Rozloučení s Ignáckem

Rozloučení s Ignáckem

doplníme
Ignáckova cesta byla v srdíčkovém útulku velmi krátká, velmi náročná a velmi smutná, ale vše má svůj význam a asi to tak skutečně mělo být, aby mohlo být vše naopak v krátkém čase zjištěno a kocourek se nemusel nadále trápit.

O slovo se hlásí bezmoc a lítost, ale zároveň také vnitřní klid. Oči se lesknou smutkem, hrdlo se svírá strachem. Přichází únava, vyčerpání a beznaděj. Vše je jinak, než bychom si byli bývali přáli. Vše je úplně obráceně, než bylo v našich myšlenkách. Vždy si přejeme, aby se nemocné zvířátko vyléčilo, našlo časem trvalý domov a bylo konečně šťastné. Už žádné strádání a trápení, už žádné bezesné noci. Bohužel, tentokrát byl osud kocourka Ignácka nadobro zpečetěn a nebyla již cesta zpátky.

Zanedbaný Ignácek se z ničeho nic objevil v obci Huřviny na Rakovnicku, kde jej začali krmit hodní lidé. Kocourek se musel na tato místa zřejmě zatoulat a domníváme se, že to celé souviselo s velkou hnisající ránou na tlapičce. Možná se Ignácek popral s jiným kocourkem, který Ignácka zahnal do těchto končin a navíc tento „pomyslný“ kocourek mohl Ignácka s největší pravděpodobností nakazit smrtelnou kočičí nemocí přenosnou právě kocouřími rvačkami.

**********

ZÁPISKY Z WEBU:

31.5.2013 Příjem kocourka do útulku: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/prijem_z_Hurvin_na_Rakovnicku_-_koc.... Ignác má hodně nateklou tlapičku plnou hnisu. Paní doktorka nás nasměrovala na odpolední Vetlife a uvidí se, co dál. Netušíme, jak dalece je tlapka poškozená, ale vypadá to pěkně brutálně. Nemůžu s Ignáckem moc natáčet, bolí ho to. Momentálně spí v přepravce.

31.5.2013 Operace: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Ignac_na_veterine_31.5.2013. Uvidíme, kam až budeme moci zajít. Kocourkova rána je dle lékařek velmi stará, ale vše se projevilo až brutálním hnisáním - to už ale známe u jiných zvířátek. Krmiči nemůžou odhalit problém dřív, než to všechno nateče hnisem a praskne! Bohužel, kocourek není v nejlepší kondici, byl tedy uveden do narkózy a do zadní tlapky se nám podařilo dát kanylku. Ignáce prolejeme infuzemi, rána bude vyčištěná, udělají se RTG a po zavodnění by nám mohl už dát kocourek i krev. Byl horor kocourka zakanylovat, je už dehydrovaný, krev nám nedal. Kocourek běsnil, musí se ale hluboká rána vyčistit. Jedu nakoupit a vracím se na veterinu.

11.6.2013 Poslední fotogalerie: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Ignacek_dnes_11.6.2013. Vyslovuji vážné obavy! Mnozí z vás si řeknete, že vypadá Ignácek v pořádku. Já ale vím a cítím, že v pořádku není. Oproti tomu si řeknete, že je Gréta strašná a necháváme ji žít. Gréta je ale naprosto jiný případ. Netvrdím, že to s Grétou dopadne dobře, ale Gréta se v mých očích raduje (samozřejmě, že to může být už za pár hodin jinak). Oproti tomu Ignácek, pokud se potvrdí má teorie, bude upadat do horších stavů, pokud se ten jeho současný nezvrátí. Uvidíme, protože i se smetelnou nemocí dokáže žít zvířátko mnoho let (je to jiné vždy u každého zvíete a druhu smrtelné nemoci - FIV, FeLV, FIP), ale nesmí to být už v rozsáhlém měřítku.

* 11.6.2013 Video - o Ignáckovi od Ewženka: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_o_Ignackovi_od_Ewzenka_11.6.... Vzpomínáme!

**********

Nevím, jak celou situaci nazvat, zda to byla pro kocourka výhra, vysvobození? Vzhledem k rychlému průběhu nemoci určitě ano, protože jinak by se Ignácek někde trápil a pomaličku v bolestech vysílením umíral.

Nikdy na Ignácka nezapomeneme, vždy se nám při zmínce o tomto osobitém kocourkovi vybaví jeho reakce. Kocourek se během ošetřování měnil na běsnícího tygra a okamžitě po ošetření z něj byl mazlivý beránek. Navíc jsme ještě nikdy neviděli tolik klíšťat parazitujících na jednom kocourkovi – nikdy! Tyto momenty v nás již navždy zůstanou.

