlídání a nechtěli úplně malé štěně. Byli oba natolik vytížení dojížděním a zaměstnáním, že na vytírání loužiček a učení základní poslušnosti by jim moc času nezbývalo. Kvůli zaměstnání si ani psa pořizovat nechtěli. Jenomže když je dvakrát za sebou vykradli, změnili názor. Zlodějům totiž ani bezpečnostní zámek, ani alarm nijak nepřekážel. Pánkovi sice nevlastnili žádné cennosti, ale zloději vzali zavděk vším – televizí, počítačem, nábytkem, nářadím, dokonce i peřinami… Zloději si dodnes vesele běhají na svobodě. A tak se Pánkovi odhodlali přece jen pořídit si psa. Ten jim dům ohlídá spolehlivěji než alarm. Chtěli psa, co bude budit respekt už svým vzhledem, volba padla na německého ovčáka a pak narazili na ten inzerát s Ajaxem. Ajax byl ze všech štěňat nejdřív zamluvený, ale budoucí majitelé odvoz psa nejdřív stále odkládali a nakonec si to rozmysleli a pro Ajaxe si nepřijeli. Zůstal tedy u chovatelů a v inzerci, dokud nepadl do oka právě mladým Pánkům. Ti byli nadšení, jednak, že je Ajax tak hezký a jednak, že už umí chodit na vodítku a základní povely jako: Ke mně, sedni, lehni si, vstaň, zůstaň, na místo… Do auta se sice bál nastoupit, ale nakonec si dal říct. Celou cestu kňučel, vůbec se mu to nelíbilo. Marcela se ho snažila uchlácholit, ale nedivila se mu. Byla to jeho první jízda autem. Konečně doma. Rodinný domek s velkou zahradou a kvalitní boudou pro psa. Ajax byl zmatený. Pořád si myslel, že je to jen nějaké nedopatření a že si pro něj přijde původní majitel a odvede ho domů. Nakonec pochopil, že nepřijde. Že tohle je teď jeho domov.

Výhra v tombole

Na plesovou sezónu se Magda s Hynkem každoročně opravdu těší, oba jsou vášniví tanečníci a tak si taneční zábavy a plesy užívají. Tentokrát mají namířeno na ples chovatelů drobného zvířectva. „ Hynku nezapomeň hned nakoupit lístky do tomboly, víš, že vloni jsme zaváhali a pak jsme si losování patřičně neužili.“ Hynek tedy hned po zahajovacím tanečku vyrazil a přinesl plnou hrst lístečků. Večer skvěle probíhal, všichni se náramně bavili a najednou tu byla půlnoc a s ní i losování tomboly. Magda si vyložila lístky na stůl a hlídala losovaná čísla. Hynek, který toto její nadšení až zas tolik neprožíval, vyrazil do bufítku pro nějaké to občerstvení. Při návratu ještě ani nestačil překročit práh tanečního sálu, když k němu dolehl radostný manželčin výkřik „máme, číslo 51 máme“, a jeje, tak přeci jenom se dočkala. Po vstupu do sálu se mu naskytl ohromující pohled, Magda s vítězoslavným úsměvem táhla obrovskou bednu. „prosím tě, co jsme to vyhráli?“ „ no přece hlavní cenu, škrabadlo pro kočky“ Byla to opravdu výhra, taxikář je s takovou bednou nechtěl naložit, teprve když mu nabídli stovku navíc, tak souhlasil. Do výtahu se ten balík taky nechtěl vtěsnat a tak bednu nechali v kočárkárně. Doma začala porada, co se škrabadlem, když doma není a asi nikdy nebude žádná kočka. Nakonec bylo rozhodnuto, že se Magda poptá známých a popřípadě dá inzerát do novin.

Alfréd ze Slaného

Je načase, abych se maličko zviditelnil a něco o sobě napsal. Jsem totiž velmi nenápadný kocourek. Popravdě, krásy jsem moc nepobral, ale na druhou stranu jsem údajně velmi roztomilý, jen trošičku mrňavý kocourek. Vlastním tvář týraného zvířete prostého zubů a zároveň jsem majitelem muší váhy o dvou kilech.

