Příběh kočičí mámy

Příběh kočičí mámy

kočičí útulek
Předesílám, že příběh není veselý. Asi tak před třemi týdny (nyní je to již o fous déle) jsem se zastavila na veterině koupit odčervovací přípravek pro mé kočky. Musela jsem chvíli čekat, operovalo se.

Po chvíli vstoupila do čekárny velmi stará paní s malou holčičkou a "čímsi" přikrytém v košíčku. Holčička usedavě plakala a stará paní byla očividně zoufalá. Nedalo mi to a zeptala jsem se, co mají za trápení. Paní odkryla ručník v košíku a já spatřila takovou hrůzu, že to stále vidím jasně před sebou. V košíku bezvládně spočívala ta nejubožejší kočička, jakou jsem kdy měla možnost spatřit.A vedle kočky již chladnoucí tělíčko malého kotěte. Tak vychrtlé zvíře jsem ještě nikdy neviděla. Na zadní tlapce otevřená zlomenina, ušní svrab, na boku několik zaschlých krvavých ran, oči zalepené hnisem. Paní se dala do vyprávění. Již asi dva roky chodila se svojí pravnučkou krmit do parku před domem právě tuto kočičku.

Domů ji vzít nechtěla, holčička je astmatik. Navíc kočka vždy čekala na naplnění misky a o lidskou dlaň nestála, byla vždy plachá. Párkrát se objevila s koťaty, ta však vždycky po čase zmizela a kočulka se opět vrátila sama. Tak i letos koncem prázdnin. Babička zaznamenala, že je kočka opět březí a koncem září se přišla pochlubit se dvěma koťátky.Máma se nabaštila, koťata seděla schoulená v křoví a pak vždy zase všichni odešli. Tak to pokračovalo pár týdnů, vždy navečer přišla máma kočka na véču. Jednoho podvečera uslyšela paní zvenku zoufalý kočičí nářek. Vyběhla na balkón a spatřila, jak parta odrostlých kluků kočku kamenuje a mlátí klackem. Bylo patrné, že zraněná kočka nemá dost sil k útěku.Paní se snažila křikem upozornit kolemjdoucí, aby zakročili. Marně. Až po chvíli se našel soucitný pán, který se na kluky zle obořil a rozehnal je. Stará paní sešla dolů a začala kočku s koťaty hledat, ale marně. Trápilo ji, že zraněná někde v křoví trpí a koťata s ní. Již se s tím pomalu smiřovala, když tu asi po deseti dnech zaslechla z křoví slabounké mňoukání.Po chvíli našla kočinu,sotva se vlekoucí,s umírajícím kotětem v tlamce. Hledala ještě druhé kotě, ale to už nenašla. Máma kočka ztratila ostych a přišla v zoufalství prosit o pomoc. A tak jsme se setkaly v té čekárně u veta.

Aby příběh nebyl až tak depresivní, musím ho ještě doplnit. Kotě dodýchalo ještě než paní s holčičkou na veterinu došly, ale ukázalo se, že máma kočka se s tím malérem chce pokusit poprat.V ordinaci projevila takový bojovný zápal, že nechápu, kde se v tom zuboženém a vyhublém tělíčku vzal. Sestřička na veterině nedávno přišla o kocourka a tak škemrala za pokus o záchranu ubohé kočenky, že by jí věnovala volný čas a kdyby se povedlo, i by ji vzala domů. Nakonec se pan doktor nechal přemluvit a nedalo to až tolik práce.

Já se zavázala, že na léčbu přispěji, stará paní také něco přidala a výsledná cifra ze strany veterináře byla více než lidumilná. Tlapka musela být amputována, rány po těle ošetřeny ještě v narkóze, špinavý plstnatý kožíšek oholen. Kočka byla uložena v karanténě přímo na veterině, zmíněná sestřička tam s ní několik dní i nocovala.Pojmenovala číču Bětuška a pomalu ji začala zvykat na lidskou dlaň. Byla jsem maroda několikrát navštívit a zpočátku to příliš nadějně nevypadalo. Dnes, po třech týdnech má však jasná očka, rány na bocích jsou zcela zhojeny a začíná objevovat svět o třech nožkách. Zdá se, že jí to nebude činit žádné velké problémy. Pan doktor ji rovnou vykastroval, kožíšek začíná dorůstat a ušní svrab je také téměř vyléčen. Z neuvěřitelných 1300g hmotnosti se vykrmila na téměř 3kg a velice jí chutná. Všechno. Stará paní s holčičkou se přišly také podívat a jsou rády, že bude mít Bětuška domov. Zvlášť, když jim sestřička nabídla, že se na ni mohou přijít kdykoliv podívat.

A já? Já chci tímto příběhem apelovat na ty, kteří se domnívají, že kočka se nemá kastrovat, že je to proti přírodě. Podle mého názoru nevykastrovaná kočka, či kocour, nemá být pouštěna volně ven. Ve městě obzvlášť. Ani však na vesnici, vždyť vesnice už není to, co bývala dřív. Lidé na vsi už žijí jiným, spíše městským způsobem.Zmizely seníky a podobné přirozené úkryty pro venkovní kočky, myši bývají otrávené, všude spousta chemie. Nedopusťme, aby docházelo k takovýmto pro zvíře zoufalým situacím. Je to kruté, bezcitné a sobecké. A také je třeba vychovávat děti k lásce ke zvířeti. Co může vyrůst z kluka, který má potěšení z toho, že ublíží kočce???Nebuďme lhostejní, když víme nebo dokonce vidíme, že někdo zvířeti ubližuje. Říká se "KDO NEMÁ RÁD ZVÍŘATA, NEMÁ RÁD LIDI." Kdo dnes ubližuje zvířeti, může zítra ublížit i člověku...

Autorka: Marie Michlanová

Zajímalo by mě, jaké rodiče


Zajímalo by mě, jaké rodiče mají ty "děti". Podle mě jsou to zrůdy, ne lidské bytosti. Je mi smutno z toho, co všechno se děje bezbranným tvorům.
Ano, souhlasím s tím, že kastrace jsou nutné. Ale stejně důležité je vychovávat děti. Opravdu si nedovedu představit rodiče, kteří si v klidu žijí pod jednou střechou s takovým bezcitným..promiňte ten výraz...parchantem.
Jsem ráda, že Bětuška našla domov. Snad se jí podaří zapomenout na všechno to zlé, co ji potkalo.

zrzečka


Další smutný příběh,ale tento má na rozdíl od kočičky Emily štastný konec.Doufám.

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"