Červencové, srpnové a zářijové události Ufíčka Srdíčkové

* 4.7.2020 Ohromný parádníček Ufíček Srdíčkový s chronicky nemocnými ledvinami původem z Karlovarského kraje posílá video pozdrav z hlavní kočičí skupiny: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Photo/5814342/228193774. Koukněte na video, dozvíte se velký příběh jednoho úžasného kočičího chlapíka, který už s námi v útulku zůstane. Držíme tlapičky, přejeme co nejpevnější zdravíčko a jedeme dál.

* 11.7.2020 Krasaveček Ufíček se rozhodl, že tetě vypije vodu: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/6315833. No ale no a co, že? Můžeme se přece rozdělit. Níže si poslechněte kocourkův video pozdrav a dnes mrkněte na prima fotografie. Držíme palečky, přejeme co nejpevnější zdravíčko a jedeme dál.
"Ohromný parádníček Ufíček Srdíčkový s chronicky nemocnými ledvinami původem z Karlovarského kraje posílá video pozdrav z hlavní kočičí skupiny: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Photo/5814342/228193774. Koukněte na video, dozvíte se velký příběh jednoho úžasného kočičího chlapíka, který už s námi v útulku zůstane. Držíme tlapičky, přejeme co nejpevnější zdravíčko a jedeme dál."

* 20.7.2020 Parádníček Ufíček Srdíčkový s chronicky nemocnými ledvinami původem z Karlovarského kraje vypráví svůj příběh na videu z hlavní kočičí skupiny, mrkněte: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Photo/5814342/230163847. Chlapeček už s námi v útulku zůstane, pravidelně musí být kontrolován veterinárními lékaři. Zatím se kocourek drží, ale rozhodně evidujeme "rozmary" ledvinového zvířátka a víme již své. Poslechněte si kocourkův příběh, do útulku totiž přišel velmi nemocný a cesta k propustce z hospitalizace nebyla snadná. Držíme palečky, přejeme co nejpevnější zdravíčko a šťastný kočičí život.

* 5.8.2020 Parádníček Ufíček Srdíčkový s chronicky nemocnými ledvinami původem z Karlovarského kraje dnes jako čtenář :-): https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/6416154

* 22.8.2020 ❤️ Narozeninová nadílka pro Ufíčka Srdíčkového ❤️ Krásný a moc hodný Ufíček Srdíčkový pochází z Karlovarského kraje: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Photo/5814342/234940986. Do útulku přišel ve špatném zdravotním stavu, s poraněnou zadní tlapičkou, anemický, se zvýšenými ledvinovými hodnotami a dalšími zdravotními komplikacemi. Řešili jsme FIV pozitivitu na vstupním veterinárním rapid testu, ta byla ale 2x v různém časovém období vyvrácena PCR zkouškou, což je dobrá zpráva a k tomu jsme řešili krevní bakterii, která chlapečkovi způsobovala hlubokou anémii. To vše bylo na začátku Ufíčka cesty a nebylo to vůbec jednoduché. Po dokončení hospitalizace bydlel chvíli s kamarádem Tygříčkem ve výběhu trojce, ale Tygříkovi se Ufíček nelíbil. Dnes žije Ufík v hlavní kočičí skupině, je zlatý, ale zdravotní potíže stále má, trpí na chronické onemocnění ledvin, něco málo nám ztratil na váze, takže mu dopřáváme papáníčko navíc, má oslabenou imunitu, ale je to nádherný a hodný bombarďáček, mazlíček a miláček. Dnes má Ufíček svůj velký den, slaví totiž útulkové narozenny a to je velký důvod k radosti. Milovaný Ufíček by si moc a moc přál silikonové stelivo Tigerino do kočičích záchodků a keramické mističky na vodu a granulky. Podpořit Ufíčka můžete také příspěvkem na veterinární péči v hodnotě 300Kč za nádherné certifikáty. Další možností je sypání korunek do bříška na chutné papání = naplnit mističku/mističky, startovní částka je 50Kč/1mistička a počet mističek je samozřejmě možné násobit. Velmi vám děkujeme za případnou podporu a pomoc. Velmi děkujeme za nádherné narozeniny. Krásnému Ufíčkovi přejeme hodně štěstí a zdraví.

* 31.8.2020 Nádherný Ufíček Srdíčkový níže kopíruje nedávnou narozeninovou zprávu, nepřehlédněte: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/6462420. Dnes kocourek s chronicky nemocnými ledvinami zveřejňuje parádní fotografie z krásného pelíšku. Přejeme co nejpevnější zdravíčko, velmi děkujeme a jedeme dál.
"❤️ Narozeninová nadílka pro Ufíčka Srdíčkového ❤️ Krásný a moc hodný Ufíček Srdíčkový pochází z Karlovarského kraje: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Photo/5814342/234940986. Do útulku přišel ve špatném zdravotním stavu, s poraněnou zadní tlapičkou, anemický, se zvýšenými ledvinovými hodnotami a dalšími zdravotními komplikacemi. Řešili jsme FIV pozitivitu na vstupním veterinárním rapid testu, ta byla ale 2x v různém časovém období vyvrácena PCR zkouškou, což je dobrá zpráva a k tomu jsme řešili krevní bakterii, která chlapečkovi způsobovala hlubokou anémii. To vše bylo na začátku Ufíčka cesty a nebylo to vůbec jednoduché. Po dokončení hospitalizace bydlel chvíli s kamarádem Tygříčkem ve výběhu trojce, ale Tygříkovi se Ufíček nelíbil. Dnes žije Ufík v hlavní kočičí skupině, je zlatý, ale zdravotní potíže stále má, trpí na chronické onemocnění ledvin, něco málo nám ztratil na váze, takže mu dopřáváme papáníčko navíc, má oslabenou imunitu, ale je to nádherný a hodný bombarďáček, mazlíček a miláček. Dnes má Ufíček svůj velký den, slaví totiž útulkové narozenny a to je velký důvod k radosti. Milovaný Ufíček by si moc a moc přál silikonové stelivo Tigerino do kočičích záchodků a keramické mističky na vodu a granulky. Podpořit Ufíčka můžete také příspěvkem na veterinární péči v hodnotě 300Kč za nádherné certifikáty. Další možností je sypání korunek do bříška na chutné papání = naplnit mističku/mističky, startovní částka je 50Kč/1mistička a počet mističek je samozřejmě možné násobit. Velmi vám děkujeme za případnou podporu a pomoc. Velmi děkujeme za nádherné narozeniny. Krásnému Ufíčkovi přejeme hodně štěstí a zdraví."

* 18.9.2020 Parádníček Ufíček Srdíčkový přišel do útulku poraněný, anemický a s vyššími hodnotami ledvin: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Photo/5814342/238345564. Vše vždy záleží také na fyzickém stavu zvířátka a také, jak se proměnlivá krevní zkouška nakonec ustálí. Na vstupním testu nám vyšel lehký náznak FIV onemocnění, jenže takový test může být i falešně pozitivní a to u Ufíčka také byl, což potvrdilo laboratorní vyšetření krve PCR metodou. Ledviny zůstaly ale trvale zvýšené, kocourek žije v hlavní kočičí skupině a velmi vás všechny zdraví. Koukněte na video, dozvíte se více. Milovanému Ufíčkovi přejeme co nejpevnější zdravíčko a šťastný útulkový život.

* 19.9.2020 Nádherný Ufíček Srdíčkový s chronicky nemocnými ledvinami původem z Karlovarského kraje posílá video pozdrav z hlavní kočičí skupiny: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Photo/5814342/237534925. Koukněte na video a poslechněte si kocourkův příběh. Na videu uvidíte také dědečka Vasilka Srdíčkového. Kocourkům držíme palečky a přejeme co nejpevnější zdravíčko.

* 27.9.2020 Ahoj všichni, to jsem já Ufíček Srdíčkový s chronicky nemocnými ledvinami původem z Karlovarského kraje a rád bych vám pověděl, že jsem změnil působiště: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Photo/5814342/239414533. Opustil jsem hlavní kočičí skupinu a odešel jsem do útulkové kuchyně. Stalo se totiž, že mě někteří nově začlenění kamarádi obtěžovali a mě se to nelíbilo. Protože prokládáme videa různě, možná mne ještě někde na jiném videu zachytíte v hlavní skupině, ale tímto svým příspěvkem potvrzuji, že jsem již obyvatelem útulkové kuchyně. Takže zatím pac a pusu, jáse brzy opět ozvu.

Ebinka

* 2.6.2020 ❤️❤️❤️ Smutné rozloučení s milovanou psí babičkou Ebinkou Srdíčkovou ❤️❤️❤️

Vážení a milí přátelé,

přinášíme velmi smutnou zprávu, naposledy jsme se rozloučili s milovanou psí babičkou Ebinkou Srdíčkovou: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/6268078, která s námi žila ve Vrbičanech od samého začátku, co jsme se do vísky přistěhovali. Do nebíčka odešla pozdního odpoledne dne 1.6.2020 velmi rychle, náhle, i když jsme s tím upřímně letos již počítali. Milovaná Ebinka s námi prožila nádherných téměř patnáct let, byla prvotřídní hlídačka kočičích kamarádů. Je těžké přijmout, že už s námi holčička není, ale život už je takový, dává i bere.

Vůbec netušíme, jak vpravit téměř patnáct let do jedné malé kuličky. Bylo toho tolik, co jsme společně zažili včetně tří dnů strávených v rakouských Alpách za vyhrocených okolností. Ebinka přišla do útulku jako maličké štěnátko z blízké tržnice. V útulku měla stejně starou psí kamarádku ovčandu Mášu, holky spolu chodily na cvičák, kde Máša excelovala a Ebince to moc nešlo. Poslouchat uměla dobře, ale cvičit se jí chtělo, jen když uznala za vhodné. Časem jsme od cvičáku upustili, Ebinka měla dysplazii kyčelních kloubů, ale chodili jsme s ní místo cvičáku pravidelně plavat a nakonec to holčička ustála. Plavání naordinoval bílopláštík a byla to rozhodně velmi účinná terapie. Milovaná Mášenka nás naopak v krátkém čase opustila pro vývojovou vadu srdce. Následně přišla do útulku Belinka a posléze Sárinka, z psích holek se staly nerozlučné kamarádky, ale občas si vjely i do chloupků, to zase ano. Ebinka byla spíše solitérka a popravdě - každé zvířátko má specifickou povahu. Šlo o hromadičku všeho možného, natahala si do psí boudy vždy spoustu klacíků, kamínků včetně trsů trávy a časem věci z bazárku (kabát, hodinky, pánev, no pravda koukali jsme!). Svého času byla vůdkyní psí smečky, na stará kolínka vše splynulo v jedno a už nebylo rozeznatelné, kdo z koho, panovalo souznění. Naše psí holky také vždy přijaly každého nového útulkového psíka za svého a bez konfliktů a o tom, že to byl pestrý psí život, nemůže být žádných pochyb. Na stará kolínka jsme Ebince pořídili kočárek, nedokázala už ujít delší trasu a kočárek byl bezvadný v tom, že si hafanda mohla chvíli poběhat a chvíli se vozit.

Milovaná Ebinka k nám přišla ještě za dob, kdy jsme vůbec netušili, že budeme mít kočičí útulek. Zkrátka s námi bydlela od samého začátku naší nové životní vrbičanské etapy. Vzpomínek je neskutečně mnoho z nejstarších časů až po ty nejnovější. Nedá se vše vyjádřit slovy, hluboko v srdci zůstává milión útržků úsměvných i smutných, z kterých lze sestavit celý život a přehrát si jej jako dobrodružný film. Od malého podtrženého psího miminka, přes cvičák, sbírání dříví v lese, procházky na mladá i stará kolínka, přestavby v útulku až po mnohé psí i kočičí zážitky. Letos už jsme u Ebinky evidovali naprosté stáří a únavu. Vítat návštěvy chodila jen občas, spíše ležela a odpočívala a stávalo se, že nás ani nezaevidovala, když jsme se vrátili domů např. z veteriny či nákupu. Myslíme, že už i hůře slyšela, k tomu se hůře zvedala, zkrátka a dobře stařičké již unavené hafadýlko. Stále však měla velký apetýt, hromadu granulek měla vždy jako první snědenou.

Koncem roku 2019 jsme u Ebinky zaevidovali první zdravotní potíže a na webové stránky jsme psali tuto zprávu:
" 15.12.2019 Vážení a milí přátelé, v srdíčkovém útulku bydlí tři psí holky ve věku 11, 12 a 14 let - Sárinka, Belinka a Ebinka. Dnes jsme akutně vyjížděli s babičkou Ebinkou Srdíčkovou na veterinární kliniku Vetcentrum: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/5868935. Útulková teta chodí kontrolovat karanténu, hospitalizaci, Robátka (jestli je přikrytý) a pejsky i v noci, čili ví moc dobře, že okolo druhé a čtvrté ráno fungovaly psí holky dobře. Ráno holky dostaly granulky s podpůrnými prostředky a všechny tři svůj díl papání snědly. Okolo páté chodí do útulku vypomáhat naše zlatá sousedka teta Hanka, to byla Ebinka ještě v pořádku. Okolo půl deváté si ale teta Kristýna všimla, že holčička nějak divně leží na matračce, a proto začala Ebinku vyvolávat, jenže Ebinka nereagovala, očička měla v sloup, přední tlapičky křečovité a na zadní tlapičky se nepostavila. Nastalo zoufalé volání o pomoc a sháňka po strejdovi Michalovi a ještě zoufalejší volání na pražskou veterinární kliniku Vetcentrum, že akutně vyrážíme s kolapsovým stavem starého hafadýlka. V hlavě jsme měli všechny možné varianty - otrava nějakým hlodavcem, skřípnutá páteř, Ebinka trpí na absolutně špatné kyčelní klouby a v neposlední řadě, že nám psí holka spapala něco nepatřičného a tak dále. Na kliniku odjížděl strejda Michal, teta Kristýna zůstala u kočičích marůdků a počítali jsme i s tím, že se můžeme s milovanou Ebinkou loučit. Na veterinární klinice byla ještě stále nemohoucí Ebinka přepravena na vozítku do ordinace, kde byla pořízena krevní zkouška a k tomu Rtg snímky. Krevní zkoušku má Ebinka ve svých letech bez poskvrnky, Rtg snímky potvrdily napapané bříško a také další události v rámci špatných kyčlí, artrózy a srůstů na páteři, ale to my víme dlouhodobě. Ebinka musela nakapat infuze a postupně začala pookřávat, z veterinární kliniky už odcházela psí babička po svých a lékaři se domnívají, že mohlo jít o epileptiformní záchvat. V případě dalších potíží by bylo vhodné CT vyšetření, někde se totiž může nacházet útvar např. v hlavičce, jenže u 14 let staré ovčandy se CT vyšetření obávají lékaři i my. Nyní máme instrukce, jaké léky pro první pomoc po dohodě podat, kdyby se situace opakovala a musíme říct, že dnešní den byl i pro nás, kteří často zažíváme zvraty u zvířátek, velkým šokem. Ebince se daří dobře, chodí, čůrá, kaká, pije, odpočívá a my pevně věříme v lepší zítřky a velké poděkování posíláme na veterinární kliniku Vetcentrum paní doktorce MVDr. Veronice Musálkové a paní doktorce MVDr. Marcelce Kubíčkové za rychlý příjem, rychlou pomoc a podrobné zpravodajství. Psí babičce Ebince Srdíčkové držíme tlapičky a přejeme co nejpevnější zdravíčko."