Zakrslí králíčci

Šestiletá Saša pořád škemrala o kočičku nebo malého pejska. Ne že by nebyla obklopená zvířaty. Vyrůstala v rodinném domku s velkou zahradou a měli králíky, slepice s kuřátky, kachny s kachňátky, kozu s kůzlaty a velkého hlídacího psa, který rozhodně nebyl na hraní. Sice občas dětem aportoval míček, ale mnohem radši chodil s pánečkem na cvičák. A taky se nedal vzít do náruče. Saša toužila po chlupatém mazlíčkovi, který by ji bezmezně miloval, kterého by mohla naučit nějaké zábavné kousky a šeptat mu svá tajemství. „A nechtěla bys třeba zakrslého králíčka?“ Navrhla jí maminka. „I dospělý vypadá pořád roztomile jako mláďátko, má heboučkou srst, mohla bys ho chovat na klíně a hladit, nebo pustit do ohrádky na zahradě, kde by si pochutnával na čerstvé travičce, a třeba bys ho i naučila aby přišel na zavolání a skákal přes překážky. Zakrslý králíček umí být dobrým kamarádem dětí. A ani s krmením by nebyl žádný problém, kde se nakrmí třicet králíků, tam se uživí i jeden zakrslíček.“ Sašu nebyl problém nadchnout pro nějaké zvíře. Její přestavivost už pracovala na plné obrátky. „Můžeš se jít s tatínkem podívat na výstavu králíků a vybereš si toho nejhezčího,“ slíbila maminka.

Jak si vybrat kočku? Nechte si poradit od Hanky Žertové

Veterinářka a zvířecí psycholožka Hanka Žertová vám odhalí všechna úskalí při soužití s kočkou. V dalším dílu našeho seriálu se dozvíte, jak si vybrat kočku, tak aby se vám nejen líbila, ale abyste s ní byly kamarádky...

Čau lidi

Čau lidi, bude mi deset a prožívám zvláštní období. Ne není to první pusa od kluka, to už mám dávno za sebou, je to tak, že už asi nikdy nepůjdeme s rodiči společně do ZOO, už společně nebudeme sedávat u večeře, už společně nebudeme hrát člověče nezlob se. Holky říkaly, že je to rozvod, nevím přesně co to znamená, ale z chování dospělých už to začínám tušit. Nějak se nemůžou dohodnout, každý říká něco jiného, jak já se v tom mám orientovat?

O kráse, lidech a zvířatech

Každý máme trochu jinou představu o kráse, ale vnímáme ji všichni. Romantickou krásu jarní přírody, křehkou krásu květin, třpytivou krásu letícího drahokamu – ledňáčka, krásu dokonalé kočičí souměrnosti, roztomilou krásu štěněte, plachou krásu srny, ušlechtilou krásu koně, krásu lidského těla nebo uměleckého díla. Pohled na krásu potěší naše oči, dotkne se našeho lepšího já, inspiruje umělce. Krása také souvisí se štěstím. Alespoň v tom lidském světě. Člověk si nemůže pomoct, ale většinou nejprve vnímá vzhled, ať už ostatních lidí, nebo zvířat. Krásné, roztomilé koťátko si odnese domů mnohem raději, než malou ropušku nebo červíka. Čím je žena krásnější, tím větší má naději na lásku a štěstí. Krásné děti proplouvají školou a životem vůbec, mnohem snadněji, než ty ostatní.

Slohová úloha

Nedávno se vytasil můj syn s bezva nápadem: „ milí rodičové, dostali jsme ve škole zajímavý úkol a tak mě napadlo, že se doma pokusíme o jeho vypracování všichni a uvidíme, kdo vyhraje“ Úkolem bylo stvořit bajku, ve které se musí vyskytovat slova – škeble, pulec, želva, kačena, kočka, tygr, zajíc, prašivý pes. Tak a co teď s tím…

Můžete mít více koček pod jednou střechou?

V seriálu o životě s kočkou se z úst veterinářky a zvířecí psycholožky Hanky Žertové dozvíte, kolik koček je pro jednu domácnost tak akorát...

Definitivně jste se rozhodli, že kočka je to pravé zvíře pro vás. Dobře, jenže kolik koček si pořídit? Nebude samotná kočka doma opuštěná? A nebude naopak nespokojená, pokud se rozhodnete pro více koček? Na to odpovídá veterinářka a zvířecí psycholožka Hanka Žertová v dalším díle seriálu o životě s kočkou...

Umísťovací výstava v rámci mezinárodní chovatelské výstavy Star Show 2012

Ve dnech 21.1.-22.1.2012 v rámci mezinárodní výstavy koček Star Show 2012 v hotelu DIPLOMAT v Praze se konala také umísťovací výstava koček bez domova.

Každá výstava má své osobité kouzlo. Tato výstava však byla úplně jiná, jednalo se totiž o výstavu chovatelskou a v rámci této jsme mohli prezentovat i naše útulková zvířátka. Akce to pro nás pro všechny byla nezapomenutelná a ohromná. Viděli jsme kočičky chlupaté i nahaté, tenké i tlusté, malé i velké. Probíhalo vyhlašování vítězů a posuzovatelé měli plné ruce práce.

