Poslední sbohem Míšovi

Poslední sbohem Míšovi

kočičí útulek
Je úterý, píše se datum 2.5.2011 a já začínám psát smutný příběh. Našeho kocourka Míšu si dnes nechali na veterině, v duchu se s Míšou pomaličku loučím. Cítím, že se brzy naplní Míšův čas.

Míšo, vzpomínám na to, jak jsi začátkem června roku 2010 přišel bydlet do našeho útulku. Tahal jsi za sebou nožičky a my jsme z toho byli moc špatní a nešťastní. Říkali jsme si, že nám osud do cesty přihrál další chromé zvířátko, ale nebylo tomu tak. Během pár následujících dnů jsme zjistili, že jsi byl prochlazený, a proto tě nemoc položila. Tlamičku jsi měl skoro prázdnou, jen dva špičáky - jeden dole a jeden nahoře a k tomu prokousnutý jazyk, jakoby čtvrtina jazyka úplně chyběla. Postupem času jsme si všímali, že v záchodku zůstávají větší močové hrudky a nakonec se opravdu na veterině prokázalo, že máš nemocné ledviny.

Pamatuji si naprosto přesně přízemní klec, do které jsme tě ubytovali při příjmu. Tenkrát to byla poslední volná klec. Bylo to v garáži, kde už karanténa několik měsíců nefunguje. Detailně si pamatuji den, kdy mi volala starostlivá paní z Horoměřic, že se k ní na zahradu přistěhoval nemocný kocourek, kterého tato paní nechala ošetřit. Jenže ouha, kocourek za sebou tahal nožičky a z budky na zahrádce za deště stále vylézal ven a bezvládně ležel na promáčené zemi. Domů se ale paní obávala kocourka vzít, protože u ní již bydlely kočičky a jedna z kočiček stále prskala a slzela. Milá paní tedy kocourka ve večerních hodinách přivezla k nám do útulku, předala nám také kapsičky a pravila, že kocourkovi říká Čičík. S paní, o které píši, se pravidelně vídáváme na umísťovacích výstavách, kde zastřešuje opuštěným kočičkám z Litoměřic charitativní stánek.

V té době se pomaličku klubalo přátelství mezi námi a naší Markét. Na karanténě byly ubytovány kočičky ze Stochova, které byly přijaty nemocné a zubožené. Tenkrát jsme bojovali o život kočičky Fanny, které byl diagnostikován pozitivní herpes virus. Kočička Fanny potratila, odcházela nám doslova před očima, ale nakonec to zvládla a u všeho jsi byl ty, Míšo.

Když skončila tvá karanténa, Míšo, ubytovali jsme tě do venkovního výběhu, ale kocourek Fišťa ti nedal pokoj a doslova tě pronásledoval, a proto jsme se opět po čase rozhodli, že tě ubytujeme do klece v pokoji zvaném zagarážák. To už bylo v době, kdy byly kočičky ze Stochova volně v zagarážáku, jen Fanny ještě zůstávala v kleci. Bylo to v době, kdy jsme měli nápor stochovských koťátek, která se narodila nemocným kočičím maminkám již v našem útulku a některá z nich umírala pod nátlakem nemocí, které si přinesly tyto kočičky ze Stochova. Do toho vychovávala svá koťátka kočička Tilly z Kladna vedle v pokoji. Kočička Tilly byla mimochodem před porodem přijatá březí s vážným zápalem plic a její koťátka měla mlhavě stínové očnice. Děsivé to bylo období, plné zvratů a převratů. Ty jsi však bojoval jako lev, Míšo. Přišel první nápor virózy a celkové oslabení, infúze, zavodňování, dokrmování a naše myšlenky, že přijde brzy konec, ale mýlili jsme se, konec rozhodně nepřišel. V zagarážáku už jsi nám nakonec zůstal natrvalo, Míšo. Časem jsme tě vypustili z klece. A dokonce si vzpomínám, že jsi ležel na růžových dečkách, které měla naše venkovní kočička Bubu časem v pelíšku a v těchto dečkách byla také pohřbená. Vidím vše jako dnes, pamatuji si naprosté detaily – barvu pelíšku, tvou klec, barvu deček, křeslo - tehdy uprostřed zagarážáku, postavení klece, kdo kde byl, kde co bylo.

Zde je fotogalerie z období června a července 2010:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Misovy_prvni_dny_v_utulku_-_cerven_...