***

V osudový první červnový den roku 2020 Ebinka začala v odpoledních hodinách zrychleně dýchat, jenže její kamarádky také - Sárinka a Belinka. Sluníčko totiž hřálo a takto psí holky reagují pokaždé, i když leží ve stínu. Něco ale přeci jen nebylo u Ebinky v pořádku a tak jsme zkoušeli, zda se skutečně něco neděje. Vždy nám dobře a hodně papala a to za jakýchkoli okolností. Tentokrát nic, holčička odvrátila hlavu a nám bylo jasné, že je zle. V tu chvíli už jsme zalarmovali veterinární kliniku, že akutně vyrážíme na kontrolu. Jenže, sotva jsme chtěli Ebinku naložit do auta, dvakrát vydechla a odešla do nebe. Veterinu jsme tedy odvolali, smířlivě jsme se na sebe podívali, slzy se nahrnuly do očí a jedinou útěchou nám bylo, že se vše odehrálo neskutečně rychle a právě za tento fakt jsme velmi vděční. Vždyť už jsme viděli tolik zvířátek, která mnohdy i déle bojovala a nepodařilo se je zachránit. Ebinka odešla náhle a rychle, vždyť i den předtím byla v útulku paní doktorka a nebylo žádného podezření, že je něco špatně a večer se normálně a s chutí nabaštila. A najednou den poté přišlo rychlé a smutné loučení.

Milovaná a nádherná Ebinko, velmi tě milujeme a velmi nám záleží na tom, abys došla zaslouženého klidu. V srdíčkovém útulku se nahromadila zvláštní energie, nastala situace, kterou již velmi dobře známe. Z nebe sestoupil jasně prozářený paprsek. Situace, která se nedá popsat, je nutné ji prožít a tak to zkrátka je. V takovou chvíli se vám přehrávají velké zvířecí příběhy, každý detail, každá chvíle s Ebinkou prožitá a že těch chvil bylo neuvěřitelné množství. Ebinka s námi prožila ze všech zvířátek zatím nejdelší čas. Děkujeme velmi za tuto zkušenost, děkujeme, že jsme mohli o báječnou psí holku pečovat a mnohé prožít. Smutek a zvláštní atmosféra se prolíná s klidem, smířením, pochopením. Srdíčkoví kočičí kamarádi a psí kamarádky celou situaci vnímají, všichni jsou klidní a loučí se se svou životní parťačkou - útulkovou hlídačkou, jejíž přítomnost a štěkot jako záznam zvukového diagramu nás bude hluboko v duších provázet. Každý má zde v útulku své místo i čas a všechna zvířátka to vědí. Patron srdíčkového útulku Archanděl Azrael svolává roj Andílků, také své spojence Archanděla Gabriela i Michaela, dnes je situace přeci jen velmi silná, to abychom všichni společně vyprovodili milovanou Ebinku na jejich poslední pouti k Duhovému mostu, tam kde bude už jen a jen přenádherné bytí. Ebinka stejně tak jako každý umírající potřebuje naši přítomnost, podporu a duchovní čistotu pro klidný odchod na druhý břeh. To vše by zvířátku měl každý páníček poskytnout a dopřát, odchází se tam našim milovaným kamarádům snadněji. A tam u Duhové brány už čekali letošní dušičky milovaný Robátko, Aprilka, Toňka a Arnoštíček, aby pomohli Ebince do skutečného domova... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila kroky svých útulkových kamarádů ❤️❤️❤️

Milujeme tě, Ebinko Srdíčková a nikdy nezapomeneme na nádhernou a zlatou psí holčičku, která s námi prožila kus života - předútulkové časy, zrod útulku i rozkvět a pokaždé to bylo jiné a nádherné. Bylo nám s tebou, naše milovaná psí babičko, nádherně.
V úctě a lásce, tvá velká srdíčková rodina ❤️❤️❤️

Smutné rozloučení s milovanými kocourky Bacilek a Šroubečkem Srdíčkovými

❤️❤️❤️ Smutné rozloučení s milovanými kocourky Bacilek a Šroubečkem Srdíčkovými ❤️❤️❤️

Vážení a milí kočičí přátelé, přinášíme velmi smutnou zprávu, naposledy jsme se museli rozloučit pro závažná onemocnění s milovanými kocourky Bacilkem a Šroubečkem Srdíčkovými: : https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/5890125, http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/67 a http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1038. Rozloučili jsme se s otevřeným srdcem, jasnou myslí a pochopením, protože další pozemská cesta už by byla pro naše milované jen a jen trápením. Nádherný Bacilek u nás prožil dlouhá léta, naopak nádherný Šroubeček nepatrnou chvíli, ale čas je pomíjivý, plyne dál, každé zvířátko si u nás prožije svůj obrovský příběh navzdory dnům či létům a v nás pokaždé už navždy zůstane nekonečné stopa lásky, poznání, pochopení a přijetí.

Milovaný a nádherný kocourek Bacilek Srdíčkový pocházel z Prahy. Prociťujeme jinak a více s každým příchozím zvířátkem. Kocourka odchytila moc hodná teta Jitka, která s námi léta spolupracuje a tam, kde jsme na odchyt krátcí, je to právě Jíťa, která nám přispěchá na pomoc, anebo obráceně Jíťa odchytí a podle stavu zvířátka hledá pomoc v jednotlivých útulcích. Jíťo, obrovské děkuji posíláme moc hodné lidské bytosti, která léta letoucí vypomáhá zvířátkům, téměř denně se zvířátky sedí na klinice a obětuje potřebným svůj život. Bacilek přišel před mnoha lety ve velmi špatném stavu, měl vážné onemocnění močových cest, zhnisané zoubky, zhnisaná ouška, ohromný nález na plicích, okolo krku lysiny jakoby po obojku vrostlém do kůže a začal boj o život. Nastala i chvíle, kdy jsme si mysleli, že o kocourka přijdeme, ale Bacilek vše špatné překonal a léta s námi šťastně žil v útulkové kuchyni. Chlapeček byl plašší, poté opatrnější, ale spolupráce s ním byla určitě vyhovující. Nakonec byl mazlíčkem, který si dával trošičku pozor. Jak šla léta, z Bacilka se stal chronický ledvinář, kterého jsme u nás střežili a monitorovali, ale to nebylo vše, protože jsme řešili i oslabenější imunitu a párkrát za rok kýchání i nález na plicích. Bacilek po celou dobu s velkou chutí baštil, zkrátka mu chutnalo, užíval si života, ale protože chronické onemocnění ledvin nelze obejít a každé tělíčko reaguje úplně jinak, přišel po čase zlom, úbytek na váze. My víme, že chlapečkova cesta byla dlouhá, krásná a přijímáme chvíli, která přišla a nedala se již zvrátit. Čas od času, když bylo potřeba, jsme podporovali chlapečka infuzními terapiemi a čas ubíhal dál. V poslední době docházelo k výraznějšímu úbytku na váze, zvyšovaly se ledvinové hodnoty a Bacilek byl častým pacientem při pravidelných veterinárních kontrolách. Jsme nesmírně šťastni, že zlomový okamžik přišel téměř ze dne na den, kdy kocourek jeden den ještě baštil, komunikoval a následně už si začal zalézat do skrýšek a my jsme věděli, že přichází jeho chvíle. Nelze slovy popsat, jak tyto situace rozpoznat, je potřeba nejen vidět, ale i cítit tak, aby nenastalo trápení. Chlapeček odešel do světla v klidném útulkovém prostředí s námi a našimi zlatými veterinárními lékaři. Z celého srdce děkujeme ❤️❤️❤️

Milovaný a nádherný kocourek Šroubeček Srdíčkový pocházel z Berounska, dostal se k nám prostřednictvím spřáteleného útulku a opět je nutné procítit do detailu vše. Děkujeme útulkovým přátelům za to, že znají své hranice a umí si říci o pomoc a tam, kde to jde a když je navíc místo, rádi vypomůžeme a obráceně děkujeme těm, kteří pomůžou, když nemůžeme my. Velmi děkujeme za toto moudro a dar mnohých z vás útulkových opatrovníků, kteří myslí ne na sebe, ale na kočičky. Malinký mlaďounký Šroubeček strávil dva dny pobytu na veterinární klinice, kde byl pro silnou dehydrataci stabilizován. Chlapeček blinkal, sužovaly jej teploty, měl ošklivě polámanou zadní tlapičku, průjem, na sonografii velmi zatížená střívka i volnou tekutinu a sedřenou hlavičku k tomu. Na jeho nádherný pohled a uhasínající jiskřičky v překrásných očkách nikdy nezapomeneme. Sem tam něco spapal, jinak byl dokrmován, blinkání ustupovalo, bobeček byl jednou pevnější a jindy řidší. Sonografie bříška potvrdila trošku volné tekutiny tam, kde nemá co dělat, u zubožených zvířátek se tak stává ale častěji. Další sonografie potvrdila střívka v trošku lepším stavu a v tu chvíli jsme se radovali, že antibiotika zabrala. Vody v bříšku se zdálo být stejně, ale chlapečkovi se s přibývajícími dny přitížilo, začali jsme evidovat nález na plicích a trošku více nafouklé bříško. Další sonografie už tak šťastná nebyla, vody v bříšku skutečně přibylo a nám bylo jasné, že jde o mnohem více. Tušili jsme, že kocourka ohrožuje zmutovaný koronavir infekčního zánětu pobřišnice. S žádnou jinou nemocí jsme nenacházeli spojitost. Důležitý byl odběr vzorku tekutiny z bříška a zaslání do diagnostické laboratoře při nerozhodném výsledku zbarvení a konzistence. Vzorek tekutiny z bříška byl odebrán a svým vzezřením a konzistencí potvrdil nezvratnou informaci, chlapeček měl skutečně infekční peritonitidu a vzhledem k jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, jsme se rozhodli, nechat chlapečka v klidu a pokoji odejít do světla. Šroubeček odešel do světla rovněž v klidném útulkovém prostředí s námi a našimi obětavými veterinárními lékaři.Z celého srdce děkujeme ❤️❤️❤️

Nádherné jasné světlo prostoupilo srdíčkový útulek stojící na světelném bodě meziplanetární mřížky, jak bylo nacítěno a navnímáno z neviditelné kroniky Akáši. Není náhoda, že je našim posláním právě útulkové dění, my jsme si tuto cestu sami vybrali, abychom vyrovnali a naplnili zákony vesmíru. Velmi za tento dar děkujeme, je pro nás jasným poselstvím a posláním, jde o nesmírně náročnou a zároveň nesmírně krásnou životní cestu. Vy všichni, kterým není osud srdíčkových kočiček lhostejný, s námi nejste také pouhou náhodou a my si toho nesmírně vážíme, že jste tady a prožíváte naplno příběhy uzdravení i příběhy již nezvratně naplněného času. Zářivý sloup jasného vanilkového světla obestřel srdíčkový útulek, přišel čas naplnění dvou nádherných dušiček, které již nemohly pokračovat v pozemské pouti dál pro svůj závažný zdravotní stav. Oči se zaleskly slzami, někde hluboko uvnitř se před očima rozvinuly dva nádherné příběhy dvou nevinných a krásných milovaných kočičích bytostí. Přišlo poznání, tíha s lehkostí a nakonec přijetí a pochopení. Hvězdy na obloze zesílily svůj jas a pomaličku se přibližovaly jako sněhové vločky k srdíčkovému útulku, v kraťoulinké chvíli se proměnily v srdíčkové Andílky v čele s Archandělem Azraelem - patronem a ochráncem všech přestupujících i truchlících duší. Pojďte naši milovaní Šroubečku a Bacilku a podejte nám své tlapičky, to aby vaše cesta byla naplněná, abyste se cítili v bezpečí a obklopeni bezpodmínečnou láskou při naplnění pozemské pouti. Pojďte, vyprovodíme vás do světla, kde už nebude žádné trápení, bolest a utrpení, ale jen a jen nádherná láska. Nikdy na vás, naši milovaní, nezapomeneme, už navždy zůstanete hluboko v našich srdcích. Děkujeme vám, že jsme právě o vás mohli pečovat. Děkujeme za to, že jsme mohli společně s vámi prožívat dva obrovské příběhy plné radosti i zvratů, ale naplněné ohromným poznáním, štěstím a nekonečnou láskou. Nedá se slovy vypovědět, jak hluboká vazba a energie námi prostupuje, ale víme, že všichni srdíčkoví, kteří budou číst naše řádky, situaci moudře procítí. A tam za Duhovou bránou už na naše milované kočičí kamarády Bacilka a Šroubečka čekali naši milovaní Rikinka, Neználek a Smolíček, to aby povolali své kamarády k sobě do lepšího světa plného blaženosti. Ať vám dnes na cestu na obloze zasvítí ta nejjasnější vánoční hvězda. A další dvě bublinky vystoupaly nad srdíčkový útulek, aby už navždy bděly nad svými pozemskými kočičími kamarády.

Naši milovaní Šoubečku a Bacilku Srdíčkovi, odpočívejte v pokoji a klidu, už navždy zůstanete s námi v našich srdcích a jednou se všichni zase společně setkáme. Vzpomínáme s nejhlubší láskou a úctou, vaše velká srdíčková rodina ❤️❤️❤️

Poslední sbohem milovaným kamarádům babičce Rikince, staršímu kocourkovi Neználkovi a dědečkovi Smolíčkovi

❤️ ❤️ ❤️ Poslední sbohem milovaným kamarádům babičce Rikince, staršímu kocourkovi Neználkovi a dědečkovi Smolíčkovi: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/5854298 ❤️ ❤️ ❤️

Vážení a milí přátelé, s plným uvědoměním, v nejhlubší lásce a úctě se loučíme s milovanými kamarády Smolíčkem, Neználkem a Rikinkou. Komunikace s kočičími kamarády je čím dál tím silnější, intenzivnější, krásná, plná nadějí, bolesti, přijetí a uvědomění. Staříčci Rikinka a Smolíček pomaličku chřadli, věděli jsme, že spolu budeme dny či týdny. Starší kocourek Neználek přišel do útulku jako chudinka a jeho útulková cesta byla "nečekaná". Nečekaná v uvozovkách, protože kocourkovo tělíčko nebylo nikterak silné, jen jsme nepředpokládali, že se střevní potíže prolomí do neřešitelného stavu. Víme, že každá dušička má na zemi svůj čas, důležité je, aby se netrápila a naplněním zůstává, že u nás měli kočičí kamarádi teplíčko, plnou mističku a hlubokou lásku. Milovaní Rikinka, Smolíček i Neználek měli možnost odejít do kočičího nebíčka bez stresů z převozů na veterinární kliniku pod dohledem našich zlatých veterinárních lékařů přímo v útulku, děkujeme za to a děkujeme za naše lékaře také pro jejich hluboké cítění a obětavost.

