Filípkovy patálie s velkou touhou po novém domově

Filda nám nedávno vyprávěl, že by chtěl také jednou odejít do nového domova…" Myslíte si, že si pro mne někdy přijedou moji páníčkové?", ptal se nás Filípek… "Jasně, že ano, Filípku, také se dočkáš, až přijde tvůj čas", odpověděli jsme…

Pomaličku se rozbíhal rok 2011, necítila jsem se vůbec dobře. Rok 2010 byl naprosto vyčerpávající a vysilující. Práce na plný úvazek, návrat domů a kolotoč okolo kočiček, naprostý blázinec, který se dal jen tak tak zvládat. Někdy se nedalo vůbec po ránu vstát z postele a normálně fungovat. Jindy se vstávalo o fous lépe, ale odpoledne už by oči spaly a jakýkoliv pohyb byl vysilující a bolestivý.

"Dobrý den, dovolali jsme se dobře do kočičího útulku?", pravil hlásek v mobilním telefonu. Hlásek se dotazoval na umístění nalezeného kocourka k nám do útulku. Dohodli jsme se na předání kocourka ve večerních hodinách. Následně proběhlo setkání a já jsem nezdvořile pravila, že se návštěvě nemůžu věnovat, protože se sotva udržím na nohou a bolí mne neuvěřitelným způsobem hlava. To jsem ještě netušila, že za pár dní opravdu skončím v nemocnici. Dostavilo se oslabení, tělo vypovědělo službu a už se vše sypalo. Naštěstí se z nálezců kocourka Filípka stali časem naši přátelé, a tak bylo na první setkání velmi rychle zapomenuto.

Kocourka jsme ubytovali ve venkovním výběhu a pojmenovali ho Filípek. Můžu říct, že větší rebel, exot, miláček, andílek, tulidlo, mazlidlo, úleťák, blázínek, mišuge, ťululum, pošuk, sígr a absolutní vyjimka mezi kočičími obyvateli v jednom, nic takového nám útulkem ještě neprošlo. Na nic tak správně šíleného jen tak jeden nenarazí, a tak byly Vrbičany obohaceny o kočičí poklad v podobě rabiáta Filípka.

Čas pomaloučku běžel dál a Filípek dostal virózu. Na to konto jsme kocourka přestěhovali do hlavní budovy do karanténní klece, kde po dobu léčby také zůstal. Tou dobou jsme vedli debaty o tom, jak asi Filípka přijme obří kocourek Grizzly, až Filípka vypustíme mezi kočičí obyvatele z karanténní klece ven. Nešlo si nevšimnout Filípka, jak na Grizzlyho z klece vrčí a obráceně to platilo také. Přišel čas a my jsme Filípka skutečně vypustili mezi ostatní kočičky. Jaký však přišel údiv, když jsme zjistili, že situace je naprosto obrácená, než jakou jsme očekávali. Filda se v klídku pustil do Grizzlyho a vůbec ho nešetřil. Pokaždé, když Filípek okolo Grizzlyho procházel, hezky mu plácnul, to aby to velké kocouřisko vědělo, zač je toho loket. A nemyslete si, o žádné rvačky mezi kocourky a kočičkami nikdy nešlo. Ze strany Filípka vždy přišel plácanec, provokace a následoval úprk. Událo se vždy něco bláznivého v rámci hry. Když měla přijít odveta zasažené kočičky, změnil se Filda v hysterku a ječel tak moc, že to protistranu naprosto uzemnilo a odrovnalo a ta rázem ztratila zájem úder vracet.

Filípek žil a byl, jednoho krásného dne nám však doma ležel jako placička a nesmírně nás vylekal. Museli jsme navštívit pana veterináře. Léčba nezabrala, a tak jsme nechali udělat podrobné vyšetření, které poukázalo na skutečnost, že Filda musel zkrátka něco nekonzumního sníst. Bříško měl totiž naplněné jakousi hmotou. Měli jsme velmi silné podezření na vatu z hračky či pěnový balónek. Dodnes nevíme, co to vlastně Filípek pozřel. Naštěstí se z potíží nenasytný kocourek brzy vylízal a nastalo opět zlobení.

