Poslední rozloučení s milovanou kočičkou Kuřátkem

❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milované kočičce Kuřátku pampersajdě Srdíčkové ❤ ❤ ❤

Vážení a milí kočičí přátelé, přinášíme velmi smutnou zprávu, je nám to nesmírně líto, ale museli jsme se naposledy rozloučit s milovanou kočičkou Kuřátkem, která už nemohla jít svou útulkovou pozemskou cestou dál, zde holčičky útulková historie: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/61

Milovaná princezna Kuřátko Srdíčková pocházela z Budyně nad Ohří, tam ji našel poraněnou hodný pán, který se tenkrát snažil malinké dospívající holčičce pomoci, ale síly mu na to nestačily. Díky kolegyňce z jiného kočičího útulku se dostala kočička k nám. Kuřátko měla polámanou pánev, přerušenou páteř a starou zlomeninu zadní tlapičky. S láskou jsme micinku přijímali a od počátku ji chovali jako oko v hlavě. Kuřátko byla naše již několikátá micinka s přerušenou páteří, postupovali jsme pomaličku, krok po krůčku, nechali čas regeneraci nervové soustavy a čekali poté po amputaci nefunkčního ocásku a plném zahojení na výuku, kterak naučit micinku nosit dětské pleny. Se slzami v očích a nekonečnou láskou píšeme tento text. Mezi útulkovou tetou a Kuřátkem byla velmi silná vazba. Kočičky s plenami jednají jako děti, jsou velmi fixovány na své páníčky - zkrátka na ty, kteří jim dávají pocit bezpečí, čistí zadečky, upevňují pleny. Přátelé, nikdy se nedá zapomenout na neuvěřitelné reakce. Stačí zavolat jmény pampersáčků a ti se sbíhají ke granulkám pro přebalení do nových trenýrek. Na Kuřátko navíc platilo zatřepat plenkou v ruce, zavolat KU"Ž"E či KU"Ž"ÁTKO a holčička běžela pro nové trenýrky, zvedala postupně jednu tlapičku, druhou tlapičku a trenýrky byly rázem vyměněny.

Bohužel však, Kuřátko patřila mezi horší typ pampersáčka, což znamená, že vylučovala nad rámec naplnění močového měchýře a tím pádem byla vnímavější na různé nejen bakteriální záněty a procesy v rámci močového měchýře a ledvin a to i za pomoci mechanického vylučování. Je to až neuvěřitelné, ale i přes tyto záležitosti u nás prožila nádherná čtyři léta. Těžko popsat pocity, v rámci daného postižení jde o dlouhatánskou dobu, v rámci kočičího života jde však o velmi krátký čas.

Milovaná kočička Kuřátko trpěla na záněty močového měchýře a párkrát jsme řešili zánět ledvinné pánvičky. Před časem v létě 2017 přišel jeden těžší pád, ale po pár dnech již bylo dobře a nyní přišel pád zásadní. Mezitím probíhaly časté veterinární kontroly moči a ledvin a v průběhu doby také léčba bakteriálních zánětů močového měchýře. Kuřátko byla šťastná, spokojená a komunikativní kočička. Zlom přišel před pár dny. Ještě 10.9.2019 jsme kontrolovali hodnoty ledvin, ty byly naprosto v normě v pásmu, kde být mají a ani se nenacházely poblíž hranice přestupu do červeného zvýšeného pásma. Před pár dny však přišel znenadání pád. Útulková teta obešla karanténu a hospitalizaci, vrátila se k pracovnímu stolu s tím, že bude odpovídat na zprávy a e-maily. Najednou periferně zaregistrovala Kuřátko, jak leží na vyvýšené plošce nad schodištěm u mističky s vodou u kaluže vyvrhnutých slin a vody i přesto, že ráno bez problémů čičinku přebalovala. Kuřátko ležela jako placička, teta ji tedy postavila na tlapičky, aby se přesvědčila, jak holčička chodí. Chůze byla zmatená, kočička sice šla, ale plně neudržela stabilitu. V tu chvíli teta zavolala návštěvě, která byla na cestě do útulku, že musí akutně vyrazit na veterinární kliniku, protože do druhého dne, kdy v útulku měla ordinovat paní doktorka, by nebylo možné nadále čekat.

