Cesta maličké Dášenky řízená osudem

Dobrý den,

chtěla bych Vám napsat, jak jsem Dášenku objevila a jak to probíhalo.

Vracela jsem se s Janičkou z procházky a za plotem u sousedů bylo malé koťátko, které ihned běželo směrem ke mně a mňoukalo. Z druhé strany plotu (v naší zahradě) stál náš kocour Bertík a na koťátko vrčel. Koťáko se zoufale snažilo ke mně dostat a nakonec vylezlo na plot (to jsem teda koukala, protože náš Bertík v tomhle věku ještě rozhodně přes ploty lézt neuměl). Horlivě se o mně otíralo, hlasitě předlo a mňoukalo, zdálo se mi, že zoufale prosí o pomoc. Hodně mu teklo z očíček a nosánku, zdálo se mi, že má krvavý zadeček a že se trochu neobratně pohybuje, jako by kulhalo.

Umísťovací výstava opuštěných koček v Kongresovém centru, Praha 2011

Dne 13.11.2011 se konala umísťovací výstava opuštěných koček v Kongresovém centru v Praze.

O tom, že je každá výstava originálem, snad už ani není potřeba se zmiňovat. Výstavy v Kongresovém centru jsou velkolepé a ohromné. Vždy se jedná o událost roku a senzaci pro nás i pro návštěvníky. Každou výstavu naplno prožíváme a dá se říct, že nás všechny baví, ačkoliv nás zmáhá ke konci únava, přesto oplýváme štěstím a pozitivní energií.

Odbourejte mýty z krmení psů a koček, zapomeňte na drůbeží kosti i mléko

Když pes olizuje zeď, chybí mu vápník nebo ho pálí žáha? A patří mléko na kočičí jídelníček? Jste-li majitelem psa nebo kočky, měli byste v tom mít jasno.

Psi i kočky patří mezi šelmy, jejich jídelníček se ale shoduje jen částečně.

Jaké všeobecně zažité mýty tedy neplatí, případně jen částečně?

1/ Kosti jsou pro psy to nejlepší krmivo

Drůbeží kosti nejsou pro psy vhodné, protože se štěpí na ostré špičaté úlomky. "Kůstka pak může poranit nebo proděravět střevní stěnu," varuje Leoš Železný, odborník na výživu koček a psů. Jiné kosti lze podávat, ale jen jako pamlsek, ve velikosti úměrné konkrétnímu psímu plemeni.

Artuš rodu neurozeného

Jmenuji se Artuš a stal se ze mne překrásný kocour, ale vždy tomu tak nebylo. Mám krásnou černou dlouhou a pěstěnou srst šlechtice, jakoby měla být jakousi oponou a zakrýt všechny nedostatky, které mi život nadělil. Jakoby měla posunout myšlenky někam daleko dopředu, ale ve mně samotném, bohužel, stále zůstává kus minulosti.

Rád bych se ponořil do vzpomínek a vypověděl vám svůj smutný příběh, na který velmi nerad vzpomínám. Vzpomínky mne dusí natolik, že musí být navždy zpečetěny, a proto jsem se rozhodl již dále nemlčet a vyjít s pravdou ven.

O zodpovědnosti a Zuzance

„Jste zodpovědní za každé kotě, které se narodí. Pokud pro něho nemáte domov a zodpovědné majitele, raději kočku vykastrujte. Žádné alibistické zmizení a to, že se o sebe postarají sami, není. Pokud ho jen tak necháte svému osudu, musíte počítat s tím, že mu vystavujete pravděpodobný rozsudek smrti.“

Šedý a zelený zákal u koček

Téměř každé onemocnění očí,které se vyskytuje u lidí,najdeme i u zvířat.Šedý a zelený zákal nebo onemocnění sítnice mohou mít za následek oslepnutí zvířete.

Šedý zákal.