Jak šel čas, prohlubovala se útulková duchovní síla, chápání situací jinýma očima, využívání srdce v kombinaci s rozumem. Naše útulkové poslání provázejí velmi silné energie, na prvním místě musí být vždy péče o zvířátka a empatie tak, aby se neprodlužovalo trápení. Není to o lidech a jejich přáních, ale především o pacientech a odchodech, abychom jim nepřitěžovali jenom proto, že my bychom si přáli a chtěli, i když si to úplně všichni přejeme a chceme. Každá dušička má svůj potřebný čas a ví, kdy odejít a nikdy nelze překonat vyšší moc. Můžeme zvířátkům věnovat jedině potřebnou péči, dát jim kvalitu života a nepopírat smrt. Budiž toto rozloučení věnováno také všem ostatním kočičím kamarádům, kteří nemají to štěstí a jejich život končí přijetím do útulku. Není týdne bez těchto zubožených duší.

Vážení a milí kočičí přátelé, dovolte mi poděkovat za vaši podporu a pomoc, kterou jste Neználkovi, Smolíčkovi a Rikince dopřávali. Velmi děkujeme za Vánoce a Advent, kterými jste všechny výrazně podpořili, protože zvířátka v léčbě potřebují mnohem nákladnější péči a my jsme jim ji díky vám mohli dopřát. Děkujeme velmi našim veterinárním lékařům, kteří ve vyhrocených situacích jezdí do útulku ve všemožných časech. Jsme vám všem, kteří s námi zůstáváte, nesmírně vděčni.

❤️ Nádherná vzrůstem malinká babička Rikinka Srdíčková u nás prožila řádku let, pocházela z rakovnického sídliště a kdysi před lety ji přivezla do útulku teta Markéta. Domnívali jsme se, že jde vzrůstem o koťátko, ale už tehdy jsme zjistili, že je Rikinka starší dospělá dáma, a proto zůstala na základně srdíčkového útulku. Řešili jsme hnisající špičku ocásku a nakonec úspěšně vyřešili, ale ještě předtím jsme si mysleli, že bude nutný chirurgický zákrok. Rikinka měla oční vadu, velmi špatně viděla, ale velmi krásně se pohybovala v prostoru tenkrát hlavní kočičí skupiny. Nejdříve byla plašší, poté opatrná a nakonec se ve své opatrnosti nechala hladit. Nakonec již na stará kolínka byla v roce 2017 přemístěna do klidného pokoje Maxíčka. Tenkrát jsme v hlavní kočičí skupině rekonstruovali podlahu a Rikinku jsme nechtěli vystavovat stresovým situacím. Nádherná a milovaná Rikinka pokojík s nadšením uvítala, nové kamarády přijala a šťastně žila. V průběhu času přijímala pohlazení, začala nám důvěřovat. Před dvěma lety se ale také spustily zdravotní potíže, několikrát jsme řešili nález na plicích, který se vracel v průběhu jednoho roku, ale nakonec zcela odezněl. Lékaři si situaci spojovali částečně s astmatem, ale nic o tom, že jsme se zaměřili také na plicní červy, kteří se mohou v oslabeném tělíčku přemnožit. Rikinka trpěla také na výtoky z očiček a následně na úplně stará kolínka jsme řešili spíše nedostatek červených krvinek a také záněty. Plíce, s kterými jsme dlouhodobě bojovali, zůstaly čisté. Krevní zkouška biochemie byla také do posledního plamínku svíčky uspokojivá. Milovaná kočičí babička sešla přijatelně stářím, měla velkou chuť k jídlu, často odpočívala a jakmile přišel zlomový okamžik, na který jsme každým dnem i týdnem čekali, dopřáli jsme holčičce klidný a důstojný přechod za Duhovou bránu.

❤️ Milovaný dědeček Smolíček Srdíčkový přišel do útulku z Chomutova, kde se zdržoval u popelnic a špatně chodil. Zuboženého kocourka jsme přijímali do útulku ve velmi vážném stavu a situace byla napjatá. Zpočátku jsme si mysleli, že je kocourek slepý, jak silnou vrstvu hnisu měl v očičkách a na stará kolínka určitě i špatně viděl. Řešili jsme krevní bakterii, močovou příhodu, zvýšené ledvinové hodnoty a zjistili jsme, že má kocourek špatnou motoriku tělíčka pro zborcené meziobratlové prostory po starém úraze. Časem se přidalo chronické onemocnění ledvin a při prvním začlenění do kočičí skupiny se dědeček vracel na hospitalizaci a následně, když přešlo oslabení, odešel bydlet do klidného pokojíčku Maxíčka. Cesta k úspěchu byla delší, ale Smolíček měl možnost na to, jakým byl původně chudáčkem, užívat spokojeného života a to vždy zůstane největší výhrou na světě. Nádherný dědeček Smolíček byl často kontrolován a podporován veterinárními lékaři. Nikdy nezapomeneme na velkého jedlíka s chatrným zdravíčkem i tělíčkem plného lásky. Na sklonku života, kocourek, který chodil pouze po zemi a pro své poranění nebyl schopen vyskočit na kočičí stromy, se nakonec zdržoval v kočičím válci, kam se dokázal vyškrábat. Jak šel čas, věděli jsme, že brzy přijde zlomový bod, tělíčko chřadlo, plamínek svíčky pomaličku dohoříval. Když nadešel kocourkův čas, důstojně jsme se s chlapečkem rozloučili a doprovodili jej k duhové bráně.

❤️ Nádherný starší kočičí chlapeček Neználek Srdíčkový byl nalezen v příkopě na Mladoboleslavsku. Ujala se jej jedna moc hodná paní, jenže chlapeček byl podchlazený, nemocný a paní by náročnější péči o kocourka špatně zvládala a tak začala kocourkova cesta v srdíčkovém útulku. Pomalými krůčky jsme šli vpřed, bylo to krásné, povzbudivé, plné naděje a očekávání. Nikdo z nás jsme tak rychlý skok dolů nečekali. V útulku vždy počítáme i s těmito zlomovými body, ale zkrátka a dobře, když máme lépe našlápnuto, zůstáváme tak jako tak nakonec překvapeni. Nejde popsat slovy, jak silné pouto ke kočičkám máme. Vnímali jsme Neználkovy úspěchy - chuť k jídlu, komunikaci, řeč těla a další hromadu dojmů. Kocourek vždy čekal, dožadoval se kapsiček, mazlil se, tulil se, oblíbil si své dva šedé pelíšky, to v době, když už obýval hospitalizaci. Při svém příchodu jsme řešili průjem, ten se nám ale podařilo zažehnat, jenže oslabené tělíčko je oslabené tělíčko, které na sebe naváže spoustu okolností anebo rozpukne něco, co v tělíčku dřímá a v plné síle se neprojeví hned. Kocourek s chutí papal, avšak po nějaké době a ta nebyla nikterak dlouhá, se přihnal opět průjem. Zpočátku jsme si mysleli, že jej zažehnáme. S průjmy jsou spojena mnohá onemocnění - parazitní, bakteriální, zánětlivá, nádorová a další. Z diagnostické laboratoře přišly výsledky rozboru vzorku trusu a výsledkem byla odolná bakterie, které se sice zbavit dá, ale ne v každém případě, záleží vždy na tom, za jakých okolností se přemnožila, a pokud jsou střívka slabá, či v nich propuká drtivé onemocnění, nelze udělat vůbec nic. Abychom zjistili, co se v bříšku skutečně děje, by musel být odebrán vzorek ze střívek. Jenže za celou dobu pobytu v útulku by odběru vzorku ze střívek nebyl Neználek schopen a ani to vždy neznamená cestu k úspěchu. Chlapeček byl ve svém zlomovém okamžiku v rámci virózy pod kontrolou veterinárních lékařů. Krevní zkouška potvrdila vysoký zánět a sonografie bříška zvětšené střevní kličky. Za standardních okolností by Neználek porazil virózu a bylo by zase dobře, jenže to nebyl náš příběh. Viróza ustupovala, chlapeček působil naprosto klidně, začal si všímat jídla, ale onemocnění střev se zhoršovalo. Domníváme se, že mohlo jít o nespecifický zánět střev, zhoubné onemocnění či suchou formu FIP - žádná z těchto nemocí se vzájemně nevylučuje, protože nespecifický zánět střev může přejít do nádorového onemocnění a to vše může a nemusí být způsobeno dalšími faktory. U každého zvířátka víme, že může přijít cokoli. U některých micinek se mylně domníváme, že může nastat těžká situace a u dalších naopak vážně nemocných už tuto myšlenku opouštíme a najednou se zdravotní stav zhroutí. Jakmile jsme cítili, že vážné onemocnění milovaného Neználka poráží, poskytli jsme chlapečkovi důstojné rozloučení.

Nádherná babička Rikinka u nás prožila dlouhá léta, nádherný dědeček Smolíček neuvěřitelný rok a půl a nádherný Neználek pět dlouhých týdnů. Ať už se jednalo o léta, měsíce či týdny, pro nás měl všechen tento čas úplně stejnou hodnotu, jednoznačně byl naplněním lásky, prolnutí, pochopení a světla.

Oči se zaleskly slzami, někde hluboko uvnitř přišlo smíření, útulek prostoupilo nejjasnější zářivé světlo, oknem prostupoval třpytící se paprsek v barvách vanilky jako spojení pozemského a nebeského bytí. V těchto nejsmutnějších chvílích při nás stojí Archanděl Azrael - patron srdíčkového útulku. Velmi nám pomáhá smířit se s danou situací, vyrovnat se s odchodem, pochopit, že tento svět je jen přestupní stanicí, a kdybychom milovaným kamarádům nepomohli na druhý břeh, už by se jen trápili. Archanděl Azrael pečuje také především o odcházející dušičky, které doprovází na její poslední cestě, to aby se dušičky uklidnily a mohly tak v klidu a lásce přejít za Duhový most, cítili se v bezpečí a obklopeni láskou. Archanděl Azrael je s námi všemi, aby nám pomohl jako zdroj klidné síly a útěchy. Nádherným kočičím kamarádům Neználkovi, Smolíčkovi a Rikince svíce života pomaličku dohořívaly, plamínky už byly téměř neviditelné jako ty nejvzdálenější hvězdy na noční obloze. Všichni srdíčkoví kamarádi a útulkoví páníčkové se s milovanými loučí. Všichni kočičí kamarádí vědí moc dobře, že naši milovaní odjíždí napořád a zpět do útulku se již vrátí ve své nehmotné podobě. Roj srdíčkových Andílků, útulkoví páníčkové, všichni srdíčkoví kočičí kamarádi v čele s Archandělem Azrealem jsou tady s námi, aby naše milované vyprovázeli na nebeské pouti k branám Duhového mostu.
Naši milovaní, nikdy na vás nezapomeneme, bylo nám ctí o vás pečovat. Děkujeme za to, že jsme spolu mohli strávit různě dlouhý a potřebný čas, který se právě naplnil. Děkujeme vám naši milovaní, že jste u nás mohli prožít šťastné chvíle a spokojeně dožít v teple a lásce. Vaše nádherné, i když moc smutné kočičí příběhy si už navždy poneseme v sobě. Milujeme vás, zlatíčka naše milovaná a jsme tady proto, abychom vám byli oporou do konce vaší cesty, abyste se cítili bezpečně a obklopeni láskou. Pojďte a podejte nám své tlapičky... Odpočívejte v klidu a pokoji, naši nádherní kamarádi... jednou se, zlatíčka naše, zase všichni šťastně setkáme... a další bublinky vystoupaly nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežily a chránily kroky svých útulkových kamarádů. Až se na vánoční obloze rozsvítí tři jasně zářící hvězdy, budou to právě naši milovaní Srdíčkoví kamarádi - Rikinka s Neználkem a Smolíčkem, kteří nás opustili pro své stáří a rozličná onemocnění ❤️ ❤️ ❤️

V nejhlubší úctě a lásce vzpomínáme a nikdy nezapomeneme,
vaše velká srdíčková rodina ❤️ ❤️ ❤️

Poslední rozloučení s milovanou kočičkou Dorotkou

* 14.11.2019 ❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milované kočičce Dorotce Srdíčkové ❤ ❤ ❤

Vážení a milí přátelé, se slzami v očích, smutkem v duši, ale zároveň hlubokým uvědoměním se loučíme s milovanou kočičkou Dorotkou Srdíčkovou, která patřila do naší velké srdíčkové rodiny a dělala nám osm let samou radost: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/176, https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/5771368. Jen závěr života přišel jako rána z čistého nebe... Vážení a milí přátele, vzhledem k starým a vážně nemocným kočičím pacientům v útulku, je možné v tomto období očekávat více smutných událostí. Je nám to nesmírně líto, ale odchody do kočičího nebe jsou součástí chodu útulku, ...i když si to člověk nechce připouštět, odchody přicházejí a jsme tu proto, abychom zachovali klidnou duši i mysl a uměli včas rozloučit ❤ ❤ ❤

Cvrlikaní malého vrabčáčka - létajícího drahokamu a lehkost bytí, to byla naše nádherná a milovaná Dorotka Srdíčková. Vzrůstem drobnější baculatější bílomourinka s trvale poškozeným očičkem zřejmě po v minulosti neléčeném virovém onemocnění. Dorotka u nás byla dlouho, zažila staré útulkové časy a patřila navíc mezi plaché kočičky. Před návštěvami se tedy schovala a působila v celkovém útulkovém dění nenápadně. Pro nás však byla Dorotka radost i láska, roztomilý člen velké srdíčkové domácnosti, vnímali jsme její dušičku čistě a naplno. Dorotka tetě připomínala malou baculatou a velmi symetrickou holčičku.

Milovaná Dorotka Srdíčková byla přijata do útulku se svou rodinkou z rakovnické zahrádkářské kolonie - mladšími sourozenci a kočičí maminkou. Jediná tehdy dospívající Dorotka byla plašánek a na nový domov neměla štěstí, ostatní členové její rodiny se časem přemístili do nových domovů. Holčička bývala velmi výrazným plašánkem, po mnoha letech vzala na milost tetu Kristýnu, ale pohladit se nenechala, pořád si držela jistý odstup, kdyby zkrátka něco. Dorotka však měla výrazné komunikační schopnosti a to se potvrdilo i v průběhu léčby. Od začátku svých útulkových dnů bydlela micinka v klidném pokoji Maxíčka a jak šel čas, měnili se útulkoví kamarádi a měnily se také útulkové dějiny. Z maximálního plašánka se časem stala kočička sice plachá, ale už jí nevadilo, když okolo teta procházela - tedy v případě, že vůči Dorotce nevyvíjela nějakou podezřelou aktivitu. Dorotky výsadou bylo cvrlikání, to když jsme jí v jejich očích křivdili, například jsme na ni dlouho koukali, či měla nějaké trápení, anebo nás jen vítala, to hned vyprávěla a cvrlikala.

