Rozloučení s milovanou Ingrid

Rozloučení s milovanou Ingrid

kočičí útulek

Tento příběh a smutné rozloučení patří stařičké babičce kočičce Ingrid. Kočička Ingrid prožila v srdíčkovém útulku pár týdnů, to aby mohla v teplíčku odejít za duhový most. Psal se 14. březen 2013, byl mrazivý den a ve vzduchu bylo možné vycítit zvláštní atmosféru. Ten den teta Kristýna pochopila, že se čas kočičky Ingrid naplnil.

Umírání je složité, smutné a k životu neodmyslitelně patří. Umírání má mnoho významů, podob a tváří. Jedno takové umírání a v tomto případě se dá se říct “ šťastné umírání“ u nás prožila i kočička Ingrid. A my jsme navíc měli to štěstí a možnost kočičku Ingrid provázet posledními dny jejího života. Bylo to smutné a dojemné, ale zároveň nesmírně potřebné pro staré či nemocné zvířátko, které má přeci právo na důstojné dožití. Umírání kočičky Ingrid bylo zvláštní a my věříme, že bezbolestné. Věděli jsme všichni, co nás brzy čeká, ale kdykoliv tohle všechno víme, stejně se s tím nakonec těžce vyrovnáváme.

Strádání venkovních kočiček a hledání ubytování pro ně, to jsou situace, které se opakují neustále dokola a neodmyslitelně patří k útulkům i vnímavým lidem. Někteří lidé opuštěné kočičky nevidí a nevnímají, ať už z jakéhokoliv důvodu. Ti všímavější však vidí, co se děje a hledají pro ty své nalezenečky či kočičky v nouzi ubytování a volají o pomoc. Jedno takové volání o pomoc bylo nakonec vyslyšeno. Bohužel, z důvodu kapacity a všech možných okolností související s provozem, nemohou útulky pomoci všem kočičkám. A tak i kočičky z Hořešoviček volaly o pomoc a čekaly na ubytování, až se nakonec dočkaly.

Když jsme přijímali kočičky z Hořešoviček, byla mrazivá lednová neděle. Mezi prvními přijela kočička Greisinka, kocourek Hynek a také kočička Ingrid. Zbývalo odchytit poslední kočičku, která přijela později odpoledne a dostala jméno Norika. Původně měly být kočičky vykastrovány a po nutné karanténě vypuštěny zpět do původní lokality. Nakonec ale vyvstaly pádné důvody, proč již nebylo možné kočičky do původní lokality vracet. Nedobrý člověk se v této lokalitě kočiček zbavoval střílením a co nenapáchal zločin, to napáchal mráz a nemoci. Kočičky by všechny postupně umíraly krutou smrtí.

Tak jako pokaždé, i tentokrát jsme se chystali kočičky ubytovat. Mezi první trojicí kočiček sedělo cosi malinkého a nemocného, co připomínalo odrostlé kotě. Domněnka odrostlého kotěte v nás přetrvala, dokud jsme se nedozvěděli, že je ba naopak Ingrid maminkou kočiček poměrně vzrostlejších a objemnějších - Hynka, Noriky a Greisinky. Naprosto nám tato informace vyrazila dech, ale pochopili jsme, že je tomu skutečně tak a nakonec i samotné onemocnění kočičky Ingrid odpovídalo i vyššímu věku.
Přesně a do jediného detailu si pamatuji pohledy kočičky Ingrid. Vidím ji v plastových bednách, ve kterých přijela, vidím ji ve výběhu. Vidím ji, jak se choulila, jak koukala, jak jsem jí hladila, jak reagovala. Detailně vnímám okamžiky a pocity. Vše podstatné se zarývá hluboko do paměti a natrvalo tam zůstává.

Kočičku Ingrid jsme nechali druhý den vyšetřit na veterině, neboť byla na první pohled nemocná. Zjistili jsme, že má nemocné ledviny. Bohužel, každé další vyšetření nás utvrdilo v tom, že se jedná o chronické postižení ledvin s blížícím se více či méně brzkým koncem, neboť hodnoty ledvin byly velmi vysoké a mnohonásobně překračovaly hranice limitu.

Ingrid se ocitla v karanténní kleci v jednom z kočičích pokojů, kde již také zůstala. Kočička užívala léky, kapala infuze, pila a papala jako vrabec. Chvíli byla Ingrid v lepším rozpoložení a zanedlouho musela opět na vyšetření a opět na infuze. Stavy jako na houpačce se opakovaly stále dokola. Kočička v útulku trávila pár týdnů, ale měla toho za sebou strašně moc. Nebylo možné kočičce podávat silnější léky a ani standardně kočičku odčervit, vše by uspíšilo nezvratný konec.

