S kočkou na procházku - 2

Když jsem vídala svou kamarádku Inku, jak si vykračuje s kočkou na procházce, rozhodla jsem se, že své pětiměsíční černobílé kočičce Žance taky zpestřím život vycházkami. Předpokládala jsem, že to půjde stejně snadno, jako jsem to viděla u Inčiny kočky Niki. Připnu vodítko, nechám na kočce výběr trasy, pěkně se projdem, v pohodě s čistou hlavou se vrátím domů a pustím se do večerního učení. Škola už začala a mně učení nikdy nelezlo do hlavy samo, jako některým šťastnějším spolužačkám.

Vycházku s kočkou jsem si představovala jako prima relax. Chacha, víc už jsem se splést nemohla. Už jen ten základní úkon – připnout vodítko, znamenal nejmíň půlhodinový souboj s kočkou. Žanynka je velice temperamentní a zdá se, že pro její potřebu vybití energie jsem zvolila to pravé, hru s vodítkem. To je nějakého chňapání, škrábání, kousání, kopání. Žanka se promění v pružnou gumovou kočku, kterou není za co chytit. Konečně! Už ji mám, už si myslím, že stačí zapnout, Žanka se mi náhle vysmekne a vyčkávavě mě pozoruje. Tahle hra ji baví rozhodně víc než mě.

Když jsme konečně venku, Žanka bere jako samozřejmost, že si určí směr a ten je vždycky nahoru a co nejvýš. Máme po cestě takovou dlouhou zeď, sloužící jako plot pro zahradu. Já jdu pod zdí s rukou nataženou vzhůru a kočička si to užívá. Tu ji něco zaujme, poskočí a cukne mi s rukou, tu se zastaví aby si pohrála s kamínkem, pak si pro změnu lehne, ani se nehne a dál že už nepůjde. Stáhnu ji k sobě, chytím do náruče a kousek ji nesu. To ji ovšem brzy omrzí a vyleze mi za krk. To zas moc nebaví mě, zato náhodní kolemjdoucí se usmívají.

Sotva se přiblížíme k nějakému stromu, Žanka se drápe nahoru, kam jen vodítko dosáhne. Někdy se mi vytrhne a vodítko zamotá do větví. Zlostně na mě mňouká, ať to hledím bleskově vyřešit, nemíní tam tvrdnout celou věčnost. Konec konců je to moje vina, kdyby to záleželo na ní, tak chodí bez vodítka jako slušná kočka. Už se mi stalo, že jsem si musela jít půjčit žebřík, vyprostit vodítko i naštvanou Žanku. Ještěže jsem na ni dosáhla aspoň z toho žebříku, kdyby se jí podařilo vylézt ještě výš, tak jsem snad musela volat hasiče.

Stromy Žanynka miluje i z dalšího důvodu, ve větvích poskakují ptáci, někdy i veverka a kočka sedí pod stromem, nespouští oči ze své nedostižné kořisti, mrská ocasem a vydává ňafavé zvuky.

Vycházky s kočkou jsem si představovala jako příjemný relax a zatím je to pěkná zabíračka. Chůze, běh, šplh, přetahování a nošení břemene. Ono se to nezdá, ale když má čtyřkilová Žanka svůj den, kdy mě skoro celou cestu využívá jako dopravní prostředek, docela se pronese. Ale nestěžuju si, zlepšila se mi kondička a už jsem zhubla dvě kila. S pomocí kočky si vypracuju skvělou postavu. Chcete taky začít hubnout? Zkuste vycházky s kočkou. Ale musí to být taková temperamentní kočka, jako je moje Žanka.

Autorka:
Lenka Novotná