Útulková teta si všimla při běžné kontrole kočiček, že není Dorotka ve své kůži, sice papala, ale měla matnější kožíšek. V rámci veterinární kontroly byla provedena krevní zkouška s menšími výchylkami a v tlamičce byl objeven velký zánět. Dorotka tedy dostala potřebné léky a pravidelně jsme ji kontrolovali. Před několika lety už ji zánět potrápil a tenkrát byly zrevidovány i zoubky. plán byl i nyní stejný, tedy v případě, že by zánět neustupoval. Jenže situace se začala dramatizovat, hluboko v tlamičce a v oblasti zadních stoliček byly útvary, které připomínaly zhoubné onemocnění, bez histologie však nelze 100% říci, oč běží. Navíc vyšetřovat na veterinárním stole plašánka je víceméně umění, hůře se nám dařilo tlamičku otevřít. Dorotka začala být bolestivá, lehavější a krevní zkouška v kraťoulinkém odstupu od té původní potvrdila malér - obrovský zánět a při další opakované krevní zkoušce prohlubující se anémii. Podle vývoje situace byly postupně kočičce přidávány léky a infuzní terapie. Pro svou plachost jsme holčičku přes den podporovali v boxíku infuzí a navečer ji vraceli do pokoje Maxíčka. Lékaři se domnívali, že jde o imunitně zprostředkovanou událost, ale čím dál tím víc se nakláněli i možnosti nádorového onemocnění. Teta v pokojíčku i na hospitalizaci pravidelně kontrolovala a sledovala kočičky zdravíčko a Dorotka brebentila, vyprávěla, stěžovala si. Stále se však držela a poté přišel dokonce vnitřní pocit slávy, Dorotka byla viděna v pokojíčku u mističky s granulkami, ale také se pustila do kapsičky na hospitalizaci. V nitru duše jsme si říkali: "Hurá, zřejmě máme vyhráno", ale ozval se i druhý hlas: "že by zlepšení před tíživou situací?". Stále jsme chtěli věřit, že se situace zlepšuje, ve velmi krátkém čase však přišel výrazný zlom, zkrátka takovou situaci poznáte. Teta po několika hodinách od momentů slávy zaregistrovala výrazné změny. Dorotka byla lehavější, vystupovala jí páteřní lišta, očička měla zapadlejší a hlavičku zúženou. Zásadní zlom jakoby přišel ze dne na den a rychle se zhoršoval, i když víme, že uvnitř tělíčka něco dřímalo. Věděli jsme, že je zle a následující krevní zkouška již vykázala selhání organizmu, jinými slovy: jeden den svítilo či vysvitlo sluníčko a další den přišla ohromná bouře. S veterinárními lékaři jsme se dohodli, že necháme Dorotku odejít do světla za svými mnohými útulkovými kamarády, protože situace se stala ze dne na den natolik dramatická, že by ještě téhož dne odešla holčička svévolně. Léky nám nezabíraly, Dorotka pomaličku odcházela. Ať už byla příčina jakákoli, milované Dorotce jsme dopřáli klidný odchod tam, kde už není žádná bolest ani trápení, jen nepopsatelná láska, klid a mír.

Když jsme si zpětně projížděli Dorotky zdravotní záznamy, viděli jsme, že byla několikrát v léčbě s rýmou, se zánětem v tlamičce, jednou také nálezem na plicích a během posledních dvou let ubyla i na váze. Je tedy možné, že se na kočičku plíživě valil nějaký problém, ale každopádně takový, který měl v posledních dnech nesmírně rychlý průběh. Stále cvrlikající kočička a na své poslední cestě lehoulinká jako pírko, takto nám zůstane holčička v srdcích. Je to taková vnitřní čitelná stopa jakoby z jiného světa, ohromné množství myšlenek a živých obrazců v neměřitelném čase. Loučení neodmyslitelně patří k útulkovému dění, je nutné přijmout tuto skutečnost jako obrovské vysvobození pro odcházející zvířátko a právě o bezbranných dušičkách to všechno je. Našim úkolem je situaci zvládnout ve prospěch nemocných marůdků.

Nad srdíčkovým útulkem zazářilo velmi jasné a pronikavé vanilkové světlo. Prostorem projela vlna čisté energie, objevil se třpytící paprsek a v dáli byla vidět blížící se garda Andílků v čele s Archandělem Azraelem - patronem srdíčkového útulku a utěšitelem v těch nejtěžších chvílích. Uvnitř duší jsme pocítili smutek i smíření. Na mysl přicházela záplava vzpomínek na milovanou bílomourinku Dorotku, jak byla výrazně jedinečná a naopak velmi nenápadná. Milovaná Dorotko, jsme tady s tebou, abychom ti byli oporou na tvé poslední cestě k branám Duhového mostu, aby ses cítila bezpečně a obklopena pomocí i láskou a mohla tak v klidu přejít do světla. Milovaná Dorotko, nikdy nezapomeneme na to, jak se z velmi plaché kočičky stala časem kočička klidnější, i když stále opatrná. Nikdy nezapomeneme na cvrlikajícího vrabčáčka, který s námi jedinečným způsobem komunikoval. Bylo nám ctí o tebe s láskou pečovat. Děkujeme ti, že jsi nás mnohému naučila, prosvětlila naše duše a vlila nám do žil pokoru, víru, naději, lásku a pochopení, bylo nám s tebou krásně a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila kroky svých útulkových kamarádů. A jednou se, milovaná Dorotko, všichni společně zase setkáme... ❤ ❤ ❤

Milovaná Dorotko, spinkej a odpočívej v pokoji a klidu, vzpomínky už navždy zůstanou hluboko v našich duších a srdcích. Loučíme se v úctě, lásce a s oddaným přijetím.

Tvá velká srdíčková rodina ❤ ❤ ❤

Poslední rozloučení s milovanou kočičkou Písklátkem

* 8.11.2019 ❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milované kočičce Písklátku Srdíčkové ❤ ❤ ❤

Vážení a milí přátelé, je nám to nesmírně líto, ale s hlubokým zármutkem i pochopením vám oznamujeme, že jsme se museli naposledy rozloučit s milovanou kočičkou Písklátkem Srdíčkovou. Útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1028

Lehoučká jako vánek, nádherná a jemná jako motýlí křídla, tělíčko velmi chaboučké, dušička velmi silná, to byla naše milovaná kočička Písklátko Srdíčková. Jak už to často chodí, i Písklátko byla jedna z mnoha kočičích kamarádů, o jejíž umístění nás žádal spřátelený útulek. Extrémní případ na kost vyhublé kočičky, která se neuvěřitelně snažila zvednout. Holčičku měl údajně napadnout pejsek, ta se pak v původní lokalitě nějakou dobu neukázala a nakonec se přišourala ve velmi vážném stavu. Zdá se nám ale, že strádat musela déle. Pro uspokojivou krevní zkoušku a velký elán do života byla dána kočičce šance, ale jak už to bývá, tak chabé tělíčko je vnímavé na různá onemocnění a navíc vyčerpává samo sebe. Nicméně šance tady byla a nám bylo společně krásně. Písklátko nám ukazovala neuvěřitelnou sílu, náklonnost a vděk. Holčička věděla, že je v teplíčku a bezpečí a my jsme cítili velmi silnou energii, kterou ze sebe vysílala. Tak silná energie u tolik vyčerpaného tělíčka je vzácností. Jak jemně Písklátko přišla, tak jemně i odešla, vysílená, vyčerpaná, s velkým pochopením, láskou a ohromnou sílou.

Velmi vyčerpané tělíčko milované kočičky postupně sláblo. Nejdříve nám Písklátko ukázala velkou chuť k jídlu, vstávala k nám, když jsme přicházeli, ležela, šlapala mléčný krok, reagovala na naše hlasy, ale pomaličku a polehoučku se z tělíčka život vytrácel. Postupně se holčička přestávala zvedat, ujídala méně, ale stále neprojevovala žádné bolestivé reakce, spinkala, odpočívala, ale svíčka života velmi pomaličku dohořívala. Protože víme, vnímáme, cítíme a trávíme s kočičkami spoustu času, nechali jsme v úctě a lásce Písklátko odejít do světla, tam kde už není žádná bolest, utrpení a strádání, jen láska, mír, klid a bezpečí.

Cítíme, že k nám některá zvířátka chodí dožít a to je pro mnohé velká výhra. Každý má na tomto světě svůj čas, je potřeba tuto skutečnost přijmout. Víme, že přijímáme extrémní případy a ne vždy je možné jít dál, ale přechod na druhý břeh je rovněž požehnáním a vysvobozením. Na srdíčkových videích často zmiňujeme, že si každá dušička řekne sama, co bude dál a Písklátka dušička nebyla vyjímkou. S velkou láskou, úctou a pochopením jsme se s milovanou kočičkou rozloučili. Péče o vážně nemocné je tuze moc duchovně krásná a duševně náročná, veškeré prožitky jdou ruku v ruce - ohromná láska a procítěnost je vyvážená ohromnými obavami. Důležité je poskytnou potřebné dušičce veškerou možnou péči. Písklátko v nás zanechala hlubokou a krásnou stopu neuvěřitelně silné dušičky v naprosto rozbité schránce. Důstojný odchod pro umírající má v srdíčkovém útulku stejnou váhu jako život pro uzdravené, i když s odlišnými prožitky. Víme, chápeme, smiřujeme se, děkujeme a přijímáme, protože odejít do světla je pro mnohé ta největší možná výhra. Jsme tady pro vážně nemocné, zdravé, uzdravené i loučící se. Snažíme se pomáhat, jak nejlépe umíme, ale na této planetě jsme jen malými pány, a proto je potřeba vnímat záchranu a pomoc ve všech směrech a smyslech. Pečujeme o vážně poraněné a vážně nemocné dušičky a tak to zkrátka je. Nejedná se o prohru, ale naopak o výhru pro danou dušičku, která už nemohla jít pozemskou cestou dál, navzdory tomu, že uvnitř duše prožíváme zmatek a hluboký smutek.

Útulkovou karanténu prozářilo přenádherné jasné světlo, k nádhernému Písklátku směřoval prosvětlený a třpytící se paprsek lásky a síly. V dáli se objevil Archanděl Azrael patron srdíčkového útulku s gardou světelných Andílků - zářivých pomocníků. Milovaná kočičko Písklátko, pojď a podej nám tlapičku, vyprovodíme tě k Duhové bráně za Kuřátkem, Pumičkou, Karolkem a dalšími. Podej nám tlapičku, aby ses cítila v bezpečí a milována, abys byla do poslední chvíle s námi a vyměnila tento svět za mnohem lepší a mnohem pokojnější. Milovaná kočičko Písklátko, byla jsi neuvěřitelně silná, neuvěřitelně vnímavá a vlila jsi nám do žil moře energie, úcty, pochopení a lásky. Děkujeme ti, že jsme o tebe mohli pečovat a vnímat naplno tvou kočičí dušičku - tvé potřeby, chvíle lásky, obavy, přání, smutek, naplnění. Děkujeme ti, že jsme se mohli setkat s tak krásnou dušičkou, která nás všechny vzala za srdce a právě v našich srdcích zůstaneš již napořád. A každého léta, když uvidíme vzlétnout či přistávat nádherného motýlka, budeme vědět, že jsi tady pořád s námi. Lehoučká jako vánek, nádherná a jemná jako motýlí křídla. A další bublinka stoupla prosvětleným paprskem jasně zářícího světla výš a výš nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila kroky svých pozemských kamarádů ❤ ❤ ❤

Milujeme tě, milované Písklátko. Vzpomínáme a nikdy nezapomeneme na přenádhernou a silnou kočičí dušičku, která nás přišla byť by na krátkou chvíli pozdravit a potěšit. Odpočívej a spinkej v pokoji a klidu.

Tvá velká srdíčková rodina ❤ ❤ ❤

Smutné rozloučení s milovanou kočičkou Pumičkou

* 6.11.2019 ❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milované kočičce Pumičce Srdíčkové ❤ ❤ ❤

Vážení a milí přátelé, je nám to nesmírně líto, ale přinášíme velmi smutnou zprávu. Bohužel, vzhledem k vážným případům v útulku, také starým a dožívajícím kočičkám, je možné, že budeme přinášet smutnější zprávy častěji, avšak tyto situace k útulkové práci neodmyslitelně patří a my je v úctě a lásce přijímáme. Zde zasíláme Pumičky útulkovou historii: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1027

Nádherná starší kočička Pumička Srdíčková byla v původní slánské lokalitě pravidelně krmena milými tetami krmičkami, které měly na kočičku velmi silnou vazbu, ale z nevědomosti micince podávaly antikoncepci a právě ta způsobuje nedozírné následky v podobě zhoubných nádorů a dalších potíží v rámci dělohy. S Pumičkou se hůře spolupracovalo, věděli jsme však, že má na bříšku více nádorů - jeden ohromný a další různých velikostí. Rozhodli jsme proto pro vyšetření v sedaci přímo na veterinární klinice, kde jsou k dispozici všechny potřebné přístroje na stanovení potřebné diagnózy.

Dnes nastal den D, v odpoledních hodinách byla Pumička na veterinární klinice uvedena do sedace a podrobně zkontrolována: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/5750328. Vyšetření bylo nutné z toho důvodu, abychom se neunáhlili, pokud by ještě existovala cesta a možnost jít dál. Bohužel, krevní zkouška vykázala anémii, Rtg snímky nález a bříško bylo poseto mnoha a mnoha útvary. Když přičteme věk kočičky, špatnou diagnózu, do tělíčka už by se nikdo rozumný nepouštěl, neboť odstranit útvary z těchto míst je velká veterinární záležitost - dvě obrovské po sobě jdoucí náročné operace - odstranění jedné mléčné lišty včetně kastrace a následně odstranění druhé mléčné lišty. Rozhodli jsme se již kočičku neprobouzet a s paní doktorkou Marcelkou a panem doktorem Jirkou jsme čičinku vyprovodili do světla. Vše se dnes odehrálo na pražské veterinární klinice po zvážení všech okolností a právě v tu dobu zazářilo nad srdíčkovým útulkem nádherné jasné světlo, oči zvlhly a my všichni přítomní z této i jiných sfér světa včetně Andílků, Archandíků a dalších duchovních bytostí jsme se s milovanou Pumičkou loučili a vyprovázeli ji k Duhové bráně. Tak aby se milovaná čičinka cítila v bezpečí a lásce a do poslední chvíle nebyla sama. Milé tety krmičky si od srdíčka poplakaly, avšak v úctě tuto skutečnost přijaly, protože věděly, že pro Pumičku byla tato volba vysvobozením.