Filda rostl, sílil, dělal lotroviny a útulkové kočičí kámoše, kámošky, ale také nás - páníčky nikterak nešetřil. Proč také, že? Plác ho, bum ho, navrch tři pusinky a mazlení, ještě támhle někoho jakože kousnout a prohnat, aby bylo dílko dokonáno. Chod již tak vypjaté situace narušil ještě více nic netušící nemocný kocourek Guliverek, kterého Filípek nepřátelsky stíhal. A nejen to, Guliverka stíhaly také ostatní kočičky - například hysterická Zlatuška, upovídaná Nšoči, ale také prostorově rozložitá bezzubá kočička Růženka. Pro Fildu to byla navíc výzva a hra. Pubertální Filípek nevynechal jedinou příležitost, aby Guldovi neuštědřit políček. V konečném důsledku nelze vůbec tvrdit, že by byl Filípek zlý kocourek, který by Guliverka stíhal cíleně. Bohužel, o dalších zmíněných kočičkách, které napadaly Guliverka, se to samé říct nedalo. Kočičí holky šly po Guliverkovi cíleně, vyháněly ho ze skupiny, něco zkrátka cítily. Na druhou stranu Filda, ten se pouze pubertálně projevoval pro svou zábavu.

Je potřeba si na Filípkovu povahu zvyknout, naučit se číst z kocourkova myšlení a vědět, jak si s kocourkem poradit. Filda je totiž v mnohém zvláštní a jedinečný.

Nastal čas, kdy už to v hlavní skupině s Filípkem dál nešlo, a tak byl Filda zařazený do pokoje vrchních odrostlých koťat, kde se cítil jako velký šéf - něco na způsob VELKÉHO TVRDÉHO MARVINA z Velké sýrové loupeže či VELKÉHO VEZÍRA z Létajícího Čestmíra. Kočičí skupina vrchních odrostlých koťat kocourkovi Filípkovi doslova sedla. Filípek si našel nové kamarády - chronicky nemocné kocourky - Edíka a Matýska, ale také šikovné kočičí kamarádky - postiženou Agátku a v té době plašánka Heidinku. Kocourek v tomto pokoji zlobil, lumpačil, přátelil se, odpočíval, sledoval televizi - především hokej a navíc mu bylo moc fajn.

Za jednu z dalších důležitých událostí je nutné zmínit, že Filda prodělal operaci bulky, kterou jsme mu v kožíšku před delším časem nahmatali. Zároveň jsme bulku nahmatali pár dnů po vakcinaci a zdála se nám jakoby jiná a zvláštní. Histologie ukázala, že se jednalo o zapouzdřený zhoubný nádor s největší pravděpodobností postvakcinační sarkom, naštěstí však vyoperovaný včas. Žádná recidiva se ani po několika měsících po operaci nedostavila a dle slov pánů veterinářů by mělo být do budoucna vše v pořádku.

Jenže, čas plynul dál a kočičím maminkám, které u nás porodily, už začaly odrůstat koťátka, a tak musel být pokoj vrchních odrostlých koťat vystěhován i s kočičím dorostem, aby mohla být první kočičí maminka i s koťátky ubytována ve větším prostoru. Filda se tedy vrátil do hlavní skupiny kočiček a začalo rodeo, tentokrát však opravdu v dobrém slova smyslu. Guliverek byl tou dobou již ve svém novém domově a otřelé kočičky nelenily a vracely Fildovi údery: "oko za oko, zub za zub", řekly si kočičky a vytáhly proti Fildovi do útoku. A to byla přesně voda na Filípkův mlýn. Kočičky pochopily, že jde jen o hru a Filda získal kámoše na lumpačení.