Na veterinární klinice byla pořízena všechna dostupná vyšetření, měli jsme štěstí zrovna na paní doktorku Marušku a paní doktorku Verunku. Sonografie potvrdila sediment v močovém měchýři a zánět ledvinné pánvičky. Krevní zkouška potvrdila vysoce zvýšené ledvinové hodnoty a obrovský zánět v tělíčku. Šlo o akutní selhání, kterému lze i nelze pomoci, záleží na mnoha faktorech, co konkrétně je v řešení, jak silné je tělíčko a spojitosti s dalšími fakty. V takových případech je nutné podávat intenzivní infuzní terapie, antibiotika a pokračovat dál. Situace nás vyděsila, vždyť před pár týdny byla krevní zkouška čistá a v pořádku. Při minimálním podezření provádíme opakovaná vyšetření. Teta měla navíc Kuřátko neustále pod dohledem, v hlavní skupině je pracovní stůl, pampersáčci si chodí několikrát denně pro výměnu dětských plen. Teta vždy bezpečně poznala podle zabarvení či zápachu moči či nepohody kočičky, že se blíží malér, tentokrát nic, jen rychlé selhání bez předchozího varování.

Kuřátko byla hospitalizována v útulku, začala jí infuzní terapie a léčba. Věřili jsme, doufali jsme, už jeden velký pád jsme v minulosti zažili, proto jsme se domnívali, že vyhrajeme nad nepřízní osudu i tentokrát. Jenže člověk míní a osud mění. Při léčbě ledvinné pánvičky nám v minulosti přibližně po dva dny Kuřátko nepapala, dokrmovali jsme ji tedy rozmixovanou kapsičkou, tentokrát to bylo stejné. Z pátku na sobotu v noci nám Kuřátko konečně sama spapala větší polovinu kapsičky, ulevilo se nám. Po celou dobu do dalších osudových dnů chodila kočička tetu ducat hlavičkou, zvedala se, stěžovala si, mazlila se, odpočívala, kapala infuze, užívala léky. V sobotu ráno si Kuřátko z kapsičky jen mírně lízla, teta ji tedy opět začala dokrmovat. Zvířátko v léčbě zkrátka potřebuje sílu. Tou dobou se pozvolna a skrytě začala situace dramatizovat. Říkali jsme si, že jakmile skončí bazárek, Kuřátko dokape infuzi a vezmeme si ji zpět do hlavní skupiny, aby pookřála a také, že s ní bude teta v pokoji spát. To jsme také udělali, Kuřátko vypustili, ale holčička byla malátná, nikam nevyskočila a ležela za záchodky. V tu chvíli jsme si říkali, že začíná být hůře. Kuřátko jsme vrátili do hospitalizačního boxíku, přeměřili teplotu, která byla nižší, než by měla být. Holčičku jsme nadále dokrmovali, mírně zahřívali a alarmovali veterinární lékaře. Tou dobou jsme stále ještě čekali na výsledky kultivace moči z diagnostické laboratoře. Za Kuřátkem jsme celou noc i den docházeli, udržovali stabilní teplotu, dokrmovali. V neděli ráno se zdála být o chloupek lepší, ale během nedělního odpoledne a noci se situace zhoršovala. Kuřátko přestala být ducavá a komunikativní. Pořád jsme čekali, kdy se zvedne a věřili jsme, že se skutečně zvedne. Pokračovalo dokrmování, kočička papání přijímala, nevyvrhovala jej a to nás částečně také utěšovalo. Během nedělní noci a nad ránem z neděle na pondělí začala mít teta vážné obavy, tělíčko jakoby fyzicky odcházelo, holčička ztrácela i na teplotě.

