Teja, Baruška či Terezka? Jak to tenkrát všechno bylo...

Dobrý den paní útulková tetičko,

v následujících větách Vám chceme podat pár informací o kočičce Barušce ( podle Vás Tejince) z Moravské Třebové.

Kočička na jméno Baruška slyší a byli bychom Vám moc vděčni, kdybyste jí ho ponechala.

Každý den navštěvujeme Vaše stránky a sledujeme, jak se naše jednooká kočička a její koťátka mají. Pokojíček mají jako na zámku, ale máme zato, že by Baruška toto pohodlí vyměnila za volnost a svobodu, na což byla celý svůj život zvyklá. Narodila se asi před pěti (?) lety do kočičí komunity na " Schodech mrtvých" - schody se tak jmenují, protože vedou ke hřbitovu. Tady prožila celý svůj dosavadní život. V této společnosti kočiček se v průběhu doby vystřídalo mnoho "obyvatel". Kromě těch, které se tady narodily, občas přibudou takové, které tam odloží jejich páníčkové jako nežádoucí nebo nemocné a svědomí mají čisté, neboť vědí, že je "smečka" přijme a někdo se o ně postará.

Velkým nebezpečím tohoto místa je blízká silnice I.třídy s velikým provozem. Na této silnici už skončilo několik kočičích životů a tato silnice se stala osudnou i Barušce. Zde byla sražena autem a přišla ke všem úrazům, kterých bylo na takové malé tělíčko až moc. Kromě vyraženého očička, zlomené čelisti a zlomených žeber měla i kusem plastového střepu propíchnutý krček. Vlivem toho má zřejmě otvor z jícnu do dýchací trubice a při jídle se dusí a kucká.

Kvůli ztížené možnosti kousat ( špatně srostlá čelist ) a dušení nemůže jíst granule. Nosili jsme jí proto každý den na malé kousky nakrájené syrové maso ( kuřecí, játra, slezinu, srdce, kotletu ). To měla moc ráda. Dále pak měla ráda kapsičky KITEKAT farmářské i myslivecké, FRISKIES s rybičkou a neslazené kondenzované mléko ředěné vodou. Krmili jsme samozřejmě i všechny ostatní kočičky, ale Barušku jsme trošku zvýhodňovali.

Aby to však nevypadalo, že jsme kočičky krmili jen my, tak je potřeba pochválit i toho pána, v jehož zamčené kůlně byla Baruščina koťátka. Sám má značné zdravotní potíže a z nevelkého důchodu kupuje potravu pro kočičky, z nichž ani jedna není jeho. Kromě toho je nechá "bydlet" v kůlně, v zimě se mohou jít ohřát k němu do kotelny, kde mají od něho vyříznutý otvor ve dveřích.
Jinak kočičky využívají ke svému dovádění a běhání okolí schodů s krásným prostředím Křížového vrchu, je to jejich kočičí eldorádo.

Ještě několik poznámek k Baruščině úrazu, o kterém víme jen z vyprávění. Víme jen, že úraz se nestal v zimě, ale přesně nevíme, kdy k němu došlo. Asi týden až 10dní se Baruška někde schovávala, poté se údajně připotácela do kůlny, jen pila vodu a pomalu se vzpamatovávala.
Barušku však srazilo auto dvakrát. Při druhém střetu s autem zhruba v říjnu 2009 nebyla viditelně zraněna, jen otřesena. I po této nehodě jsme ji nejdřív nemohli najít a stejně jako předtím se po několika dnech objevila v kůlně.

Ne, že by jí nikdo nepomohl. Baruška je velký bojovník, a tak i s těmito následky dokázala žít a mít několikrát koťátka. Nabyla opět vitalitu. Má ohromně vyvinutý mateřský pud a dokáže se postarat o všechna koťata, která jsou nablízku. Pro její povahu ji máme moc rádi.

Uvažovali jsme, že si Barušku vezmeme domů i přesto, že už jsme doma v té době měli 3 kočičky. Mnohem naléhavěji však potřebovala léčení černobílá kočička, kterou ke schodům někdo pohodil. Kočička trpěla úporným průjmem a měla úplně holé bříško. Její léčení bylo zdlouhavé a náročné, veterinářka označila její stav za kritický. Podařilo se ji zachránit, náklady na léčení však byly značné, tak jsme si ji nechali doma. Je z ní krásná, milá a mazlivá kočička, říkáme jí Vendy. Nikdy však už nebude moci jíst všechno, jen dietní granule GASTRO INTESTINAL a vařené kuřecí maso, pít vodu.
Tím se rozrostlo naše domácí stádečko na počet 4 : dva kocourci ( Matýsek, Daneček ) a dvě kočičky ( Čekanka, Vendy ), všechno nalezenečci. Víc už dva důchodci finančně nezvládnou.

Ještě malá poznámka ke jménu. Pán, u něhož kočičky přebývají, ji pojmenoval Terezka o něco dříve, než my Baruška, protože jsme v té době o sobě ještě nevěděli. Proto ten zmatek ve jménu.

Někdy měla " kočičí komunita " na schodech až 12 členů. Týna, Filípek a Tom zmizeli beze stopy, Popelka umřela steskem, Lotranda zakousl toulavý lišák, Mikeška a jedno koťátko přejelo auto a Matýska někdo otrávil. Ty, co jsme našli, jsme pohřbili v nedalekém lesíku. Pouze dvě koťátka se nám
podařilo umístit do rodin.

Na dokreslení posíláme několik fotografií a pokud byste potřebovala ještě nějaké doplnění, rádi Vám vyhovíme. Zde jsou fotografie: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/kocicky_-_Moravska_Trebova

Hlavně však prosíme, pokud by o Barušku někdo projevil zájem, vyberte jí páníčka s domečkem a zahrádkou, aby se mohla proběhnout.

Z celého srdce Vám přejeme, aby se Vám záslužné dílo dařilo a opuštění chlupáčci našli spokojený domov.

Pozdravujte, prosím, "naši" Barušku. Dík.

Jan a Jitka Komárkovi
Moravská Třebová