Novoroční předsevzetí nejen kočičky Amálky

Amálčina panička je už babička a často si s kočkou povídá, protože s dědečkem si v tomto směru moc neužije. Ten je pořád zahloubaný do nějaké křížovky a když na něho babička mluví, tak sice občas zvedne hlavu, ale s nepřítomným výrazem si mumlá: „Hmhm, strom na pět… hrad na osm…“ A když má jasnou chvilku, chvástá se: „Tahle se mi podařila vyřešit rekordně rychle, měla bys na mě být pyšná, jak si ještě ve svém věku cvičím mozek.“ „A na co mi to je?“ brble babička, „když s tvým cvičeným mozkem není kloudná řeč!“ To Amálka je aspoň posluchačka! Všechno ji zajímá a všemu rozumí. Odpovídá sice jen jedním slovem mňau, ale to není jen tak ledajaké mňau. Je to mňau souhlasné nebo nesouhlasné, dychtivé, znuděné, protestující, něžné, důrazné, tázavé, kňourající, láskyplné, netrpělivé, mlsné, napovídající, mazlivé… zkrátka, jedním slovem výmluvné.

Amálka je mladá, temperamentní a sportovně založená kočka, až jí to panička závidí, když ji pozoruje, s jakým elánem Amálka běhá, šplhá (hlavně tam, kde nemá) a skáče. „Mít tak desetinu tvé energie, všechnu práci už bych měla hotovou,“ povzdychne si často.

Dnes je významný den, protože je Nový rok a tak babička při pozdní lehké snídani vypráví Amálce o tom, jak přemýšlí o novoročním předsevzetí. A také se nezapomněla tradičně zeptat dědečka, jak je na tom on. „A co ty dědo? Už sis dal nějaké předsevzetí?“ „Já nepotřebuju předsevzetí, mně by stačil větší důchod.“ To babička považuje předsevzetí za moc užitečné, vždycky je co zlepšovat a kdy jindy začít ten nový lepší život, než na Nový rok? A tak si těch předsevzetí dává co nejvíc, to proto, že z takového množství je daleko větší naděje, že se jí něco podaří splnit. Chce to taky trochu štěstí, protože s tou pevnou vůlí… co si budem povídat. Některá se jí teď zdají docela snadná, například po včerejším přejezení silvestrovskými chlebíčky, se jí střídmost v jídle zdá docela snadný úkol, dnes rozhodně nepozře nic sytějšího než čaj. Horší je to s pohybem, do cvičení by se nedokázala přinutit, tak se chystá aspoň na častější vycházky. A už nikdy se nenechám zdržovat tou hroznou drbnou Pernicovou, zdvořile, ale pevně budu trvat na tom, že nemám čas. Postupně Amálce jmenuje jedno dobré předsevzetí za druhým a zamíchá do toho i běžné plány, například na ušití nového povlečení. Amálka babičku pozorně poslouchá a hned se připomíná: „Mňau, chybí mi tam to nejdůležitější – už nikdy nezapomenu koupit kočičce kapsičku nebo čerstvá játýrka!!!!!“

A sama Amálka má také svá kočičí předsevzetí. Zdokonalit se ve skákání na kliky a otevírání dveří. Ty zatracené dveře od ložnice pořád vzdorují. Konečně pochopit, jak roztočit vodovodní kohoutek a dopřát si vodní hrátky i když panička zrovna není doma. Aspoň jednou jedinkrát vyšplhat po tom lákavém závěsu v obýváku až ke stropu a to dřív, než mě panička stihne pošplíchat tím kropítkem na kytky. Brr. Naučit paničku aby přišla hned na první zavolání a ne že budu mňoukat a naříkat čtvrt hodiny za dveřmi, než panička přijde zjistit jestli chci ven, nebo dovnitř, nebo jestli potřebuji něco jiného.

Jak říká panička, vždycky je co zlepšovat a kdy jindy začít ten nový lepší život, než na Nový rok? Amálka se slastně protáhne babičce na klíně a s jemným, spokojeným předením naslouchá babiččinu uklidňujícímu hlasu.

Autorka: Lenka Novotná
Foto. Jindřich Pachta
www.volny.cz/nakladatellynx