Milovaná Pumičko, i když jsi tady s námi byla velmi krátkou dobu, tvůj čas se dnes naplnil. Tvá kočičí dušička to cítila a my posíláme ohromný vděk, že jsme o tebe mohli pečovat a načerpat další síly potřebné pro následující útulkovou cestu pro tebe a tvé kamarády. Jsme nesmírně vděčni, že se nakonec odchyt za pomoci další hodné tety krmičky podařil, protože s tak rozsáhlými problémy by ses v původní lokalitě velmi a velmi trápila. Víme, že nic není náhoda, a proto ti, milovaná Pumičko, velmi děkujeme, že jsi se k nám přišla rozloučit. Tetinou duší prostupují události, které nám líčily milé krmičky, jak tě milovaly, jak tě pravidelně krmily a nakonec také, jak nedozřely následků, avšak pouze z nevědomosti. Milujeme tě, holčičko, jako každou dušičku, o kterou máme možnost pečovat a procítit vše do posledního detailu. Pokaždé až se k zemi snese pírko nádherné holubice, to přijde jasné znamení, že je tvá kočičí dušička stále s námi, že patříš neodmyslitelně k nám a střežíš kroky svých blízkých.... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek a tam už Pumičce podávala tlapičku milovaná holčička Kuřátko Srdíčková a obě bublinky stoupaly výš, výš a výš... ❤ ❤ ❤

V úctě, lásce, s velkým pochopením i příjetím vzpomínáme a nikdy nezapomeneme. Odpočívej a spinkej v pokoji a klidu, milovaná Pumičko, zůstaneš už navždy s námi v našich duších a srdcích ❤ ❤ ❤
Tvá velká srdíčková rodina

Poslední rozloučení s milovanou kočičkou Kuřátkem

❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milované kočičce Kuřátku pampersajdě Srdíčkové ❤ ❤ ❤

Vážení a milí kočičí přátelé, přinášíme velmi smutnou zprávu, je nám to nesmírně líto, ale museli jsme se naposledy rozloučit s milovanou kočičkou Kuřátkem, která už nemohla jít svou útulkovou pozemskou cestou dál, zde holčičky útulková historie: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/61

Milovaná princezna Kuřátko Srdíčková pocházela z Budyně nad Ohří, tam ji našel poraněnou hodný pán, který se tenkrát snažil malinké dospívající holčičce pomoci, ale síly mu na to nestačily. Díky kolegyňce z jiného kočičího útulku se dostala kočička k nám. Kuřátko měla polámanou pánev, přerušenou páteř a starou zlomeninu zadní tlapičky. S láskou jsme micinku přijímali a od počátku ji chovali jako oko v hlavě. Kuřátko byla naše již několikátá micinka s přerušenou páteří, postupovali jsme pomaličku, krok po krůčku, nechali čas regeneraci nervové soustavy a čekali poté po amputaci nefunkčního ocásku a plném zahojení na výuku, kterak naučit micinku nosit dětské pleny. Se slzami v očích a nekonečnou láskou píšeme tento text. Mezi útulkovou tetou a Kuřátkem byla velmi silná vazba. Kočičky s plenami jednají jako děti, jsou velmi fixovány na své páníčky - zkrátka na ty, kteří jim dávají pocit bezpečí, čistí zadečky, upevňují pleny. Přátelé, nikdy se nedá zapomenout na neuvěřitelné reakce. Stačí zavolat jmény pampersáčků a ti se sbíhají ke granulkám pro přebalení do nových trenýrek. Na Kuřátko navíc platilo zatřepat plenkou v ruce, zavolat KU"Ž"E či KU"Ž"ÁTKO a holčička běžela pro nové trenýrky, zvedala postupně jednu tlapičku, druhou tlapičku a trenýrky byly rázem vyměněny.

Bohužel však, Kuřátko patřila mezi horší typ pampersáčka, což znamená, že vylučovala nad rámec naplnění močového měchýře a tím pádem byla vnímavější na různé nejen bakteriální záněty a procesy v rámci močového měchýře a ledvin a to i za pomoci mechanického vylučování. Je to až neuvěřitelné, ale i přes tyto záležitosti u nás prožila nádherná čtyři léta. Těžko popsat pocity, v rámci daného postižení jde o dlouhatánskou dobu, v rámci kočičího života jde však o velmi krátký čas.

Milovaná kočička Kuřátko trpěla na záněty močového měchýře a párkrát jsme řešili zánět ledvinné pánvičky. Před časem v létě 2017 přišel jeden těžší pád, ale po pár dnech již bylo dobře a nyní přišel pád zásadní. Mezitím probíhaly časté veterinární kontroly moči a ledvin a v průběhu doby také léčba bakteriálních zánětů močového měchýře. Kuřátko byla šťastná, spokojená a komunikativní kočička. Zlom přišel před pár dny. Ještě 10.9.2019 jsme kontrolovali hodnoty ledvin, ty byly naprosto v normě v pásmu, kde být mají a ani se nenacházely poblíž hranice přestupu do červeného zvýšeného pásma. Před pár dny však přišel znenadání pád. Útulková teta obešla karanténu a hospitalizaci, vrátila se k pracovnímu stolu s tím, že bude odpovídat na zprávy a e-maily. Najednou periferně zaregistrovala Kuřátko, jak leží na vyvýšené plošce nad schodištěm u mističky s vodou u kaluže vyvrhnutých slin a vody i přesto, že ráno bez problémů čičinku přebalovala. Kuřátko ležela jako placička, teta ji tedy postavila na tlapičky, aby se přesvědčila, jak holčička chodí. Chůze byla zmatená, kočička sice šla, ale plně neudržela stabilitu. V tu chvíli teta zavolala návštěvě, která byla na cestě do útulku, že musí akutně vyrazit na veterinární kliniku, protože do druhého dne, kdy v útulku měla ordinovat paní doktorka, by nebylo možné nadále čekat.

Na veterinární klinice byla pořízena všechna dostupná vyšetření, měli jsme štěstí zrovna na paní doktorku Marušku a paní doktorku Verunku. Sonografie potvrdila sediment v močovém měchýři a zánět ledvinné pánvičky. Krevní zkouška potvrdila vysoce zvýšené ledvinové hodnoty a obrovský zánět v tělíčku. Šlo o akutní selhání, kterému lze i nelze pomoci, záleží na mnoha faktorech, co konkrétně je v řešení, jak silné je tělíčko a spojitosti s dalšími fakty. V takových případech je nutné podávat intenzivní infuzní terapie, antibiotika a pokračovat dál. Situace nás vyděsila, vždyť před pár týdny byla krevní zkouška čistá a v pořádku. Při minimálním podezření provádíme opakovaná vyšetření. Teta měla navíc Kuřátko neustále pod dohledem, v hlavní skupině je pracovní stůl, pampersáčci si chodí několikrát denně pro výměnu dětských plen. Teta vždy bezpečně poznala podle zabarvení či zápachu moči či nepohody kočičky, že se blíží malér, tentokrát nic, jen rychlé selhání bez předchozího varování.

Kuřátko byla hospitalizována v útulku, začala jí infuzní terapie a léčba. Věřili jsme, doufali jsme, už jeden velký pád jsme v minulosti zažili, proto jsme se domnívali, že vyhrajeme nad nepřízní osudu i tentokrát. Jenže člověk míní a osud mění. Při léčbě ledvinné pánvičky nám v minulosti přibližně po dva dny Kuřátko nepapala, dokrmovali jsme ji tedy rozmixovanou kapsičkou, tentokrát to bylo stejné. Z pátku na sobotu v noci nám Kuřátko konečně sama spapala větší polovinu kapsičky, ulevilo se nám. Po celou dobu do dalších osudových dnů chodila kočička tetu ducat hlavičkou, zvedala se, stěžovala si, mazlila se, odpočívala, kapala infuze, užívala léky. V sobotu ráno si Kuřátko z kapsičky jen mírně lízla, teta ji tedy opět začala dokrmovat. Zvířátko v léčbě zkrátka potřebuje sílu. Tou dobou se pozvolna a skrytě začala situace dramatizovat. Říkali jsme si, že jakmile skončí bazárek, Kuřátko dokape infuzi a vezmeme si ji zpět do hlavní skupiny, aby pookřála a také, že s ní bude teta v pokoji spát. To jsme také udělali, Kuřátko vypustili, ale holčička byla malátná, nikam nevyskočila a ležela za záchodky. V tu chvíli jsme si říkali, že začíná být hůře. Kuřátko jsme vrátili do hospitalizačního boxíku, přeměřili teplotu, která byla nižší, než by měla být. Holčičku jsme nadále dokrmovali, mírně zahřívali a alarmovali veterinární lékaře. Tou dobou jsme stále ještě čekali na výsledky kultivace moči z diagnostické laboratoře. Za Kuřátkem jsme celou noc i den docházeli, udržovali stabilní teplotu, dokrmovali. V neděli ráno se zdála být o chloupek lepší, ale během nedělního odpoledne a noci se situace zhoršovala. Kuřátko přestala být ducavá a komunikativní. Pořád jsme čekali, kdy se zvedne a věřili jsme, že se skutečně zvedne. Pokračovalo dokrmování, kočička papání přijímala, nevyvrhovala jej a to nás částečně také utěšovalo. Během nedělní noci a nad ránem z neděle na pondělí začala mít teta vážné obavy, tělíčko jakoby fyzicky odcházelo, holčička ztrácela i na teplotě.

Ráno již v útulku ordinovala paní doktorka, pořízeny byly kontrolní krve a my jsme začali hluboce přemýšlet nad tím, co a jak dál. I kdyby člověk popsal deset stránek papíru, nevydá to za fyzickou přítomnost u zvířete a sledování jeho zdravotního stavu, jde o hluboké prožitky, souznění duší, pohledy z očí do očí i telepatické myšlenky, to vám vždy napoví nejvíce. Víme, že může být zle a přehoupne se vše v dobré, ale také víme, že nastanou situace, které se již nezvrátí. Tou dobou jsme přijali zprávu z diagnostické laboratoře, kočičku devastovala multi-rezistentní bakterie E-Colli, na kterou fungoval jen silný lék, který lze použít za předpokladu, že ledviny fungují na 100%. U selhané holčičky Kuřátka, která už na tom byla špatně, by lék nebylo možné použít a navíc, již nebyl na záchranu čas. V rámci veterinární kontroly kočiček v útulku jsme se radili, přemýšleli, zvažovali prognózu a další fakta. Fyzický stav kočičky Kuřátka nás ale přesvědčil o tom, že kdybychom pokračovali v léčbě, bylo by to již kvůli nám a žádné další trápení už jsme si pro holčičku nepřáli. Cítili jsme, věděli a tušili, že jsme zde na zemi jen malými pány a jakákoli snaha by byla již marná, navzdory tomu, že nás tato situace nesmírně tížila a trápila. V úctě a lásce jsme se téhož dne rozhodli s paní doktorkou Marcelkou a milovanou holčičku nechali odejít do světla - tam za Duhovou bránu, kde už není žádné trápení, jen láska, pochopení, radost a mír. Slzy se derou do očí, uvnitř duše hluboká bolest, avšak pro Kuřátko vysvobození.

Tak pojď milovaná holčičko a podej nám tlapičku, vyprovodíme tě k Duhové bráně. Srdíčkový útulek prosvětlilo nádherně jasné vanilkové světlo, na chvíli jakoby se zastavil čas, kočičí kamarádi utichli a pozvedli hlavičky vzhůru. Milovaného Kuřátka svíčka života pomaličku dohořívala, plamínek už byl téměř neviditelný jako ta nejvzdálenější hvězdička na noční obloze. Všichni srdíčkoví kamarádi a útulkoví páníčkové se s milovanou kočičkou Kuřátkem loučili. Všichni jsme věděli, že Kuřátko odchází napořád a zpět do útulku se již vrátí ve své nehmotné podobě. V dáli se objevilo nádherné zářící světlo, předvoj Andílku v čele s patronem srdíčkového útulku Archandělem Azraelem přispěchali Kuřátku na pomoc, to abychom ji všichni společně doprovodili do světla na místa věčného klidu a lásky. Milujeme tě, nádherná princezno s kouřovým kožíškem, jsme tady proto, abychom ti byli oporou nejen na tvé poslední pozemské pouti. Až se dnes na nebi rozsvítí ta nejjasnější hvězda, vězte, že patří právě milované holčičce Kuřátku.

Milovaná holčičko, děkujeme ti, že jsme o tebe mohli pečovat a provázet tě útulkovou cestou, byla to pro nás velká zkušenost a nádherná cesta s micinkou, která plně komunikovala, byla na nás pevně připoutána. Děkujeme ti za vše, co jsi nám vnesla do našich srdcí - radost, lásku, světlo a další bohaté zkušenosti s nádherou komunikativní dušičkou. Děkujeme ti za tvou přítomnost, vnímavost a cestu, kterou jsi nám ukázala. Děkujeme ti za empatii, kterou jsme museli bezpodmínečně využít, protože bylo velmi těžké a bolestivé rozloučit se v pravý čas. Odpočívej v klidu a lásce, Kuřátko milovaná... jednou se, zlatíčko naše, zase všichni šťastně setkáme... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila a chránila naše kroky ❤ ❤ ❤

V úctě, lásce a pochopení, tvá velká srdíčková rodina.
Vzpomínáme a nikdy nezapomeneme ❤ ❤ ❤

Poslední rozloučení s milovanou kočičkou Dámičkou

❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milované kočičce Dámičce Srdíčkové ❤ ❤ ❤

Vážení a milí kočičí přátelé, přinášíme velmi smutnou zprávu, naposledy jsme se rozloučili s milovanou starší kočičkou Dámičkou Srdíčkovou s chronickým onemocněním ledvin, jejíž útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/904

Nádherná starší mourinka se zrzavými znaky pocházela z Prahy, kde byla pravidelně krmena milou tetou krmičkou. Čičinka přišla do útulku již kastrována, neboť o kočičí lokalitu bylo postaráno. Jenže Dámička napadávala na přední tlapičku, a proto byla hospitalizována v srdíčkovém útulku. Avšak celkový zdravotní stav micinky byl komplikovaný, řešili jsme nález na plicích, zánět močových cest a zvýšené ledvinové hodnoty. Micinku se podařilo stabilizovat a dokonce jsme zažehnali i potíže s poraněnou tlapičkou. Původně jsme si mysleli, že Dámičku přeléčíme, zajistíme a budeme ji hledat nový domov. Bohužel, člověk míní a život mění.

