Aktuální situace v útulcích podle Marty Kubišové

Obecně platí, že útulky pro psy a kočky jsou chronicky přeplněné a jejich finanční situace se zhoršuje. Češi si bohužel začínají zvykat, že nechtěné zvíře odloží jako staré oblečení... Česká legislativa dostatečně nebrání týrání zvířat, opouštění zvířat nezodpovědnými majiteli a přesouvání zodpovědnosti na obec a dobrovolníky.

Bohužel u nás neexistují státní granty na kastrace psů a koček, takže se počet nechtěných zvířat neustále zvyšuje. Pokud stát nepřijme patřičné legislativní změny, útulky budou praskat ve švech a z důvodu nedostatku financí může docházet k utrácení zdravých zvířat.

Sen zvířat - Praha 2011 a Krajské dožínky - Peruc 2011

V sobotu dne 10.9.2011 proběhla v prostorách Hoffmanova dvora ve Vinoři umísťovací výstava opuštěných psů a koček s názvem SEN ZVÍŘAT.

Tato výstava se stala zároveň naší vzpomínkovou výstavou, kterou jsme loni zahájili řetězec výstav a v historii našeho útulku byla výstava SEN ZVÍŘAT výstavou vůbec první pod hlavičkou O.S. Srdcem pro kočky.

Stáli při nás andělé, aneb Fištův boj o přežití

Tento příběh je skutečný. Vše se stalo v dobách minulých, ale myšlenky jsou stále čerstvé…

Už nějakou chvíli jsme žili na vsi, vše jsme postupně poznávali. Hlavní zálibou byly naše fenky a pravidelné procházky, docházení na cvičák za slunce, deště i mrazu a další aktivity se zvířátky a přírodou spojené. Mezi právoplatné členy naší domácnosti patřily - vlkošedá fenka Máša, černá fenka Ebinka a neméně důležitými členy byly také kočičky – černá Žolinka, mourek Fišta, tou dobou kouřový a dnes již černý Elfíček, dlouhosrstá kráska Natálka s apartní pihou na čumáčku, zrzavá jednooká Zlatuška a černobílá kočička jménem Bubáček.

Epizoda z dobrodružného kocouřího života

Chtěla bych se s vámi podělit o jeden kocouří příběh, ve kterém hraje hlavní roli náš kocour Ivíček. Náš, tedy můj a mého milého. Z plzeňského útulku jsme si ho vyzvedli letos 7. ledna, jsou mu asi dva roky.

Jako každí páníčkové si myslíme, že zrovna ten náš kocour je ten nejkrásnější, nejlepší, povahově jedinečný a taky chytrý. Kdybych to měla nějak shrnout, Ivík je živel. Lítá a skáče po celém bytě, stále by si jen hrál, taky si musí během dne pořádně zabojovat a moc ho baví, když si hrajeme na honěnou. Často číhá na holuby za oknem, úspěšně chytá mouchy a můry a dokonce se mu jednou podařilo zakousnout netopýra. Můj milý se sice vždycky snaží rychle vyhnat zabloudilého netopýra z bytu ven, aby ho dřív nedostal Ivíček – jsou totiž chránění – ale tentokrát byl Ivík rychlejší.

Něco mezi nebem a zemí

Tento příběh byl sepsán pozdě večer, to když naší vsí obcházela Klekánice a všechny malé děti už šly dávno na kutě.

Stávají se podivné věci, věci mezi nebem a zemí. Já osobně jsem se setkala s různými jevy, nad kterými se nedalo jen tak mávnout rukou. Udály se věci, které zažívala moje prababička, sestra i další blízcí. Po smrti babičky se mi svěřila starší sestra s něčím neobvyklým. Moje sestra, která jednoduše “nevěří“ tenkrát pravila: "Kristy, babička tady za mnou byla, je tomu skutečně tak, nemohla jsem vůbec dýchat." Starší sestra, která o babičku pečovala a vyprovázela ji na poslední cestu a nalezla naši drahou babičku doma nakonec již bez života. Anebo prababička, která nám vždy vyprávěla, jak se setkávala s neobvyklými úkazy. „Sestřenko Evičko, vybavuješ si to také, že ano?“ Většina lidí se prababičce ale smála, to když ostatním vyprávěla své zvláštní příběhy.