Kouzelné setkání s liškou

V ten krásný slunečný den se mi nic nedařilo a teprve při odpolední vycházce lesem mě opouštělo napětí a chmury. Pobyt v přírodě (nerušený jinými lidmi) má blahodárný vliv na pocuchané nervy a jiné neduhy. Jedinou podmínkou je hezké počasí. Během vichřice, přívalového deště nebo třeskutých mrazů to moc nefunguje. Mám to vyzkoušené.

Kočičí přání - více než 700 000 korun pro kočky v útulcích

Vánoční kolo akce Strom splněných kočičích přání - www.kociciprani.cz, které mělo za úkol přilepšit kočkám v péči občanských sdružení na ochranu zvířat z celé České republiky, slavilo nečekaný úspěch. Kočky měly letos opravdu štědrého Ježíška - dostaly dárky v hodnotě přes 700 000 korun.

V rámci akce bylo obdarováno 870 koček, dárci jim zarezervovali dárky v hodnotě 742 636 korun. Převážná většina peněz - 705 000 korun - již prokazatelně dorazila na místo určení, tedy přímo na účty jednotlivých organizací. Zúčastnilo se 20 občanských sdružení, některá s depozity ve více regionech.

Kočičku nebo kocourka?

Jarda se Šárkou se rozhodli, že si pořídí koťátko, jenže se nemohli shodnout, jestli raději kočičku nebo kocourka a debata hrozila přerůst v hádku.

„Mně to je nakonec jedno jestli seženeme kočičku nebo kocourka,“ řekl Jarda. „Tak to mně ne! Kocouři jsou blbí. My jsme měli kdysi kocoura a to byl hrozný mamlas. Pořád se někde toulal, pak se vracel doškubaný a až se trochu vzpamatoval, už hledal, s kým by se zase porval. Doma hrozně rád převracel odpaďák a počural nám všechny igelitky. A sousedka měla taky kocoura, jen venkovního a přistihla ho, jak sedí na parapetu otevřeného okna natažený do místnosti a strká packu do klece s kanárkem. Kanárek se měl slunit a místo toho dostal šok. Zato kočička Mája se mnou prožila celé dětství. Mája se jmenovala proto, že se narodila v květnu, byla bílá s černými a hnědými flíčky a byla to ta nejhodnější a nejchytřejší kočička pod sluncem.“ „Takový urážky a pomluvy kocourů nemůžu poslouchat. Já jsem měl jako kluk oblíbeného kocoura, byl černý jako uhel, tak jsem mu říkal Uhlík. Ráno jsem se do školy vypravoval sám a Uhlík mi pravidelně dělal společnost u snídaně. Měl moc rád rohlík s máslem a sýrem a věděl, že když si pěkně sedne vedle mě na židli, napřímí se a opře se packami o stůl, že mu trochu ze své snídaně dám. Pak mě vždycky kousek cesty vyprovodil. A taky přesně věděl, kdy se vracím ze školy a chodil mi naproti.“ „Jak o tom tak přemýšlím, co kdybychom si pořídili kočky dvě. Ty budeš mít kocoura, já kočičku a aspoň jim nebude smutno, než se vrátíme z práce,“ uzavřela to Šárka.

Srdečné blahopřání

Je 19.1.1987 a já jsem už týden v nemocnici, hned po ránu se sešlo koncilium a jejich verdikt zní, dnes už opravdu musí ven. Výraz v obličejích doktorů nevěstí nic dobrého, ale pohyby přece cítím - miminko musí být v pořádku! A tak jsme putovali na sál, bylo rozhodnuto, že miminko přijde na svět s dopomocí, ale normální cestou. Napojená na hadičky, na přístroje, slyším tlukot srdíčka …čas ubíhá a děťátku se na svět stále nechce a pak najednou ticho, co to je, proč nic neslyším…trvá to pár vteřin a přesto je to pro mne to nejdelší období života. Pak už vnímám jenom pokyny „tlačte,tlačte“ a konečně dětský pláč „maminko, je to holčička…

Jak zabavit kočku?

Lea s Tamarou, dvě studentky bydlící v pronajaté garsonce si pro radost pořídily koťátko, kočičku Gáju. („Poškrábaný nábytek a všechny škody uhradíte,“ varoval je majitel garsonky) Gája byla nejen roztomilá a krásná, ale také legrační, jak zdolávala jednotlivá patra na šplhadle, jak honila vršky od pet láhví, jak se schovávala pod potah na křesle jako do stanu (těch chlupů co tam nechala). Pozorovat Gáju bylo mnohem lepší než sledování televize. „To je neuvěřitelné, čím vším se to kotě dokáže zabavit,“ žasla Lea. Gája také s holkama ráda sedávala na balkoně, na klíně to však dlouho nevydržela, seskočila na zem, lehla si jak placka a škvírou pod zábradlím sledovala dění pod sebou.