Po propustce z hospitalizace byla Dámička začleněna do hlavní kočičí skupiny na základně srdíčkového útulku. Každou takovou čerstvě propuštěnou kočičku je nutné monitorovat, zjišťovat, jak se začleňuje a jak se vyvíjí její zdravíčko. Dámička byla zpočátku trošku ostýchavá, ale první týden se statečně držela, byla viděna, jak papá a preventivní prohlídka navíc dopadla dobře. Teta si k Dámičce vybudovala pouto, takže přesně věděla, že holčička lehávala ve vrchní boudičce kočičího stromu, že je v určitých situacích zdrženlivá a tak dále. Další týden mezi kočičími kamarády už jsme evidovali změny, čičinka byla zmatená a nebylo jí úplně nejlépe. Přesně vidíme situaci, kdy a kde k tomu došlo. Kočička proběhla z přízemí po schodech okolo velké kočko psí boudy a jakoby mírně nedržela balanc, poté si vyskočila na plošku nad schodištěm a to už bylo zřejmé, že se opravdu něco děje. Téhož dne proběhla veterinární kontrola, krevní zkouška a další záležitosti. V tělíčku byl ohromný zánět, ledvinové hodnoty také nebyly v pořádku a vrátily se i patálie s onemocněním močového měchýře. Ale tím to ještě nekončilo, do diagnostické laboratoře byl zaslán sterilní odběr moči a potvrzena byla rezistentní bakterie E-Coli. Kočička byla hospitalizována, musela kapat infuze, užívat potřebné léky a nakonec byla po další propustce z hospitalizace začleněna do pokoje Maxíčka k starším a oslabeným micinkám.

V pokoji Maxíčka si Dámička nádherně zvykla, měla ráda výšky, ale i spodní pelíšky. Nastala krásná etapa souznění duší vyžadující sice náročnější péči, ale tato etapa pro nás byla nádherná. Velmi často byla micinka s chronicky nemocnými ledvinami a sklony k dalším onemocněním kontrolována a vyšetřována veterinárními lékaři. Užívala podpůrné prostředky, občas jsme museli přistoupit k léčbě a zavodnění do kožíšku. Nastala období, kdy kočička ztrácela na váze, byla hubeňoučká, ale proces se nakonec zastavil a tou dobou byla udržována stabilní váha již vyhublého tělíčka. Mysleli jsme si, že v krátkém čase přijde loučení, ale zmýlili jsme se, Dámičky elán do života byl tak silný, její aktivita, chuť k jídlu, horolezecké výkony a další okolnosti napovídaly, že je stále šťastná. Natrvalo zůstanou hluboko v duších vzpomínky, jak přibíhala Dámička se skupinou kočiček k papání, jak byla přívětivá, jak se nechala hladit a mazlit, kde lehávala, jak jsme ji často v pokoji Maxíčka kontrolovali, zda je v pořádku. V kterém karanténním a hospitalizačním boxíku pobývala při svých zdravotních patáliích a další a další hluboké vzpomínky.

A nakonec přišel tolik obávaný i očekávaný den. Milovaná Dámička dostávala ještě k plnému společnému talířku kapsičku stranou od ostatních kočiček, to protože se v kočičí hierarchii dostávala k papáníčku mezi posledními. Jednalo se o nenápadnou a neprůbojnou čičinku. Jenže jednoho pozdního večera tam vysoko v koruně kočičího stromu nádherná Dámička odpočívala. Teta si vzala stoličku a jako vždy přiložila k Dámičce mističku s papáním. Dámička mžourala, jídlo očichala a nevzala si. Po tomto zážitku byla teta u kočičky každou chviličku, micinka ještě nastavovala hlavičku na ducání, ale jiskřičky v očích už se vytrácely. Mnohé záležitosti naplno vnímáme, vycítíme, přijímáme signály. Nad ránem už teta opakovaně zkoušela, jak se Dámičce vede a čičinky koordinace tělíčka, když byla postavena na tlapičky, už vypovídala o tom, že svíce života dohořívá, život se zkrátka vytrácí a není cesty zpátky. Toho dne probíhala od rána veterinární kontrola kočiček v útulku a Dámička tak mohla odejít za duhovou bránu přímo v útulku obklopena láskou, všemi kamarády, páníčky a veterinárními lékaři. Nádherné a milované Dámičce jsme dopřáli klidný odchod do světla - tam, kde už není žádné trápení, strádání ani bolest, jen klid, teploučko a mír. S pokorou, láskou a vděkem přijímáme veškeré skutečnosti, aby dušička nemocného zvířecího kamaráda nadále nestrádala.

Když vchází teta do pokoje Maxíčka, všude vidí přenádhernou Dámičku Srdíčkovou - velmi vyhublou, ale neuvěřitelně silnou kočičku.

Z nebe se snášel jemně žlutý jas s nádechem vanilkového krému, to Azraelova aura tak nádherně a jasně září. Okolo Archanděla Azraela byla vidět zářivá světélka, to Andílkové přispěchali Dámičce na pomoc a mezi těmi světélky nakonec odcházela do světla ta nejjasnější hvězdička jménem Dámička Srdíčková za doprovodu nás všech ochránců a opatrovníků duší. Archanděl Azrael přináší úlevu od utrpení a naopak oblažuje srdce, která jsou potemnělá zármutkem. Předává nebeské světlo každému duchu, kterého se dotkne, a stačí pouhá jeho přítomnost, aby duším trpícím žalem pomohl znovu uvěřit v lepší zítřek a pomohl umírajícím odejít do nebe. Pojď, milovaná Dámičko, podej nám tlapičky, obklopíme tě láskyplným světlem a doprovodíme tě k Duhové bráně, aby ses cítila v bezpečí a milována. Oči se zaleskly slzami, hluboko uvnitř se odehrál souboj emocí, jejichž výhercem zůstala empatie, láska, porozumění a pochopení. A tam na konci posvátné pouti u nádherné zářivé brány stáli naši milovaní - slepá mourinka Strašilka a černý kocourek Orionek a oba milovaní podávali Dámičce tlapičky, aby ji přivítali v nebeském království se skupinou milovaných dušiček... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy společně s ostatními střežila kroky svých kamarádů ❤ ❤ ❤

Překrásná a milovaná Dámičko, děkujeme ti, že jsme o tebe mohli pečovat, že jsme mohli být součástí tvého velkého a naplněného příběhu. Mnohému jsi nás naučila a mnohé naše vlastnosti prohloubila tak jako každý náš společný zvířecí kamarád. Děkujeme ti, že jsme s tebou mohli prožívat krásné i těžké chvíle, vnímat, pochopit, milovat a obávat se. Děkujeme za důležité duchovní dary duše. Tvé poselství si navždy poneseme nejen v sobě, ale budeme jej předávat i dál.

Milovaná Dámičko, odpočívej a spinkej v pokoji a v klidu. V nejhlubší úctě a lásce vzpomínáme a nikdy nezapomeneme na ohromně silnou dušičku. Už navždy zůstaneš v našich srdcích a jednou se, milovaná Dámičko, všichni zase sejdeme.

V úctě a lásce tvá velká srdíčková rodina ❤ ❤ ❤

Rákosníček v rámci veteriny v útulku, operace druhé přední tlapičky

* 25.10.2019 Parádníček Rákosníček Srdíčkový hlásí, že má za sebou druhou operaci přední postižené pacičky s nafouklými polštářky a přikládá fotografie z nedávné veterinární kontroly kočiček pod záštitou MVDr. Šárky Křepčíkové: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/5702928. První operace byla také na přední pacičce, kde měl kocourek již z hlavního polštářku vystupující velký útvar. Kocourek je po druhé operaci v pořádku, krásně baští a tímto vás všechny velmi zdraví. Kocourkovu útulkovou historii si můžete přečíst zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1011. Ve prospěch nemocného kocourka Rákosníčka tímto vyhlašujeme veřejnou sbírku: poznámka Rákosníček, v.s. 982019 na účet: 257074566/0300. Dary útulku lze poskytovat také prostřednictvím portálu Darujme.cz: https://www.darujme.cz/projekt/1200192#informace. Děkujeme a kocourkovi držíme tlapičky, jak nejvíce to jde.

Smutné rozloučení s milovaným kocourkem Orionkem

❤ ❤ ❤ Poslední rozloučení s milovaným plašánkem Orionkem ❤ ❤ ❤

Vážení a milí kočičí přátelé, se smutkem v duši oznamujeme, že jsme se museli naposledy rozloučit s milovaným kocourkem Orionkem Srdíčkovým, který u nás bydlel několik dlouhých let. Před pár lety jsme začali prostřednictvím "tagů" uspořádávat útulkovou historii jednotlivých kočiček, kterou naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/163, ale ještě léta předtím dohledáte na webu další kocourkovu dlouhatánskou historii.

Ačkoli byl Orionek ohromným plašánkem, žil s námi léta, a protože jsme se stali jeho ochránci a útulkovými páníčky a navíc, v pokoji Matyáška s kočičkami spinkáme, byl nám kocourek velmi blízko tak jako všechna útulková zvířátka. Orionek pocházel z kladenského sklepení, kde byl prostřednictvím okenní mřížky denně krmen milými lidmi, kteří se také postarali o umístění sklepních kočiček do útulku. Kocourek se u nás vyznačoval extrémní plachostí a výrazná, i když o pár stupínků nižší plachost, kocourkovi i zůstala. Orionek o sobě na webu podával po celá léta hlášení, i když v menší míře než-li mazlivé micinky. Přeci jen natočit či vyfotit plašánka není jednoduchým úkolem a eliminace stresových situací je také na místě.

Kocourka jsme znali do hloubi jeho kočičí dušičky, věděli jsme přesně, jak se v určitých situacích zachová a co je pro něj nejlepším řešením. Jak už jsme zmínili, milovaný kocourek bydlel v pokoji Matyáška na základně srdíčkového útulku a společně s ním spousta čiči kamarádů včetně možná sestřičky či maminky Sindynky. Léta běžela a kocourek spokojeně žil, patřil mezi nekonfliktní kočičí kamarády, ale před námi se držel zpátky. Před návštěvami se kocourek neukázal, a protože byl plachý a navíc již v útulku pobýval léta, zprávičky o něm byly běžně stručné jakožto o nenápadném kocourkovi z kladenského sklepení. My útulkoví páníčkové však kocourka uchováváme jako perlu hluboko v duších a srdcích, žili jsme s ním dlouhá léta, byl to náš milovaný kamarád a velký společník. Bez Orionka zůstane v pokojíčku hluboké prázdno, i když víme, že s námi zůstane už navždy.

Vezmeme to ale popořádku a zavzpomínáme na útulkové události. Někdy krátce na začátku cesty nádherného Orionka byl kastrován a tenkrát to byla pro nás útulkové páníčky zkouška ohněm. Orionek se ne a ne probrat z narkózy. Trvalo to věčnost, ale nakonec se kocourek probudil a dělal jakoby nic. Oddechli jsme si. Nutno dodat, že útulková teta Kristýna má problém u každé kočičky a při jakékoli reakci situaci hlídá a monitoruje, ale tenkrát to bylo úplně jiné. Celá útulková historie, přítomnost i budoucnost vše je o naplnění, lásce, světlu, ale také o velkých obavách. Chtěli bychom také zavzpomínat na jedinečnou vlastnost, s kterou jsme se setkali za celá léta pouze u Orionka. Kocourek si časem zvykl na to, že v pokojíku spinkáme s kočičkami, byl zvědavý a časem samozřejmě více vycházel z úkrytů, monitoroval situaci a prohlížel si nás. Ojediněle se vyskytl u postýlky a koukal anebo si dokonce lehl na peřinu, stále si však držel bezpečný odstup. Jedinečná situace nastávala, když jsme k Orionkovi natáhli ruku z pozice lehu, nikdy se ruky jako takové v přímé blízkosti nebál. Klidně jsme mohli rukou máchat, posunovat ji a kocourka to nesmírně zajímalo, očichával ji a zajímal se, co to je. Stačilo se však zvednou či udělat lehčí pohyb jinou částí těla a kocourek byl pryč. Také nikdy nezapomeneme, když jsme chlapečka začali vídat volně chodícího v pokoji za naší přítomnosti, opět nebylo možné udělat rychlejší pohyb, ale kocourek byl najednou více s námi, začínal si zvykat a výrazná plachost ustupovala. Avšak každá preventivní veterinární prohlídka či plošné odčervení se stávalo dramatickou situací. Vždy je nutné celou situaci procítit a vnímat ji kočičíma očima. Plašánek se bojí, nemůže za to, je potřeba pochopení, lásky a klidu. Když se kocourek začal více ukazovat, viděli jsme jak je nádherný - černočerný pan kocour s prazvláštním výrazem v očích. Milovaného Orionka bychom v kočičím světě nazvali překrásným hodným a nekonfliktním společníkem tichošlápkem. Byl úžasný, nádherný, zkrátka a dobře velký parádník s prima povahou, kterou choval k ostatním kočičím kamarádům.

Nádherný a milovaný Orionek byl kocourek, kterému zdravíčko dlouhou dobu dobře sloužilo, až po letech na občasné prskání, které se čas od času rozjelo, na které byl zkrátka náchylnější. Vždy jsme situaci vyřešili buď podpůrnými prostředky či dlouhodobým antibiotikem, které Orionkovi krásně zabíralo. Někdy v létě proběhla poslední preventivní kontrola a krevní zkouška, vše bylo v pořádku a jelo se dál. Poté se začalo mírně prskat v pokoji Matyáška a jedna z kočiček Briketka Srdíčková odnesla celou situaci virózou a hospitalizací. V té době mírně prskal i Orionek, ale jeho zdravotní stav byl jinak v pořádku, situace se nezhoršovala, chodil si pro přídavek jídla - kapsičky podávané navíc a to i v době těsně před současnou hospitalizací. Do mističek jsme navrch sypali podpůrné prostředky a probiotika na podporu oslabeným kočičkám. Jenže situace se nelepšila a vnímali jsme, že je kočičí chlapík oslabenější, dostal tedy dlouhodobá antibiotika, ale ani poté nebylo lépe. I tak byl ale klidný bez výrazného zadýchávání apod. Teta si ale všimla nudličky u nosu a také jej za poslední dny viděla na neobvyklých místech - v čiči kouli a večer na postýlce bez toho aniž by aktivně prchal při tetině příchodu. V čiči kouli teta kocourka vnímala jako maličkou schoulenou dušičku místo vždy výrazně silné energie ve spojení s nádherným vzhledem a vizuálně byl Orionek opravdu o pidichloupek menší. Při pokusu o navázání kontaktu kocourek utekl, vyšplhal na kočičí strom a odpočíval dál. Události předchozího večera nás nenechali v klidu a druhý den ráno bylo plánováno podrobné vyšetření. V ono osudové ráno chlapeček vyvrhl sliny s krví, což není ojedinělá záležitost, ale byl to další problém k těm již stávajícím. Kocourek podstoupil osudové ráno vyšetření v útulku. V tu chvíli ale už krevní zkouška potvrdila výrazné výkyvy, zvýšené ledvinové hodnoty, jednu jaterní a patálii také v hematologii. Chtě nechtě musel Orionek na infuze s tím, že po rozkapání bude opouštět hospitalizaci, aby nebyl ve stresu a následně by se střídavě vracel zpět na hospitalizaci. Také byly přidány kocourkovi další léky a čekali jsme na následující krevní zkoušku, ta se však zhoršovala, ale nejen to, navíc se kocourkovi přitížilo a i při jeho výrazné plachosti jsme se nám podařilo zjistit více, ledviny již vykazovaly i pohmatem velké změny. Na to jsme u kočiček ale zvyklí, jenže záleží na mnoha dalších okolnostech. Kocourkův zdravotní stav šel příkře dolů a my jsme věděli, že svíce života tentokrát skutečně dohořívá. Situace se tak ostře zdramatizovala, že kdyby nebylo pomoci veterinárních lékařů, v krátkém čase téhož dne by chlapeček zemřel. Milovaného Orionka jsme nechali odejít do světla, tam za Duhovou bránu, kde už není žádná bolest, strádání ani trápení, jen věčná radost, klid, láska a mír. Víme, že budou postupně přicházet další a další loučení, jen někde to čekáme více a jinde méně a někdy zůstáváme překvapeni, neuvědomujeme si, že čas plyne, léta přibývají a nemoci nemíjejí ani jindy silné kočičky.