Malá Beky, velká bojovnice

Byla jsem ještě kočičí miminko, nic jsem pořádně nechápala. Vše jsem začala vnímat až o pár měsíců později. Prožila jsem si od malička samá trápení, ale naštěstí vše spěje k lepšímu.

Našla mne jedna hodná lidská teta, která se jmenuje Jíťa. Jíťa totiž chodí naši kolonii berounských kočiček pravidelně krmit. Ten den měla posvíceno na nemocného Siamáka z naší smečky, který se na známých místech už nějakou dobu potuloval a v poslední době hodně na těle i duši chátral. Nakonec byl kocourek na smrt nemocný a Jíťa se ten den odpoledne, to když se vrátila z návštěvy útulku ve Vrbičanech, vypravila na obchůzku, aby Siamáka našla. Pokud by se zdařil odchyt, přivezla by kocourka do útulku - prý na dožití, dohodla se Jíťa s tetou Kristýnou, která o mne momentálně pečuje.

Guliho strachu plný příběh psaný srdcem

Jistě si vzpomenente na kocourka Guliverka, který žil před časem v našem útulku. Guldův páníček zažil dne 26.8.2011 nečekaný a strachu plný příběh, který si můžete přečíst.

Zdravím z Jenče, musím vám napsat, co se nám přihodilo. A bohužel se to týká Gulivera. A ještě teď ten šok trochu prožívám (ale už jen trochu; Míša, jak to tak bývá, asi víc).

Na křeslo se neškrábe

Škrábání je pro kočku naprosto přirozené, jenže když svou pozornost zaměří na novou sedačku, je to dost nepříjemné… Co v takové situaci dělat?

Škrábání je vlastně značkovací chování, které mají kočky vrozené, je tedy velmi obtížné mu zabránit. Ale nic není ztraceno, nejlepší obranou je poskytnout kočce lákavé škrabadlo, o které by si mohla podle libosti brousit drápky.

Jak vybírat granule?

Rozhodli jste se, že budete krmit svou kočku kompletním suchým krmivem, ale nevíte, jak se v široké nabídce orientovat? Přinášíme vám pár tipů, které vám s výběrem pomohou…

Jak jistě dobře víte, kvalitní výživa je pro kočku velmi důležitá. Nejenže díky správnému krmení lze potlačit určité zdravotní problémy nebo předejít nemoci, ale existuje přímá závislost mezi výživou a kvalitou (a délkou) života. Nekvalitní granule jsou podezírány z negativního vlivu na zdraví zvířat (alergie, onemocnění zažívacího a močového traktu aj.), takže se vyplatí pořádně si promyslet, co budete svému čtyřnohému kamarádovi předkládat každý den v misce.

Teja, Baruška či Terezka? Jak to tenkrát všechno bylo...

Dobrý den paní útulková tetičko,

v následujících větách Vám chceme podat pár informací o kočičce Barušce ( podle Vás Tejince) z Moravské Třebové.

Kočička na jméno Baruška slyší a byli bychom Vám moc vděčni, kdybyste jí ho ponechala.

Teja vypráví o spletité osudové cestě

Žila jsem životem venkovní toulavé kočičky, alespoň co si pamatuji. Jsem drobnější postavy, a tak se všude dostanu a každou skulinkou se protáhnu. Chodím spinkat do kůlničky na jednu zahrádku, kde bydlí lidé. Dávají mi trošku najíst. Nemůžu si až tak úplně stěžovat, protože za mnou chodí ještě další lidé, kteří mne krmí podstatně více. Hlavně tedy jeden hodný pán, co nás kočky pouští v zimě do vytopeného sklepa. Jinak se ale zdržuji u jiných lidí právě v té kůlničce, jak už jsem jednou zmínila. Trápí mne blechy, které umí pořádně kousat a moc to svědí. Mám také svrab v uších a kožíšek celý zplihlý a slepený.