Je 3.5.2011, sedím tady s tebou v zagarážáku, Míšo. Právě dostáváš infúze a já, jako bych věděla, že se pomaličku ztrácíš. Jako bych tušila, že už je to poslední možnost, jak být s tebou, Míšo náš milovaný. Čtu si tyto řádky stále dokola se slzami v očích. Stejně tak jako pokaždé, ptám se i teď, proč musíš vlastně odejít, proč už je konec? Je to moc kruté, ale nevyhnutelné a my se musíme s touto situací vyrovnat, poprat, ale hlavně smířit. Tvůj čas se naplnil a ty už musíš jít, tuším to tak moc intenzivně, že se to nedá slovy vypovědět. Dnes tady zůstanu přes noc s tebou, Míšo. Dnes budu nad tebou bdít, abych tě mohla ochránit a ty, abys cítil mou přítomnost.

Vzpomínám na to, jak před časem přišla na návštěvu naše Markét a pravila: „vezmu si od vás dvě staré kočičky – Míšu a ještě někoho, koho by si normálně nikdo nevzal.“ Já jsem odpověděla: „jsi moc hodná, Markét, ale obávám se, že tady Míša dlouho nebude a ty by ses moc trápila, my už jsme přece jen na tyto situace lépe připravení.“ Ve snu by mne však nenapadlo, jak moc brzy přijde konec, jak jsou má slova pravdivá. Jen v jednom jsem pravdu neměla. Bohužel, ani my nejsme nikdy připravení na smrt bližního, neumíme se jen tak se smrtí vypořádat, a to i přesto, že se se smrtí skutečně setkáváme častěji.

Míšo, nikdy na tebe nezapomeneme. Stále budeš v našich myšlenkách a zůstaneš navěky v našich srdcích. Byl jsi úžasný kocourek, takový náš jedinečný, drobný, nenápadný a milý Míša, který vždy rád vítal návštěvy, vysedával rád na klíně a vděčně vrněl. Byli jsme vždy naprosto fascinováni tím, jak moc jsi toho dokázal spořádat, jak moc ti chutnalo papání. Časem jsi ale na tělíčku scházel, Míšo náš milovaný. Koncem února 2011 jsme pozorovali, že chodíš čůrat mimo záchodek, tak nějak jsme to cítili a nakonec jsme tě i přistihli a brzy přišla druhá silná vlna, kdy jsme o tebe museli zabojovat, ale opět jsi svůj boj vyhrál. Několikrát poté přišel nápor virózy, museli jsme tě léčit, ale důležité bylo, že jsi měl stále sílu, že jsi měl radost a hodně jsi papal. Střídaly se lepší a horší dny. Někdy, když jsi byl vyrušen ze spánku, běžel jsi celý dezorientovaný a čůral jsi naprosto kdekoliv, museli jsme tě vždy odnést na plínu. Následně jsi začal kulhat, a také jsi sem tam vůbec nevěděl, kdo jsme, zíral jsi do neznáma a my jsme si nechtěli za žádnou cenu připustit, že o tebe brzy přijdeme. Páni doktoři ti nechtěli předepsat léky na artrózu, údajně poškozují ledviny, a tak jsme se smířili s tím, že kulháš. Pravidelně jsme jezdili na veterinu na kontroly, vždy jsi dělal na stole v ordinaci psí kusy, házel jsi zádíčka, nožičky šupky hupky do vzduchu a následovala salva vrnění, prostě pohoda, žádný stres. Nikdy na tebe nezapomeneme, Míšo náš milovaný.

Vždy, když píši rozloučení s nebližšími, nevím, zda mne čtenáři pochopí. Jen, myslím si, že tento web čtou především milovníci zvířat, a tak není o čem přemýšlet, není se čeho obávat. Je velmi důležité vypsat se ze svých pocitů a se vší úctou se s milovaným členem naší velké rodiny rozloučit.

Poslední dny strávené s milovaným kocourkem Míšou:

* 1.5.2011 Stařičký kocourek Míša nepapá a dnes ráno o sobě vůbec nevěděl.

* 1.5.2011 Nahrávám pro vás video s kocourkem Míšou. Těsně po tom, co jsem video ukončila a dala Míšovi kapsičku Whiskas, jakoby se úplně otočil o 180 stupňů, znovu jakoby ožil a začal trošku papat.

* 1.5.2011 Video - Míša a Cvrček: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Misa_a_Cvrcek/

* 1.5.2011 (16:43hod.) Kocourek Míša něco málo spapal.

* 1.5.2011 (19:54hod.) Kocourek Míša se ztrácí, zavodňujeme. Pokud nebude papat, pojede zítra na infuze, jak bylo dnes dohodnuto na veterině ve Slaném.