Venku byla vlezlá zima, pršelo, seděli jsme já útulková teta Kristýna s útulkovým strejdou Michalem venku se srdíčkovými hafadýlky a tiše koukali na sebe, byl to tichý rozhovor, kdy jsme si předávali myšlenky, které napovídaly tomu, že jsme nic takového ještě před pár dny právě u Orionka nečekali a přesto musíme počítat se vším.

Přes šedavou oponu deště jsme v dáli spatřili zářivé světlo, které rychle nabývalo na intenzitě. Tak jasné světlo, které se k srdíčkovému útulku snáší jen v těch nejsmutnějších dnech a přesto s tak nádherným jasem a okouzlující září. Útulkovým páníčkům se zaleskly oči, kočičky pozvedly hlavičky vzhůru, to přišlo velké loučení s milovaným kocourkem Orionkem, který už nemohl jít pozemským životem dál..., ale tam za Duhovou bránou jej čekal daleko přívětivější svět - takový, kde je bolest, hlad a utrpení zcela neznámým pojmem. Jen radost a pocit blaženosti zůstává velkou kompenzací za strádání prožité na zemi. V dáli se objevil Archanděl Azrael obestřen vanilkovou aurou - patron srdíčkového útulku s rojem zářivě světélkujících Andílků a ti všichni společně s námi vyprovodili Orionka na poslední cestu, aby se cítil navždy milován a v bezpečí. Archanděl Azrael podporuje ty, kteří pomáhají druhým. Obzvláště rád pomáhá terapeutům, kteří pracují s truchlícími nebo umírajícími. Jeho prvořadým úkolem je pomáhat umírajícím přejít do nebe. Obklopuje nově přešlé duše láskyplným světlem, které je povzbuzuje a uklidňuje.

Milovaný Orionku, děkujeme ti za tvou přítomnost po tak dlouhou dobu, kdy ses nám měnil před očima. I když plašánek, přesto jsme společně zažili tolik společných událostí, tolik změn, překvapení a radostí. Společně s tebou odešel i kus naší duše a dlouhé historie, ke které jsi neodmyslitelně patřil a vytvářel ji společně s námi. Milujeme tě, náš nádherný Orionku a nikdy na tebe nezapomeneme. Ušel jsi s námi obrovský kus cesty hmotných i nehmotných změn, je to až neuvěřitelné. Odpočívej v pokoji a klidu.... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila kroky pozemských duší.... a tam nahoře proběhlo další krásné a dojemné setkání s mnoha kočičími kamarády, kteří nás v minulosti opustili. Slepá milovaná Strašilka, která nás opustila před pár dny, už stála mezi prvními a podávala Orionkovi tlapičku, aby jej uvítala ve věčném nebeském království ❤ ❤ ❤

S úctou a láskou vzpomínáme a nikdy nezapomeneme na milovaného kamaráda s nádhernou dušičkou
Tvá velká srdíčková rodina ❤ ❤ ❤

Horymírek v rámci veteriny v útulku

* 12.10.2019 Horymírkovo ouško se po odstranění zvukovodu pro zhoubný nádor pomaličku hojí. Kocourek papá, mazlí se, kocourkův zdravotní stav je uspokojivý. Přikládáme fotografie z nedávné veterinární kontroly kočiček pod záštitou MVDr. Marie Procházkové a MVDr. Šárky Křepčíkové: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/5655136. Ve prospěch nemocného kocourka Horymírka tímto vyhlašujeme veřejnou sbírku: poznámka Horymír, v.s. 942019 na účet: 257074566/0300. Dary útulku lze poskytovat také prostřednictvím portálu Darujme.cz: https://www.darujme.cz/projekt/1200192#informace. Děkujeme a kocourkovi držíme tlapičky, jak nejvíce to jde.

Poslední rozloučení s milovanou kočičkou Strašilkou

❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milované kočičce Strašilce ❤ ❤ ❤

Vážení a milí přátelé, je nám to nesmírně líto, naposledy jsme se museli rozloučit s milovanou kočičkou Strašilkou Srdíčkovou, jejíž útulkovou historii si můžete připomenout zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/704

Milovaná Strašilka pocházela z Nového Strašecí, kdysi měla teta Markéta telefonát o nalezeném zuboženém koťátku. Pro kočičku tedy vyrazila na místo určení, a protože tou dobou v srdíčkovém útulku ordinoval pan doktor MVDr. Jiří Boštička, útulková teta Markéta zamířila přímo na centrálu. Když jsme kočičku vysadili z přepravky, všimli jsme si, že nejde o kotě, ale o starší čičinku menšího vzrůstu ve vážném zdravotním stavu. A tak se ocitla Strašilka na základně srdíčkového útulku, kde jsme museli o její život doslova zabojovat. Krom výrazného nálezu na plicích a zadýchávání byla Strašilka na kost vyhublá, slepá, měla shnilé zoubky, vysoké zánětlivé hodnoty, anémii a také hodnoty ledvin nebyly v pořádku. Na veterinární klinice, kam musela pro další vyšetření a špatný zdravotní stav, dokonce zkolabovala a my jsme přes noc čekali, co bude dál. Strašilka tenkrát situaci ustála a postupně se dostávala do lepšího a lepšího stavu. Byla jednou z mála kočiček, která nebyla po propustce z hospitalizace kastrována a tak tomu bylo ještě nějakou dobu. K zákroku jsme přistoupili, až když se holčičce začalo dařit, měla čistou krevní zkoušku a opakovaně mrouskala. Poté jsme zažili lehčí zdravotní posun dolů, kdy se domníváme, že musela upadnout, měla neurologické potíže a na chvíli se vrátila na útulkovou hospitalizaci. Zůstalo v nás ale mimo jiné také podezření na případné nádorové onemocnění, vždyť z něčeho musela být slepá a napadali nás další zdravotní potíže. Delší dobu byl klid a nakonec jsme zjistili pro atypické chování onemocnění štítné žlázy, k tomu se nakonec přidaly chronicky nemocné ledviny. Strašilka byla pod přísnou veterinární kontrolou a vždy po čase byl v diagnostické laboratoři proveden rozbor, jak si na tom stojí v rámci štítné žlázy. Po dvakrát šly hodnoty štítné žlázy dolů a dávka potřebného léku byla snížena. Ledvinové hodnoty byly monitorovány a držely se zvýšené.
Před pár dny jsme evidovali kočičky oslabení a nutno dodat, že konkrétně u Strašilky bylo náročné rozpoznat, že se skutečně něco děje. Strašilka, když spala, tak zkrátka spala a někdy ji bylo těžké probudit. Když jste zastihli Strašilku probuzenou, než se zorientovala, točila se lehce dokolečka, to vše nás utvrzovalo v tom už před časem, že se někde může vyskytovat větší problém a zase jsme si vše spojovali s lehčí neurologií tělíčka a slepotou. Víme také, že si Strašilka dlouhodoběji nečistila kožíšek a zkrátka vše napovídalo nějakým skrytým potížím. Jak ale diagnostikovat více, když nemůžete kočičku otevřít, přispat apod. pro onemocnění ledvin a další zdravotní patálie. Přesto všechno byla šťastná, komunikativní, hlasitě výřečná, byla tou nejlepší spolusedící a vnímavou kočičkou u kuchyňského stolu, to když se jedlo i nejedlo, zkrátka a dobře vyhledávala člověčí přítomnost. Také jsme si ale všímali změn, chvílemi seděla jakoby "zahleděná" do ztracena otočená třeba čelem ke kuchyňské lince a mírně dezorientovaná, upozorňujeme, že slepota za tyto reakce nemohla, protože víme, jak bezprostředně se chovají slepé kočičky. Ale vraťme se o osudovému dni, kdy byla micinka hospitalizována pro vysokou teplotu, oslabení a podivné reakce. Kočička byla téhož dne zkontrolována veterinárním lékařem v útulku. Krevní zkouška biochemie byla překvapivě v pořádku, vykazovala jen jednu mírně zvýšenou ledvinovou hodnotu. Krevní zkouška hematologie byla horší a dolů se ještě více zhoupla při dalším vyšetření, ale následně se zase srovnávala, myslíme, že tak učinily potřebné léky. Útulková teta se velmi radovala, viděla změny k lepšímu, mírnější neurologické příznaky a co víc - po celou dobu byla Strašilka mlsná. Dnes už teta moc dobře ví, že to bylo ono známé zlepšení před odchodem, protože Strašilky svíčka života pomaličku dohasínala. Teta v osudový večer natáčela radostnější video: https://srdcemprokocky2.rajce.idnes.cz/Video_o_marudkovi_Strasilce_6.10.... a věřila, že máme skoro vyhráno. Tam někde uvnitř duše ale stále přetrvávaly obavy, že v tělíčku může být něco více. Po pár hodinách při pravidelné kontrole už jsme evidovali určitý problém a naměřili jsme teplotu, Strašilka jakoby zadýchávala bříškem a to není nikdy dobře, vše nasvědčuje vážné události. Nejprve jsme ale váhu přikládali teplotě a utěšovali se tím, že teplota opadne a ráno bude lépe. Teta si ustlala u provizorní klícky a vzala si Strašilku i s pelíškem k sobě. Když milovaná micinka ležela, situace byla lepší, když se postavila, zadýchávala i nad ránem, a proto jsme vyrazili na veterinární kliniku. Tam někde uvnitř hluboko v duši jsme tušili, že jde o poslední cestu. Protože co víc udělat? Rtg snímky, které potvrdí malér. Avšak veterinární lékař byl v tu chvíli nezbytností i z dalších důvodů nejen v rámci loučení a co víc - zázraky se přeci někdy stávají. Obrázek, který nám po dva roky štěstí a radosti Strašilka v útulku ukázala, byl však nyní předzvěstí blízkého loučení. Zkrátka to cítíte, tušíte a víte. Velmi děkujeme paní doktorce Šárce, že při nás na veterinární klinice stála a milovaná kočička mohla v klidu a pokoji odejít do nebíčka. Rtg snímky skutečně odhalily ohromný nález, který tam před dvěma dny, kdy jsme micinku naposledy v útulku kontrolovali, nebyl. Tak rychlý postup známe především u nádorového onemocnění.
Milovaná slepá čičinka Strašilka srdíčková byla útulkovým talismánkem, všichni ji milovali, všichni věděli, že je u nás a čeká na pohlazení. Hluboko v duši zůstalo prázdno, zároveň však velké pochopení a na nebi přibyla nádherná zářící hvězda. Loučení patří k útulkovému dění, tak to zkrátka je, je nutné přijmout tuto skutečnost jako obrovské vysvobození pro nemocné zvířátko a právě o nich bezvládných dušičkách to všechno je. Našim úkolem je situaci zvládnou ve prospěch nemocných marůdků.
Na nebi zazářil světle žlutý odstín nejjasnějšího světla. Světlo vanilkového krému si v auře nese patron srdíčkového útulku Archanděl Azrael, za kterým se objevila garda srdíčkových Andílků. Útulkovým páníčkům se zalily oči slzami, hluboko uvnitř dozrávalo pochopení a klid, kočičky v srdíčkovém útulku pozvedly hlavičky vzhůru a všichni jsme se naposledy rozloučili s velkou kočičí láskou milovanou Strašilkou Srdíčkovou. Pojď, milovaná Strašilko, podej nám svou tlapičku, vyprovodíme tě k branám Duhového mostu, abys cítila naši lásku i přítomnost a věděla, že se nemusíš ničeho bát, že s tebou už navždy zůstáváme spojeni a jednou se tam nahoře všichni zase sejdeme. Děkujeme ti, že jsme o tebe mohli pečovat, že jsi nám do žil vlila velkou dávku empatie, pochopení, lásky a porozumění. Děkujeme ti, že jsi byla s námi, důvěřovala nám a dělala nám radost ze života. Říká se, že právě s kočičkami je složité navázat telepatický kontakt, protože jsou své. U nás v srdíčkovém útulku to ale vůbec neplatí, přenos myšlenek funguje naplno a v každém ohledu. Zcela jasně vnímáme, že se dorozumíváme se zvířátky i jinak - city, pohledem, myšlenkami a právě to je nejdůležitějším faktorem - hluboce procítit, vnímat a předat si vzájemné informace... Dnes, až na nebi uvidíte nejzářivější hvězdu, vězte, že patří nádherné Strašilce Srdíčkové.... Vnímáte ten čistý klid? To se právě loučíme s nádhernou a milovanou micinkou Strašilkou Srdíčkovou ... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila kroky svých pozemských kamarádů ❤ ❤ ❤

Milovaná Strašilko, odpočívej a spinkej v pokoji a klidu, už navždy zůstaneš v našich srdcích, milujeme tě. V úctě a lásce vzpomínáme na nejúžasnější kočičku na světě, protože vy všechny micinky jste zkrátka NEJ. Posíláme světlo, lásku a vděk.

Tvá velká srdíčková rodina ❤ ❤ ❤

Smutné rozloučení s milovaným kocourkem Davídkem

❤ ❤ ❤ Poslední rozloučení s milovaným kocourkem Davídkem Srdíčkovým ❤ ❤ ❤

Vážení a milí čtenáři srdíčkových příběhů, přinášíme velmi smutnou zprávu. Naposledy jsme se rozloučili s milovaným kocourkem Davídkem Srdíčkovým: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/994. Tam kde to člověk nečeká, mnohdy přichází smutné loučení. S Davídkem jsme se rozloučili v době, kdy jsme si mysleli, že ztrácíme Duhověnku. Duhověnka vybojovala krizový stav, Davídek nám ukázal, že vždy musíme počítat s tím, že dnes je na nebi slunce a zítra to tak být nemusí. S Davídkem jsme se rozloučili nečekaně a velmi nás tato situace zasáhla.