Katarakt je zakalení čočky,které postihne buď čočku celou,nebo jen její jednotlivé úseky.Představuje jednu z nejčastějších příčin oslepnutí.Silné zakalení čočky brání dopadu světla na sítnici.Katarakty vznikají v důsledku genetických defektů,ve stáří,jako následek zánětů,traumat,cukrovky nebo onemocnění sítnice.Chirurgické odstanění čočky je jediná účinná léčba zákalu čočky,ale bohužel není vždy úspěšné.Po chirurgickém zákroku se mohou vyskytnout různé komplikace.Patří k nim záněty,glaukom,odloupnutí sítnice a infekce.Množství komlikací je tím větší,čím déle katarakt trvá.Léčbu tabletami a očními mastmi či kapkami můžete provádět doma.Pro úspěšnou terapii jsou však nezbytné pravidelné kontroly u veterináře.

Vesnice – ráj (peklo) koček, aneb změnilo se něco vůbec?

I když jsem rozená Pražačka a v Praze jsem bydlela do svých 25 let, své dětství si spíše spojuji s venkovem. Ty nejkrásnější zážitky a vzpomínky mám právě z vesnice, kam jsem jezdila jako malá každý víkend a kde jsem trávila celé prázdniny. Už odmala jsem milovala zvířata a vesnice, kam jsem jezdili bylo pro mě přímo ráj. Sousedka, naproti, měla velké hospodářství, kde měla krávy, kozy, králíky, slepice, kachny, husy, psy a hlavně kočky. Už od tří let, jsem chodila s tetou (jak jsem jí říkala, protože mě znala od mých devíti měsíců) navečer krmit zvířátka. Dávala jsem trávu a zrní králíkům, míchala jsem šrot a různě pomáhala, možná se jen tetě pletla a zdržovala, ale tyto chvíle jsem milovala a nikdy jsem s krmením nevynechala. Nejvíc jsem ale zbožňovala kočky, kocoury, koťata a tady jich vždy bylo plno. Když neměla koťata teta, bylo zde spousta domků, kam jsem také za kočkami chodila. Dokázala jsem prosedět hodiny u koťat, hladit je a mazlit se s nimi. Každou kočičku jsem pojmenovala a nejvíce času jsem trávila ne s kamarády, ale se zvířaty. Vše to zní jako krásná idylka a já přiznávám, že krásnější dětství jsem mít snad nemohla. Ale teď si, už jako dospělá uvědomuji krutost vesnice vůči zvířatům, které jsem tenkrát ještě nerozuměla. Byla jsem malá a nechápala jsem stinnou stránku venkova. Mám pár vzpomínek, které si teď vybavuji, i když je to téměř 25 let zpátky.

Bětuščina a Toníčkova zkouška ohněm

Někdo zvoní? „Vždyť nikoho nečekám,“ říkám si pro sebe nahlas. Odcházím tedy k bráně otevřít. Za bránou stojí mladá paní a prosí mne o pomoc. „Bydlím na místním statku a potřebuji radu ohledně koťátek. Nevím, co si mám s malými počít,“ povídá paní. Vyslechla jsem si tedy celý příběh. Osobně se podle popisu domnívám, že koťátka trpí kalicivirózou. Radím tedy paní, aby určitě odvezla koťátka na veterinu. „Nemám na veterinu peníze,“ zní odpověď. „Přineste je k nám,“ míním nakonec. Do půl hodinky je paní i s koťátky zpět u nás v útulku a já nevěřícně zírám na něco, co jsem ještě nikdy předtím neviděla a naprosto mne to “něco“ děsí. Jedno z koťátek – černý chlapeček Toníček chodí jen po loketních kloubech a tahá za sebou zadeček. Holčička Bětuška je na tom o fous lépe, ale pro změnu je kočičí holčička oproti bráškovi více zhnisaná, hleny slepená a cloumá s maličkou silná viróza.

Vše o Šantě kočičí

Jiná pojmenování : Anglická - catnip, catmint, catswort, nip atd. , Česká - máta kočičí, dunda, kocourník, melisa, ožanka, marulka atd.

Něco málo z historie : Šanta nejvíce zdomácněla v Severní Americe, kam se dostala v sedmnáctém století s kolonisty z Anglie. Je nenáročná a lze ji snadno pěstovat na většině zahrádkách. Rodový název Nepeta pochází údajně z názvu města Nepete v Itálii, kde bylo pěstování šanty velmi rozšířené.