* 2.5.2011 (9:46hod.) Kocourek Míša zůstal na veterině na infuzích, jeho hodnoty jsou již neměřitelné a tím pádem i těžko slučitelné s případným dalším přežitím, tím bych ráda potvrdila, že dnes se zopakovaly krevní zkoušky - biochemie i hematologie. Musíme být trpěliví a počkat do zítřejšího dne. Pokud se Míšulka nevzpamatuje, ukončíme jeho trápení. Pocity jsou hrůzostrašné jako vždy, je však potřeba plně respektovat a řešit pocity zvířátka, nikoli ty naše. Domů Míšulku po dohodě nedostaneme, je zajištěný na infuzích na slánské klinice a my bychom mu dle slov lékařů nemohli poskytnout péči a zajištění, jaké má Míšulka na veterině. "Míšo, máme tě rádi."

* 2.5.2011 Volali jsme na veterinu, abychom se přeptali, co s Noemi a koťátky, neboť Noemi prská a už jsme zaslechli také sem tam prsknout koťátka. Zítra si pojedeme pro léky. Při té příležitosti jsme se přeptali na našeho Míšu, ale nic podstatného se neví, pan doktor se zmínil, že během dvou dnů se rozhodne, jak situaci řešit. "Míšo, myslíme na tebe, zlatíčko naše stařičké."

* 3.5.2011 Ve Vrbičanech nefunguje internet, a proto jsem se napojila na O2 "cestovní" připojení. (11:35hod.) Už jsme přes hodinku doma z veteriny, kocourek Míša je doma na kapačkách. Sedím v zagarážáku a Míšu hlídám. Musím být maximálně potichu, abych kocourka neprobudila. V nejbližších hodinách a dnech se ukáže, jak to s Míšulkou bude dál. Kocourka jsme dostali domů, aby byl v co nejlepším psychickém rozpoložení. Míša učůrnul na veterině trošku krve, ale to už se v minulosti stalo vícekrát.

* 3.5.2011 (12:46hod.) První kapání bylo dokapáno, Míša byl vypuštěn z klece ven. Infúze byla provedena pod mým dozorem, stále zůstávám s Míšou v zagarážáku.

* 3.5.2011 (13:30hod.) Kocourek Míša se šel právě vyčůrat do záchodku, ale není na tom dobře... Přebíhám z hlavní budovy do zagarážáku...

* 3.5.2011 Video - Míša, Cvrček: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Misa,_Cvrcek/

* 3.5.2011 Rychlá fotogalerie v rámci časových možností: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/narychlo_par_fotografii_-_3.5.2011/

* 3.5.2011 (16:33hod.) Sedím u kocourka Míši v zagarážáku.

* 3.5.2011 Video - zagarážák o Cvrčkovi a Míšovi: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Cvrcek_a_Misa/

* 3.5.2011 Měníme Míšovi obvazy, hadička se uvolnila, je potřeba nožku zajistit znovu.

* 3.5.2011 (19:52hod.) Kapačka stále kape. Jdu se vystřídat s Michalem. Potřebuji si pověsit prádlo - pro jistotu sama - a naložit další pračku, umýt se a vrátit se hlídat Míšu do zagarážáku.

* 3.5.2011 (20:42hod.) Michal je v zagarážáku a hlídá kocourka Míšu, kapačka stále kape.

* 3.5.2011 (20:48hod.) Nahrávám na "Rajče" fotografie kocourka Míši a kocourek Mikešek tady u mne sedí a jakoby věděl, co cítím: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Misa,_Mikesek_-_utery_3.5.2011,_vecer/

* 3.5.2011 (21:09hod.) Stěhuji se do zagarážáku, balím si deku a polštář. Michal se postará o holčičky Valinku a Violku, já budu s kocourkem Míšou. Budu Míšu hladit a říkat mu, jak moc ho máme rádi, jak moc nám na něm záleží, aby věděl, že jsme stále s ním.

* 3.5.2011 (21:34hod.) Píši ze zagarážáku. Kocourek Míša je na tom tuze špatně, před chvílí se dobelhal na záchod a vykakal se, má průjem. Pokud se jeho stav nezlepší, zítra ráno ukončíme Míšovo trápení.
(21:35hod.) Kocourek Míša opustil kočičí záchodek a odpočívá na zemi.

* 3.5.2011 (22:03hod.) Kocourek Míša si zalezl do boudičky modrého škrabadýlka, které jsme před časem dostali od paní Voldřichové.

* 3.5.2011 (22:40hod.) Kocourek Míša si zalezl ke mně pod peřinu a spinká, možná už neví, kdo jsem, ale já vím, že oba víme, že jsme spolu. Loučím se s vámi, musím být v naprostém klidu, abych Míšu nerušila.

* 4.5.2011 (4:55hod.) Míša se v noci budil a popolézal. Najednou vždy jakoby zbystřil, ale chvíli poté upadl do hlubokého spánku. Šla jsem uklidit, Míša spí stále pod mojí peřinou.