Nádherný milovaný kocourek Davídek pocházel z Lounska, už jeho odchyt byl velmi komplikovaný. Věděli jsme, že pokud chlapečka neodchytíme, zemře. Na pomoc nám přispěchala moc hodná zkušená útulková teta, která jej nakonec odchytila. Zpočátku jsme byli skeptičtí, v oblasti hlavičky a na zadní straně oušek byly krusty, nánosy hnisu, v krvích vysoká zánětlivost, na sklíčku pod mikroskopem masivní výskyt zánětlivých buněk. Směrodatná měla být ale až histologie odebraných vzorků. Jakmile to bylo možné, chlapeček podstoupil odběr vzorků ze tří míst na hlavičce, výsledkem byl silný chronický zánět. Denně jsme Davídka ošetřovali a chlapeček si to užíval, držel, lísal se, bylo mu to velmi příjemné. To je nám také v tuto chvíli velkou útěchou. Po čase se začaly vyskytovat od krku dolů po zádíčkách léze a jakoby útvarky o velikosti diabolek pod kůží. Nejdříve jsme se domnívali, že může jít o reakci na límec, ale veterinárním lékařům se nezdálo být pravděpodobné, že by něco takového vyskočilo v rámci dráždění. Ochranný límec byl okolo krku zajištěný, upravený, poté také oblepený ochrannou páskou. Chlapeček krásně papal a sílil, v oblasti hlavičky se vše nádherně hojilo, jedno ouško bylo zcela zahojené, druhé ouško až tak dobře na léčbu nereagovalo. Začali jsme zkoumat léze na tělíčku, na dvou místech zreagovala kůže natolik, že praskla a na povrch se dostal hnis, bolestivost ale veškerá žádná. Aby bylo možné udělat závěr, museli jsme situaci zkoumat dál. Na sklíčku v rámci cytologie byly objeveny nádorové buňky, byla to pro nás rána z čistého nebe. O Davídka se zajímalo několik zájemců a mnoho fanoušků. Někteří fanoušci se těšili, až jej uvidí v kočičí skupině a my jsme měli jasnou vizi, že další kočičí dušičce pomůžeme z nepříjemností a ani ve snu nás nenapadlo, že situace nabere úplně jiný směr. Samozřejmě, že musíme počítat se vším, vždyť i zmíněná Duhověnka Srdíčková měla nádorová ouška a útvary v tlamičce byly zánětlivé. V rámci Davídková dění proběhl povrchový odběr vzorků z jednoho z míst na zádíčkách v lokální anestezii a bohužel bylo potvrzeno nádorové onemocnění. Přišlo velké zklamání, ale informaci jsme přijali. S šířícím se problémem na zádíčkách začal kocourek více polehávat, bylo to sice kraťounké období, ale to nás přesvědčilo o tom, že Davídkova cesta na tomto světě již nemůže být poklidná a nic dalšího již nezmůžeme. Zvířátka, která mají nádor, mohou žít léta, záleží však na jejich psychickém a fyzickém zdravotním stavu a také na tom, v jakých místech se nádor nachází a jak moc je tělíčko zatížené. Vždy, když řešíte něco tak závažného, vybaví se nám spousta událostí, jisté ale je, že nikdy není dobré se zbytečně unáhlit, protože uspat každé zvířátko na začátku cesty a nedat mu příležitost, rozhodně není řešením. Protože se potíže v oblasti zádíček začaly šířit dál a Davídek nám ukázal za poslední dva dny zhoršení zdravotního stavu, rozhodli jsme se s těžkým srdcem nechat kocourka odejít do světla. Všichni jsme byli zaskočeni, i když víme, že zdravotní stav jakékoli kočičky se může kdykoli zvrátit, přesto jsme si mysleli, že konkrétně Davídek bude v pořádku. Všem milým dárcům a čtenářům děkujeme za podporu a pomoc, za prožívání celého příběhu. Davídek začal mít výkyvy, naše smysly zbystřily, věděli jsme, že pokud se bude šířit problém dál a zádíčka se budou zhoršovat, nebude cesty zpátky. S každým zvířátkem se píše a vyvíjí úplně jiný příběh i děj. Někde šance na další léčbu je, jinde léčba, která měla velký význam, najednou ztrácí smysl,... jasně vše vycítíte. S Milovaným Davídkem jsme se důstojně rozloučili v lásce a porozumění, ale i nám někde uvnitř duše trvalo, než přišlo skutečné smíření.

V Srdíčkovém útulku na chvíli utichl obvyklý cvrkot, útulkovým páníčkům se zaleskly oči a někde uvnitř se vše sevřelo. Kočičky pozvedly hlavičky vzhůru, místnost se zalila nádherným světlem, to přišlo velké loučení s milovaným kocourkem Davídkem, který už nemohl jít pozemským životem dál. Ale tam za Duhovou bránou Davídka čekal daleko přívětivější svět - takový, kde je bolest, hlad a utrpení zcela neznámým pojmem. Jen radost a pocit blaženosti je velkou kompenzaci za strádání prožité na zemi. V dáli se objevil Archanděl Azrael - patron Srdíčkového útulku s rojem Andílků a ti všichni společně s námi vyprovodili Davídka na poslední cestu, aby se cítil milován a v bezpečí.

Milovaný Davídku, už navždy s námi zůstaneš hluboko v našich srdcích. Stejně tak jako každý tvůj kočičí kamarád, který se u nás na různě dlouhou chvíli ohřeje, jsi nezapomenutelnou součástí našeho života. Děkujeme ti, že jsme se s tebou mohli setkat a pečovat o tebe. Děkujeme ti, že jsme mnohé pochopili a opět se přesvědčili o tom, že člověk míní a osud mění, že nad vyšší mocí ta naše vůbec nic nezmůže. Milujeme tě, kocourku náš zlatý. Odpočívej v pokoji a klidu.... a další bublinka vystoupala nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežila kroky svých blízkých.... a tam vysoko nad útulkem proběhlo další krásné a dojemné setkání s mnoha kočičími kamarády, kteří nás v minulosti opustili pro svá onemocnění a poranění. Jako první Davídka přivítala Džajdinka s Nikoláskem a následovala další milovaná Srdíčka... ❤ ❤ ❤

V nejhlubší úctě a lásce vzpomínáme a nikdy nezapomeneme,
tvá velká srdíčková rodina

Smutné rozloučení s Džajdinkou a Nikoláskem

❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milované Džajdince a milovanému Nikoláskovi ❤ ❤ ❤

Vážení a milí přátelé, s velkým smutkem a zároveň plným uvědoměním se loučíme s milovanými kočičími kamarády - mourovanou kočičkou Džajdinkou: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/168 bez zadní tlapičky a ocásku a s černým kocourkem Nikoláskem: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/446.
Oba kočičí kamarádi zažili staré útulkové časy, oba byli řádně očkováni a prožili u nás mnoho let. Proto, prosíme, nespojovat si tyto příběhy s probíhající karanténou. Džajdinka s Nikoláskem odešli na chronické onemocnění ledvin, oba naši srdíčkoví kočičí kamarádi byli dlouhodobě v léčbě. Děkujeme za podporu a pomoc milovaným kočičkám.

Nádherná milovaná Džajdinka Srdíčková přišla kdysi do útulku ze Slaného s krvácejícím pahýlkem místo zadní tlapičky a bez ocásku. Dodnes si pamatujeme místečka, kde se Džajdinka zdržovala na karanténě, ... plastový límec, který musela mít po operaci na krku a my jsme tenkrát naprosto plachou kočičku museli usměrňovat a směřovat její hlavičku v límci do mističky.... Vzpomínky jsou dojemné a celý Džajdinky dlouholetý život také. Z naprosto plaché kočičky se časem stala kočička, kterou jsme si mohli pohladit. Nevzdorovala až tak úplně ani při veterinárních kontrolách a to ani v době, kdy jí bylo ještě hej. Na hospitalizaci s námi komunikovala, nechala se hladit, vyprávěla nám, anebo nás uháněla o kapsičku. Od roku 2018 jsme u Džajdinky evidovali chronické onemocnění ledvin a po jednom z letošních bazárků v teplých měsících si teta všimla, že holčičce není nejlépe. Krevní zkouška poukázala na zánět a zvýšené jak ledvinové tak i jaterní hodnoty. Jaterní hodnoty byly v rámci léčby sníženy na standard, zánětu jsme se také zbavili, ale chronicky nemocné ledviny zůstaly zvýšené. Čím dál tím častěji docházelo k veterinárním kontrolám a zavodňování minimálně do kožíšku. Milovaná kočička prožila svůj útulkový život v kuchyni společně s mnoha kočičími kamarády, kteří se tam za prožitá léta vystřídali. V momentě, kdy teta natáčela poslední video, věděla, že se s Džajdinkou budeme brzy loučit, holčička sice ještě vycházela, ale již nedosáhla na vysoká místa kočičího stromu, která milovala a nakonec lehávala v Agátky hradním košíčku v přízemí. Teta moc dobře viděla a cítila, že Džajdinka ztrácí na váze. Pravidelně jsme sledovali krevní hodnoty, ledviny pohmatem či sonografií a jak již moc dobře víme, tak vždy také záleží na fyzickém zdravotním stavu zvířátka a to bez ohledu na zvýšených ledvinových hodnotách. Džajdinka odešla do nebíčka všemi milována a rozhodli jsme tak, když už jsme viděli, že holčička ztrácela síly a věděli jsme, že další život na této planetě by byl již pro milovanou holčičku trápením ❤ ❤ ❤

Milovaný černý kocourek Nikolásek Srdíčkový přišel do útulku z Berouna jako dospívající kočičí kluk s partou kočiček včetně své starší sestřičky Corinky Srdíčkové, která bydlí ještě stále s námi v útulku. Nikolásek byl od začátku plachý kocourek a zažil u nás pokoj zvaný "zagarážák", kde momentálně stojí hlavní útulková karanténa. Poté se společně s Corinkou stěhoval do výběhu trojky a nakonec se dostal do hlavní kočičí skupiny, protože ve výběhu se muselo uvolnit místo pro FeLV pozitivní kočičí kamarády. Vždy jsme situaci v rámci stěhování řešili buď z důvodu zdravotního stavu anebo smysluplně pro vytvoření prostoru pro určitou skupinu kočiček. Nikolásek s námi prožil kus krásného života, zažil starý i nový útulek - vývoj, změny a procesy utváření i duchovního vývoje. Milovaný chlapeček byl od počátku své útulkové cesty plachý, ledy se prolomily až v poslední fázi jeho života v hlavní kočičí skupině, kdy se sice od tety pohladit nenechal, ale kroužil okolo jakoby nic a za tetou běhal, když se podávalo papání navíc. Bylo to krásné, jakmile zažijete léta strávená s micinkami, vidíte a vnímáte detailně naprosto vše. Jednoho dne letošního roku nebylo Nikoláskovi hej, zjistili jsme v rámci opakované krevní zkoušky, že řešíme chronické selhání ledvin. Manipulace s Nikoláskem byla složitá, proto pobýval na hospitalizaci pouze po dobu nezbytně nutnou a pravidelně jsme jej hlídali, monitorovali, no a když bylo potřeba zavodnili kožíšek. K tomu byla ale kocourkovi zjištěna imunitně zprostředkovaná událost. Dlouhodobě se již hubený chlapeček radostně držel. Ledvinové hodnoty se ale plíživě zvyšovaly a zdravotní podpora pomaličku ztrácela význam, protože si vždy tělíčko řekne a ukáže, kdy přichází jeho čas. S Nikoláskem jsme se rozloučili v momentě, když už jsme viděli a cítili, že se aktivita a radost pomaličku vytrácejí ❤ ❤ ❤

V těchto nejsmutnějších chvílích při nás stojí Archanděl Azrael - patron srdíčkového útulku. Velmi nám pomáhá smířit se s danou situací, vyrovnat se s odchodem, pochopit, že tento svět je jen přestupní stanicí, a kdybychom Džajdince a Nikoláskovi nepomohli na druhý břeh, už by se jen trápili. Archanděl Azrael pečuje také především o odcházející dušičky, které doprovází na jejich poslední cestě, to aby se dušičky uklidnily a mohly tak v klidu a lásce odejít a přejít za Duhový most. Archanděl Azrael je tady zkrátka s námi všemi, aby nám pomohl jako zdroj klidné síly a útěchy.
Džajdinky a Nikoláska svíce života pomaličku dohořívaly, plamínky už byly téměř neviditelné jako ty nejvzdálenější hvězdy na noční obloze. Všichni srdíčkoví kamarádi a útulkoví páníčkové se s milovanými kočičkami Džajdinkou a Nikoláskem loučí. Všichni víme moc dobře, že tyto dušičky odchází a zpět do útulku se již vrátí ve své nehmotné podobě. Roj srdíčkových Andílků, útulkoví páníčkové, veterinární lékaři a všichni srdíčkoví kočičí kamarádi v čele s Archandělem Azrealem jsou tady, aby naše milované vyprovodili na nebeské pouti k branám Duhového mostu. Nejprve vykročila Džajdinka, podala tlapičku Nikoláskovi a oba kamarádi společně vykročili tam, kde už nezažijí žádnou bolest, strádání, ani utrpení.
Milovaná Džajdinko a milovaný Nikolásku, nikdy na vás nezapomeneme, bylo nám s vámi v srdíčkovém útulku moc krásně. Děkujeme, že jsme s vámi mohli prožít velmi dlouhý čas, který se právě naplnil. Děkujeme, že jste u nás mohli prožít šťastné chvíle a spokojeně dožít v teple a lásce. Děkujeme, že jste nás naučili velkému pochopení. Vaše krásné příběhy v nás zůstanou napořád. Milujeme vás, zlatíčka naše a jsme tady proto, abychom vám byli oporou v dobrém i ve zlém. Odpočívejte v klidu a lásce, jednou se zase všichni šťastně setkáme... posíláme lásku, světlo a vděk... a další dvě bublinky tlapičku v tlapičce vystoupaly nad srdíčkový útulek, aby už navždy střežily a chránily naše kroky
❤ ❤ ❤

V nejhlubší úctě a lásce,
vaše velká srdíčková rodina

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz



Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Krmeni.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u CatROUND
CatROUND 200px x 200px

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"


Náš útulek se účastní projektu "Běhejme a pomáhejme útulkům"


Majitelé společnosti PAS s.r.o. nás podporují a i můžete i vy pokud u nich nakoupíte s poznámkou "Srdcem pro kočky" v objednávce, dostanete 10 % slevu na celý sortiment.






Seznam kočiček