Olívie, i tobě se splní sen

Milá Olívie,

tak Ti vlastně ani nevím jak začít - můj anděl strážný se tvářil a tváří taky pořád důležitě, když nás všechny svolává k jídlu, no zrovna mě se to k jídlu onehdá moc nepozdávalo, ale tak jsem ze slušnosti něco málo zobnul (aby byla radost, že mi chutná)....................a najednou se mi začaly vracet vzpomínky, kde jsem se tady a jak ocitnul, podle mě teda v ráji kočičím a jak to se vlastně se mnou bylo.

Kočičí filozofové

Kočky jsou jedinečné a nesrovnatelné ve způsobu, jakým hospodaří s časem. Není proto divu, že se staly inspirací mnohým myslitelům nebo umělcům.. Kočka umí reagovat velmi přesně, je li to třeba. Jen se na ní stačí podívat, jak je mrštná při lovu, na útěku, v boji nebo při hře. Ovšem na druhou stranu umí být zcela líná, zabraná do sebe a „zasněná“.

Plánování času

Pro každou kočku je velmi důležité, aby mohla mít dostatek času na odpočinek.

Z osmi nebo devíti hodin, které kočka denně netráví spánkem, je v závislosti na věku vysoce aktivní nanejvýš jednu až dvě hodiny, kdy si hraje nebo loví

9. umísťovací výstava opuštěných koček - Plzeň 2011

V sobotu dne 22.10.2011 se konala 9. umísťovací výstava opuštěných koček v kulturním zařízení JAS na Jablonského ulici v Plzni: letáček zde

Brzy ráno za husté mlhy jsme vyráželi z domova. Na výstavu v Plzni jsme se moc těšili. Vyráželi jsme v sestavě – Nikol, Markét, Gábi, Kristýna a Michal. Přímo do kulturáku JAS za námi dorazily holky - Lucka, Danča a Terezka.

Útulek pohledem celkem normální kočky

Kdysi jsem byla Moura, ale v útulku jsem dostala jméno Olívie. Popravdě, já taková Olívie vlastně jsem a jako správná kočka se také patřičně chovám. Tolik jen na úvod, abyste věděli, zač je toho vlastně loket.

Pocházím ze sídláku ve Slaném od popelnic a kontejnerů, které se nachází poblíž místní Billy. Tam mne chodila krmit jedna milá paní, taková obyčejná a moc hodná, víš? Jenže, problém byl v tom, že nás bylo na sídláku víc a zdržoval se tam se mnou jeden velmi poškubaný kocourek jménem Hubert. Často, ale nerada vzpomínám na svůj venkovní bídný život, byl velmi velmi smutný.

Výsledek lidské lhostejnosti

Pocházím s vesnice a žiji na vesnici. Takže o kočičím životě na venkově něco vím. Ne, nebudu házet všechny lidi do jednoho pytle. Jen se jich většina dívá na kočky stejným způsobem jako před 100 lety. Jenže doba se změnila. Nejsou už všude pole, statky plné myší a hojnosti. Málokde je alespoň pořádná suchá a závětrná stodola. Podmínky koček, které nemají domov, jsou jen málo k přežití - nebo spíš k nepřežití.

Počkej, já tě pokoušu…

Možná se vám to už někdy stalo. Začnete si hrát se svojí milovanou kočkou, hladíte ji po bříšku, když tu najednou se z nevinné hry stává poněkud drsnější akce…

Když si s kočkou hrajete, může se někdy stát, že vám znenadání stiskne zápěstí předními tlapkami (samozřejmě s vystrčenými drápky, aby to pořádně bolelo) a přitáhne si vás, zatímco její zadní nohy kopou (současně nebo střídavě). Dokonce někdy přijde na řadu i tlamička, když se snaží kousnout vás do ruky. Jedná se vlastně o normální obranně-útočné chování, kdy kočka v pozici na zádech kope svého soka tlapami do břicha. Jenže kočka si občas „splete“ kočičího protivníka s vaší rukou.