Ráno již v útulku ordinovala paní doktorka, pořízeny byly kontrolní krve a my jsme začali hluboce přemýšlet nad tím, co a jak dál. I kdyby člověk popsal deset stránek papíru, nevydá to za fyzickou přítomnost u zvířete a sledování jeho zdravotního stavu, jde o hluboké prožitky, souznění duší, pohledy z očí do očí i telepatické myšlenky, to vám vždy napoví nejvíce. Víme, že může být zle a přehoupne se vše v dobré, ale také víme, že nastanou situace, které se již nezvrátí. Tou dobou jsme přijali zprávu z diagnostické laboratoře, kočičku devastovala multi-rezistentní bakterie E-Colli, na kterou fungoval jen silný lék, který lze použít za předpokladu, že ledviny fungují na 100%. U selhané holčičky Kuřátka, která už na tom byla špatně, by lék nebylo možné použít a navíc, již nebyl na záchranu čas. V rámci veterinární kontroly kočiček v útulku jsme se radili, přemýšleli, zvažovali prognózu a další fakta. Fyzický stav kočičky Kuřátka nás ale přesvědčil o tom, že kdybychom pokračovali v léčbě, bylo by to již kvůli nám a žádné další trápení už jsme si pro holčičku nepřáli. Cítili jsme, věděli a tušili, že jsme zde na zemi jen malými pány a jakákoli snaha by byla již marná, navzdory tomu, že nás tato situace nesmírně tížila a trápila. V úctě a lásce jsme se téhož dne rozhodli s paní doktorkou Marcelkou a milovanou holčičku nechali odejít do světla - tam za Duhovou bránu, kde už není žádné trápení, jen láska, pochopení, radost a mír. Slzy se derou do očí, uvnitř duše hluboká bolest, avšak pro Kuřátko vysvobození.

Tak pojď milovaná holčičko a podej nám tlapičku, vyprovodíme tě k Duhové bráně. Srdíčkový útulek prosvětlilo nádherně jasné vanilkové světlo, na chvíli jakoby se zastavil čas, kočičí kamarádi utichli a pozvedli hlavičky vzhůru. Milovaného Kuřátka svíčka života pomaličku dohořívala, plamínek už byl téměř neviditelný jako ta nejvzdálenější hvězdička na noční obloze. Všichni srdíčkoví kamarádi a útulkoví páníčkové se s milovanou kočičkou Kuřátkem loučili. Všichni jsme věděli, že Kuřátko odchází napořád a zpět do útulku se již vrátí ve své nehmotné podobě. V dáli se objevilo nádherné zářící světlo, předvoj Andílku v čele s patronem srdíčkového útulku Archandělem Azraelem přispěchali Kuřátku na pomoc, to abychom ji všichni společně doprovodili do světla na místa věčného klidu a lásky. Milujeme tě, nádherná princezno s kouřovým kožíškem, jsme tady proto, abychom ti byli oporou nejen na tvé poslední pozemské pouti. Až se dnes na nebi rozsvítí ta nejjasnější hvězda, vězte, že patří právě milované holčičce Kuřátku.

Milovaná holčičko, děkujeme ti, že jsme o tebe mohli pečovat a provázet tě útulkovou cestou, byla to pro nás velká zkušenost a nádherná cesta s micinkou, která plně komunikovala, byla na nás pevně připoutána. Děkujeme ti za vše, co jsi nám vnesla do našich srdcí - radost, lásku, světlo a další bohaté zkušenosti s nádherou komunikativní dušičkou. Děkujeme ti za tvou přítomnost, vnímavost a cestu, kterou jsi nám ukázala. Děkujeme ti za empatii, kterou jsme museli bezpodmínečně využít, protože bylo velmi těžké a bolestivé rozloučit se v pravý čas. Odpočívej v klidu a lásce, Kuřátko milovaná... jednou se, zlatíčko naše, zase všichni šťastně setkáme... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila a chránila naše kroky ❤ ❤ ❤

V úctě, lásce a pochopení, tvá velká srdíčková rodina.
Vzpomínáme a nikdy nezapomeneme ❤ ❤ ❤

Přihlášení

Archiv

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"