Pár dní před tím, než přišlo rozloučení, jsme Ingrid vypustili mezi ostatní kočičky v pokoji, kde byla její karanténní klec, to aby měla možnost procházet se po pokoji a choulit se ke svým kočičím kamarádům. A skutečně - Ingrid se choulila a procházela se, byla šťastná a radostně dožívala svůj kočičí život. Svíce života se pomaličku krátila a uhasínala.

Pokaždé si říkám, jak asi kočička vnímá své jednotlivé životní etapy a co si asi tak myslí? Jak vnímá změny? Jak může takové kočičce vůbec být? Vždyť zrovna Ingrid bydlela u své stařenky, která onemocněla, ze svého domečku pro stáří a nemoc navěky odešla a nikdy se již zpátky nevrátila. Vnímám naplno vztah milující babičky a mazlivé milované kočičky Ingrid. A co Ingrid? Ta zůstala opuštěná venku, kde rodila svá koťátka. Nakonec si kočičky Ingrid a její kočičí rodiny všimla hodná paní, která intenzivně hledala pro venkovní kočičky pomoc. Pomoc však zpočátku nepřicházela, a proto se snažila hodná paní kočičky pouštět alespoň do stodoly. Dál už vlastně všechno znáte. Po čase se kočičky dostaly do srdíčkového útulku, kde se odehrála další a již poslední životní etapa této kočičky. Jak tohle všechno mohla kočička Ingrid vnímat? Jaký asi měla život, než se dostala ke své babičce? Jaký asi byl život venku a jak asi vnímala život v útulku? Myslím si, že u každého zvířátka konkrétně je to jiné, každé zvířátko má za sebou něco jiného a záleží na okolnostech a daném příběhu, který kočička požívá. Dala bych však ruku do ohně za to, že u nás byla Ingrid šťastná. Ingrid věděla, že přišla dožít, dávala nám najevo svou náklonnost. Ingrid byla šťastná, že má teplý pelíšek, hrstku jídla, potřebnou péči a lásku. Kočička moc dobře věděla, kde je a proč.

Ingrid byla nesmírně milá, hodná a mazlivá kočička. Neuvěřitelně silným a dojemným způsobem nám dávala najevo svou náklonnost. Na její přízeň nelze nikdy zapomenout. I v posledních chvílích svého života, to když se loučila, byla nesmírně vděčná a oddaná. Koukala na mne a pomaličku odcházela za duhový most, vrněla a najednou vše utichlo. Na chvíli se zastavil čas a oči paničky se rázem zalily slzami.

Milovaná kočičí babičko Ingrid, i když je strašně těžké rozloučit se s tebou, tvůj odchod za duhový most s úctou přijímáme, protože víme, že pro tebe znamenal vysvobození. Už nebylo cesty zpátky a každý nový den by byl jen utrpením a bolestí. Přišel čas, kdy už by nepomohly žádné infuze, žádné léky, slzy, modlitby a ani prosby. Bylo nám ctí, že jsme o tebe mohli pečovat a zůstat s tebou až do poslední chvíle, tak jak se sluší a patří pro každou bytost. Spinkej a odpočívej v pokoji a klidu, srdíčko naše zlaté. Věříme, že se jednou potkáš s celou svou kočičí rodinou i babičkou, která o tebe pečovala v dobách tvé největší slávy, protože - co život rozdělí, smrt spojí navěky.

Vzpomínáme!

Všichni tví nejbližší ze srdíčkového útulku

Kočenko milá...když jsem


Kočenko milá...když jsem hladila ve Vrbičanech tvé drobné tělíčko,věděla jsem,že tento okamžik přijde,a brzo.Jsem moc ráda,žes dožila v teple,klidu a beze stresu.Nicméně...stejně tady brečím když přišel ten den.Loučím se s tebou,spinkej sladce,Ingridko...

ingrid


Krásně a citlivě napsané ,mám slzy v očích.Je poznat že kočičky milujete celým srdcem a dáváte jim vše. Díky.Během návštěvy v útulku jsem měl možnost Ingridku pohladit a jsem tomu rád

Ingridka


Je mi babičky líto, ale prostě smrt k útulku také patří. Přijde stareček anebo velký marůdek a je potřeba se brzy rozloučit... je potřeba se zvířátkem dožít... je to takové velmi podivné umění, které se stále učíme... Já jsem si u Ingrid říkala: "tak vidíš holčičko, už je to tady, jedeme se zřejmě rozloučit... Kristýna

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"