Těšili jsme se, až bude kocourek z karantény venku, jaký to bude mazlík a svéhlavička. Věděli jsme, že tohle bude povahově velmi zajímavý kocourek a zažijeme s ním jisto jistě spoustu legrace.

Při vzpomínce na Ignácka se nám vždy vybaví oddaně odpočívající kocourek, o kterého jsme se moc obávali, když byl ponořen do spánku, neboť skutečně vypadal, že již usnul navždy. Vše bylo s Ignáckem úplně, ale skutečně úplně jiné.

V rámci Ignáckova pobytu u nás jsme zažili vytrvalé deště a s tím další potíže spojené s kocourkem umístěným v kleci na terase.

Je nám líto, že musel Ignácek prodělat dvě operace. Jenže, tlapička musela být jisto jistě ošetřená. Na druhou stranu to vše ale pomohlo uspíšit poznání, s jakou nemocí máme tu čest bojovat, ale bohužel s nulovými šancemi na výhru.

Vidím spoustu detailů z Ignáckova příjmu, průběhu pobytu i loučení. Nikdy nezapomenu, jak jsem několikrát za noc běhala za Ignáckem, to abych zjistila, zda leží v suchém. Kocourek neměl pelíšek, ale jen podkladové pleny a deky. Ignácek čůral a kakal pod sebe, poté v tom všem nadělení ležel. Nakonec začal konečně používat záchodek, to ale přišla další děsivá skutečnost, kocourkova moč neměla normální barvu a co víc, kocourek blinkal sražené krevní smotky. Nakonec přišly teploty, které nechtěly ustoupit, kocourek by porcelánově bílý, tam kde měl být růžový a nakonec se dostavilo děsivé zjištění, že jdeme proti proudu čehosi, co nemůžeme nikdy změnit.

Mezi těmi všemi smutnými událostmi byly ale také chvíle radosti – to když přestala rána natékat a mohla být sešitá, to když se rána krásně hojila. Další radostná chvíle byla, když šel kocourek poprvé na záchodek, když přestal mít průjem, když papal.
Je nám vše nesmírně líto, cítíme hluboko uvnitř smutek a lítost. Všichni ale víme, že za duhovým mostem bude kocourkovi lépe. Na této naši straně, kde platí pozemské zákony, by už Ignácek jen strádal a trápil se.

Vše přišlo ve velmi krátké době a až nyní si říkám “naštěstí“. Zranění na tlapičce, přesun k nám do srdíčkového útulku, operace – to vše zřejmě napomohlo uspíšit jinak zdlouhavému trápení. Kocourek byl nositelem jedné z obávaných smrtelných kočičích nemocí FeLV (kočičí leukémie). Tato nemoc je nevyzpytatelná a bohužel navíc přenosná na oslabené kočičí kamarády. Pokud bychom neodhalili onemocnění včas, mohlo i nemuselo se stát některým Ignáckovým kočičím kamarádům ze srdíčkového útulku osudným.

S “kočičí leukémií“ lze žít i několik let odděleně od ostatních kočiček, ale onemocnění nesmí mít již nadvládu nad kočičím tělíčkem, tak jak tomu bylo u Ignácka. Pak už nečeká kočičku nic jiného než trápení, infuze, dokrmování a zjišťování skutečností a nakonec i nevyhnutelný smutný konec.

Milovaný Ignácku, vzpomínáme a nikdy nezapomeneme!

Tvá velká kočičí rodina z Vrbičan

Autorka: Kristýna Kacálková

Sbohem Ignácku...


Tak moc je mi líto, že ti nebylo osudem dopřáno, aby ses stal zdravým, hýčkaným a opečovávaným kocourkem, abys zapomněl na útrapy tuláka, abys poznal bezpečí a klid trvalého domova. Sbohem kocourku, život je někdy velmi krutý...

na rozloučenou


Nevím proč,ale Ignácek mi na fotografiích vždy
připadal velice srandovní a těšil jsem se na osobní setkání někdy ve Vrbičanech.Už k němu
nikdy nedojde a chlupinka je nyní někde spolu s
Beruškou,Koljou,Ingridkou a a mnoha dalšími.
Tak je prosím všechny pozdravuj.

Ignácek


To je pravda, nám také přišel Ignácek srandovní. Chudák maličký, je mi z toho smutno, ale díky za to, že byla FeLV objevena včas. Ignácek bohužel už neměl žádnou šanci jít dál... Kristýna

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"