Mluvila jsem se svým milým, jak se měl náš kocourek za mé nepřítomnosti. Milý povídal: "Papal - dostal hovězí masíčko v rosolu. Potom chodil po bytě, nemohl se rozhodnout, co má nebo nemá dělat, bloumal sem a tam a tak jsem si šel po své práci. Brzy za mnou Ivíček přiběhl a mňoukal a mňoukal. Tak jsem si s ním začal hrát, ale nebyl jsem si jistý, jestli ho moje snaha zapojit ho do hry spíše neotravuje. Napadlo mě, že má třeba mazlicí náladu, začal jsem ho tedy hladit, ale taky se tvářil, že to musí přetrpět. Co tedy s ním? Nechal jsem ho být, on si zalezl do pelíšku a tvářil se, jako že mu celý svět hrozně ubližuje." Zasmála jsem se a dodala: "Asi jako žena, která tvrdí, že její manžel neví, co ona chce!" Tomuhle se asi nevyhne žádný majitel kočky!

Kočičí nuda je pro mě stále aktuální téma, moje kočičky baví všechno, ale jen chvilku a mnohdy, jako "dračice" z prvního komentáře si ani hrát nechtějí, jen na sebe upozorňují. Zajímavé je, že co je speciálně pro ně, to kočičky moc neláká, mnohem zábavnější jsou moje věci. Teika si vyskočí na stůl a poctivě se snaží ukousnout špičku všem pastelkám, ale když jí dám jednu na hraní, tak ji nechce.

Souhlasím s papírovou krabicí, doplňuji papírovou tašku z Ikea, to je taky něco pro kočičky.

Jojó, jen málokdy se ubráním tomu, abych těm mým kočičím ségrám něco nekoupila.. a všechno se hned omrzí (je fakt, že zatím stále frčí koulodráha, obvykle tak ve čtyři ráno). Penízky se kutálí pryč, holky to na dlouho nezabaví.. asi nejlepší mi zatím přišla obyčejná krabice libovolné velikosti, s tou si vyhrají i několik dnů po sobě. A občas si vlastně říkám, proč se snažím, když všechny myšky světa jsou nic proti papírovému kapesníku co se dá rozškubat nebo flash-disku, co se dá tak hezky ukrást ze stolu a pak s ním dovádět, dokud si toho někdo nevšimne a není zle. :)

Myslím, že opravdu účinná rada není. :) S kočičkami si hrát aspoń hodinku denně, když už nic, mít spoustu hraček (a sbírat je na jedno místo, aby se zas mohly rozházet) a nechat je, ať si vyvádějí dle libosti (smaozřejmě v rámci toho, co mají dovolené). :)

Milí čtenáři tohoto webu, mám doma jednu dračici a přesně jak píšete výše, tak na mě stále mňouká a říká: "halo, tady jsem, bavte me". Musím říci, že je to velmi náročné stále vymýšlet nové hry a kočičku zabavit. V poslední době se mi to ani nedaří. Někdy se mi stává, že si ani hrát nechce, jen na mě kouká a rozmazleně na sebe upozorňuje. A když si pak hrajeme, tak mě tak kousne, že spolu minimálně hodinu nemluvíme - to jako za trest. :-) Bohužel mazlivá ta naše potvora vůbec není, nechá se pohladit, po dvou vteřinách však utíká pryč. Jediné, čím tu naší dračici zabavíme je, když jí vypustíme ven. Sednu si v létě před dům na naši malou oplocenou zahrádku s knížkou a sleduji ji, jak vše prošmejdí, očuchá, požere trávu a za půl hodiny můžeme jít obě spokojené domů. Již několikrát jsme doma řešili kočičí kamarádku, ráda bych ji pořídila, ale již jsme k několika setkání s jinou kočičkou zažili a nepřeji nikomu zažít ten hysterický řev té naší Nelinky, jiné kočičky u nás nepřipadají v úvahu, chce nás mít jen pro sebe. Takže mi nezbývá, než se nechat inspirovat dalšími typy na zabavení té naší kočičky. :-)