Blešák pro kočky XVII – Plitvická jezera na Kolbence a Michal v obležení krásných žen

Tentokrát byl blešák plánovaně neplánovaný a neplánovaně plánovaný. Nejprve jsme přemýšleli, že pojedu na blešák společně s Michalem. Jenže, co kočičky samy doma? Blešák jsme tedy zrušili, ale ozvala se nám naše Terezka, a tak jsme s nadšením účast na blešáku obnovili. Následně se přihlásily holky – Mirka a Evča.

Vztah Čechů k opuštěným a nalezeným zvířatům

V červenci tohoto roku proběhl reprezentativní výzkum společnosti STEM/MARK a.s. věnovaný otázkám zaměřeným na vztah obyvatel ČR k opuštěným a nalezeným zvířatům. Cílem projektu bylo zmapovat názory české populace týkající se především zodpovědnosti za bezprizorní zvířata a utrácení zdravých opuštěných psů a koček. Průzkumu se zúčastnilo 974 osob starších 15 let vybraných metodou kvótního výběru.

Nesnadný příjem kočičky Teji

Momentálně máme stop stav, nepřijímáme kočičky. Tak jako každé léto, stejně tak máme i letos naprosto plný útulek nalezenečků. Na jednu stranu si nemůžeme stěžovat, kočičky se nám daří umísťovat dá se říct celkem úspěšně. Bohužel však, jakmile nějaká kočička odejde do nového domova, ihned se hlásí dalších deset, aby tak zaplnily volné místo. Abychom však mohli vytvořit kočičkám vhodné podmínky, musíme se mít na pozoru a nemůžeme si dovolit přecenit síly ani na svůj úkor a ani na ten kočičí. V těchto coby do počtu nejnáročnějších měsících přijímáme opravdu jen vážné případy. Někteří nás chápou, jiní nás obviňují: „vždyť jste útulek, musíte přeci přijímat stále.“ Někdy se naši situaci snažím vysvětlovat, jindy to vzdávám, nakonec předávám kontakty na další útulky, kde je možné poptat případné místo. V duchu ale přemítám nad tím, že všude bude situace určitě obdobná. Není účelem zničit sebe i kočičky, účelem je postarat se o chod útulku tak, aby nikdo nestrádal. Mnohdy se potýkáme se zdravotními problémy, které trápí naše kočičky, a tak se musí opravdu pečlivě zvážit další přijetí nováčků. Vše tak, aby nakonec nic nemělo opačný efekt. O to víc nás poté stojí léčba a nároky na útulek. Vzít do narušeného a plného stavu další kočičku, znamená ohrozit příchozí kočičku i ty stávající. Mnohdy nám poté vyčítají i samotní nálezci, jak špatně se staráme, to když právě ta jejich kočička ochuraví, a proto je dobré podívat se na problematiku útulku opravdu ze všech stran.

Blešák pro kočky XVI – Kolbenka v pařátech přírodních živlů

Řeknete si asi, o jakých pařátech přírodních živlů je řeč? Na názvu však Michal trval, neboť zúčastnění zažili celou škálu přírodních úkazů. Nejenže slunečník málem odnesl vítr, navíc ráno při vybalování spadlo dle slov Michala několik kapek deště a následně se počasí přehouplo do mračen až zatažena. Vítr tentokrát šlehal do zad a ve finále vykukovalo i sluníčko. Od rána jsem také ale strašila s počasím já osobně. Ptala jsem se totiž několikrát, zda na Kolbence také prší, neboť Vrbičany čelily návalům deště.