* 4.5.2011 (6:00hod.) Běžím do zagarážáku za Míšou, pro jistotu podávám do mističky kapsičku, zda se náhodou nestane zázrak a Míša nezačne jíst. Odkrývám peřinu, ale Míša několikrát zakňoural. Po 8:00hod. pojedu na veterinu a s Míšou se naposledy rozloučím, už jen pan doktor může změnit mé rozhodnutí, já mám ale jasno. Už žádné další protahování trápení, už přišel Míšův čas. Nechci si to vůbec připustit, ale emoce jsou silnější, a tak se utápím v slzavém údolí. Neuvěřitelné, stařičké kočičky - Ťapka a Růženka sedí tady se mnou, jakoby tušily, že nás Míša opouští.

* 4.5.2011 (7:46hod.) Startujeme auto (topíme), abych už jen mohla na 8:00hod. Míšu zabaleného do deky v přepravce vzít a dát ho do vyhřátého auta.

* 4.5.2011 (9:10hod.) Jsem z veteriny zpět doma. Míšovi již selhávaly všechny životně důležité orgány, jsem si jistá, že kdyby Míša nedostal poslední injekci, dnes by jistě zemřel. S Míšou se ještě náležitě rozloučíme, v tuto chvíli hoří Míšovi ve Vrbičanech svíčka. Míša dnes naposledy vydechl na veterině ve Slaném v 8:45hod.. Děkujeme hodné paní, která nás pustila na řadu jako první, moc si toho vážíme.

* 4.5.2011 Fotogalerie - rozloučení s Míšou: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/rozlouceni_s_kocourkem_Misou_-_4.5....

Míšo, spinkej a odpočívej v pokoji a klidu, ať tě už nikdy nic netrápí a nebolí. My zůstáváme v myšlenkách s tebou a trvale si tě v srdcích poneseme dál. Děkujeme, že jsi nám ukázal cestu, že jsme s tebou mohli strávit krásný čas, ale také že jsi zanechal hlubokou stopu v našich srdcích i duších. Kdybychom měli tu moc, rádi bychom vrátili čas a znovu si tě pochovali v náručí, podrbali za oušky a dlouhé hodiny bychom tě hladili, to přísaháme.

Vzpomínáme,

Kristýna, Michal a srdíčková zvířátka

Míša


Mávám Míšovi na cestu. Věřím, že tam někde daleko ho už čekal náš Pepíček, aby mu všechno ukázal a vysvětlil. Vždyť už je tam celý rok. Byli by jako bráchové, dva staří černí kocouři, láskyplní a přátelští. Vývoj s naším Pepíčkem se tolik podobal tomu s Míšou, jen k ledvinám se přidala ještě rakovina a to byl konec. Rozhodnutí o jeho odchodu bylo to nejtěžší, ale zároveň to nejlepší, co jsem musela udělat. Můj zlatý kamarád se už netrápil a to bylo to hlavní. Poslední dny už jsem ho musela krmit lžičkou po troškách, bez ohledu na nemoc už jsem mu dopřávala jeho zamilované pochoutky, dieta už neměla smysl. Byl šťastný. Byla to taková osobnost, na kterou nikdy nezapomenu. Starý černý kocour, který mi ukázal krásu a lásku starých koček. Jako Míša. Prožili jsme spolu tři roky. Vzpomínám na něj každý den.
Držíme vám palce a tlapky, aby to brzy přebolelo a abyste na Míšu vzpomínali s úsměvem. Jste úžasní.

Míša


Je těžké smířit se s tím, že už ho nepohladíte, že nebude vrnět a lísat se, ale odcházel v láskyplném prostředí a dal vám svoji vděčnost i poděkování za vše najevo. Dali jste se strastiplnou cestou a jste užasní, jen se podívejte kolem sebe, jak vás všichni ti tvorečkové milují
díky

Míšulka


Den před smrtí je vždy nejtěžší, pořád se bojíme předčasně ukončit živůtek, co kdyby se vše ještě zvrátilo? Potom to ale všechno jde strašně rychle a my víme, že přišel čas... Uf, je to těžké...

Přihlášení

 

Facebook a my

Spolupracujeme

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Zoohit.cz



Podpořte nás nákupem přes tento banner u Superzoo.cz

Vse pro kocky v Superzoo.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u Krmeni.cz

Podpořte nás nákupem přes tento banner u CatROUND
CatROUND 200px x 200px

Náš útulek se účastní projektu "Click and Feed"


Náš útulek se účastní projektu "Běhejme a pomáhejme útulkům"


Majitelé společnosti PAS s.r.o. nás podporují a i můžete i vy pokud u nich nakoupíte s poznámkou "Srdcem pro kočky" v objednávce, dostanete 10 % slevu na celý sortiment.






Seznam kočiček