Kocourek Filípek v legraci nikoho nešetřil a doposud nešetří. Jeho způsob hry vypadá velmi komicky. Filípek chce být totiž za každou cenu středem pozornosti a udělá pro vlastní zajímavost cokoliv. Běží, někoho plácne, uteče a za chvíli je opět zpátky, to aby zkontroloval situaci, zda si ho někdo vůbec všímá, a když ne, tak znovu zaútočí - samozřejmě opět v dobrém slova smyslu a opět komukoliv uštědří plácanec. A aby toho nebylo málo, tak se nechá jakože nosit, ale naznačuje, že jakože ve finále nechce, i když ve skutečnosti tuze chce. No, chápete to vůbec? Běhá za námi a rád by se nechal zvedat do výšky. Pakliže je vyzvednut do výšky do náručí, mnohdy zaječí a chce být opět sesazen na zem. Někdy v náručí jakoby náznakem kousne, nikdy se však nestalo, že by kousnul doopravdy. Jakmile sestup k zemi trvá, tak jednoduše vyskočí a běží pryč, ale stále se vrací a mapuje celkovou situaci, co dělají kočičky a co děláme my. Zběsile pobíhá, ječí a skučí, plácá všechny okolo, ve finále se zase uklidní.

Filípek umí být také velmi něžný, mazlí se, tulí se, dává pusinky, má své páníčky moc a moc rád. Jen jde o čertíka v kočičí kůži zašitého. Je to zlatíčko s růžky, něco tak milého a zběsilého zároveň. Když Filda odpočívá, jsme najednou bez sebe a sháníme se po něm: "kde je ten kocourek, snad se mu nic nestalo, rychle ho musíme najít". Nakonec třeba zjistíme, že Filda odpočívá: "aha, tady spinká, je to v pořádku", a tak nám spadne vždy kámen ze srdce.

Jenže, co s kocourkem Fildou v útulku, že? Je mladý, krásný, akční, a tak není pochyb o tom, že bychom Filípkovi rádi našli nový domov. Záměrně zde vypichuji jeho povahové vlastnosti, ve skutečnosti však nejde vůbec o nic dramatického. Jde tady o našeho Filípka, který je maličko akčnější, než je u ostatních kočičích obyvatel zvykem. Jestli se však domníváte, že se Filípek neumí tulit a mazlit, běhat za páníčky jako pejsek, tak se mýlíte, protože tohle všechno Filda zvládá s naprostým přehledem.

Pro Fildu hledáme akční rodinu, která se ničeho nezalekne a kocourek Filípek bude pro svou novou rodinu roztomilým zpestřením, protože Filda ve skutečnosti roztomilý je, o tom nemůže být vůbec žádných pochyb. Fildu bychom specifikovali také takto: "kdo si hraje, nezlobí". Takže bavit, bavit a bavit, všímat si Fildy, všímat a všímat, hrát si, koukat s Fildou na televizi - především na hokej - to Filda může. A běda, jak se kocourkovi nebudete věnovat, však on se vám připomene.

Filda má u nás dokonce kočičího parťáka Edíčka, jenže Edík k nám přišel v zimě jako zubožené koťátko, z nejhoršího se dostal, ale chronicky pčíká. My víme, že tento projev může časem zmizet s největší pravděpodobností nadobro. Bohužel, jen málokdo by si vzal k už tak správně bláznivému Filípkovi ještě chronicky nemocného Edíka. Zmínku o Edíčkovi pokládám za nutnou, protože Edík je velmi dobrým parťákem a největším kámošem kocourka Filípka a jako jeden z mála si umí s Fildou po kočičácky hrát a případně i Fildu zkrotit.

Nutno dodat, že Filípek je navíc kocourek všestranně talentovaný. Umí totiž topit plyšové myšky v mističce s vodou, také nám nosí hračky a už vůbec mu nedělá problém hodit placáka či vozemboucha na záda a válet se po koberci. Kdyby vás náhodou zajímalo, kdy Filípek nezlobí, tak vám zrovinka odpovím: "Filda nezlobí, když právě spí".

Videa:

Filípek dareba: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Filipek_dareba

Filípek si hraje: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Filipek_si_hraje

Filípek začíná opět zlobit: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Filipek_zacina_opet_zlobit

Filípek zlobidlo: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Filipek_zlobidlo

Filda a další kočičky: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Video_-_Filipek,_Smoulinka,_Guliver...

Fotogalerie:
http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Filipkova_fotogalerie

Tak co? Má tady někdo o našeho neobyčejného Filípka zájem? Já osobně bych do toho určitě šla, protože život bez akčního zvířátka si už vůbec nedovedu představit.

Za srdíčkového Filípka,

Kristýna Kacálková